Michal Tichý (31) je kuchař pracující v Potrefené Huse Hybernská. Co nám prozradil?
Jak ses dostal k dráze kuchaře? Byl to plán, nebo náhoda?
Byl to plán, vyučil jsem se kuchařem. Už na základce bylo jasné, že jednou budu kuchař.
Vyvíjí se ti kariéra podle představ?
Momentálně si myslím, že trochu stagnuju, že jsem v mrtvým bodě, ale na druhou stranu mám takovou jistotu, která mi vyhovuje.
Posloucháš při vaření hudbu?
Máme puštěné rádio při práci jako podkres, nemám rád ticho, ale je mi jedno, co hraje.
Podle čeho sestavuješ menu pro přátele, když vaříš doma? Pokud teda doma vaříš?
Většinou podle toho, co si nadiktují. Momentálně chystáme na zimu takové naše soukromé Prostřeno, to bude vtipné.
Musí umět vařit tvoje partnerka?
Teď žádnou nemám, ale je to fajn, když vařit umí. Podle mě je špatné, když holka neumí vařit, ale bohužel je to v dnešní době časté, naopak je vzácnost, když to umí.
Kdy sis nechal udělat první kérku a proč?
První kérku jsem i nechal udělat asi ve dvaceti letech. Tetování jsem vždycky chtěl, potřeboval jsem na sebe něco nakreslit, přišlo mi, že jsem prázdný, stejný jako všichni.
Co myslíš, nedívají se zaměstnavatelé na potetované kuchaře nebo na tebe tak trochu mezi prsty?
Myslím, že dneska vůbec ne. Je to běžná věc, myslím, že je víc kuchařů potetovaných než nepotetovaných.
Je pravda, že v některých zemích existují kuchyně, kam potetovaný kuchař nesmí?
Tak to nevím.
Jsou tvé kérky nějak spojené s tvoji prací?
Myslím, že trochu jo, akorát jsou nafrázované do nějakých zvířat.
Je nějaká věc, kterou si s sebou vozíš, když jedeš na stáž?
Nože.
A na závěr se jako vždy zeptám na nejoblíbenější jídlo, které rád vaříš a jíš? A prozradíš nám ještě nějaký fígl?
Mám rád Asii, tu nejraději jím i vařím. A na závěr řeknu, že bez práce nejsou koláče, ať si to každý přebere po svém.
