Pětatřicetiletý Tomáš Homůlka z asijské Sia je další z pokérovaných kuchařů, který nám padl do rány… Vařit chtěl už na základní škole, protože už od dětství věděl, že patří do kuchyně.
Vyvíjí se ti kariéra podle představ?
Myslím, že ano, že se kariéra vyvíjí podle mých představ a momentálně jsem spokojený.
Co při vaření posloucháš?
V Sia se moc hudba neposlouchá, ale když vařím doma nebo v zadní kuchyni v Sia, tak si hudbu pustím rád. Rád poslouchám něco tanečního.
Podle čeho sestavuješ menu pro kámoše, když vaříš doma?
Menu sestavuji podle situace. Většinou jdeme společně s přáteli do obchodu nebo na trh a vaříme podle toho, co najdeme. Samozřejmě záleží i na tom, na co máme chuť a také jestli vařím pro děti. Rádi kupujeme dobré maso a ryby, ze kterých nejraději dělám sushi.
Musí umět vařit i tvoje partnerka?
Moje partnerka umět vařit nemusí, většinou vařím já, takže není důvod, aby musela umět vařit i ona.
Pamatuješ si na svou první kérku?
První tetování jsem si udělal v devatenácti letech, protože se mi to líbilo a pořád líbí.
Nedívají se zaměstnavatelé na potetované kuchaře tak trochu mezi prsty?
Myslím, že v dnešní době vůbec ne. Přijde mi to v dnešní době trend, čím víc potetovaný kuchař, tím větší borec.
Je pravda, že v některých zemích existují kuchyně, kam potetovaný kuchař nesmí?
Je to možné, ale znovu opakuji, že je to v dnešní době trend a nejdůležitější je, jestli ten frajer umí vařit.
A jsou tvé kérky spojené s kuchařinou?
Trošku ano. I většina kolegů má tetování tematická.
Je nějaká věc, kterou si s sebou bereš vždy, když měníš zaměstnání nebo jedeš na stáž?
Vozím si s sebou nože, vždycky svoje nože, ty se mnou jedou všude.
Jaké jídlo nejraději vaříš? A dáš našim čtenářům radu na závěr?
Vařím rád cokoli, baví mě vařit všechno a nejraději dělám sushi, jak už jsem říkal. A rada na závěr – člověk by se měl snažit a držet se lidí, co to umí.
