Na jejím místě by se ráda viděla většina volejbalistek světa. Helena Havelková vstupuje do své druhé sezony jako hráčka Dinama Moskva, které patří mezi největší i nejbohatší kluby světa. Tomu ovšem odpovídají také jeho ambice a nároky, které jsou na hráčky kladeny. „Už jsem si zvykla, že když se prohraje, je to průšvih,“ říká 31letá smečařka.
Vysoké nároky
V minulé sezoně Helena Havelková pomohla Dinamu Moskva k fantastickým úspěchům. Ruský velkoklub vyhrál ruskou ligu, ruský pohár i superpohár, což se mu povedlo poprvé v jeho historii. Jen v prestižní Lize mistrů na triumf nedosáhl, když vypadl ve čtvrtfinále s tureckým Vakifbankem Istanbul, který vstupoval do zápasu jako favorit a obhájce titulu.
„Celkově se ale jednalo o povedenou sezonu a v klubu byly z výsledků nadšení. Pro letošní sezonu proto nastavilo vedení podobné cíle – v Rusku chceme vyhrát všechny soutěže, v Lize mistrů bychom chtěli postoupit alespoň do semifinále,“ říká liberecká rodačka.
Liga mistrů je sen
Právě vítězství v Lize mistrů je přitom pro ni samotnou největší motivací. To jediné jí stále uniká. Jinak už ve své kariéře dokázala vyhrát všechny významné klubové soutěže: má tituly z Itálie, Polska i Turecka, vyhrála evropský pohár CEV i řadu národních pohárů.
„V Lize mistrů jsem byla nejdál ve finále, to bylo v roce 2015 s italským klubem Busto Arsizio. Liga mistrů je sen, který mi schází, ale chtěla bych si ho splnit,“ přiznává.
Cíle jsou jasné
S vidinou úspěchu v Lize mistrů dokonce Dinamo Moskva angažovalo novou nahrávačku. Američanka Lauren Carlini přichází z italské Novary, s níž dokázala nejprestižnější klubovou soutěž Evropy vyhrát. Stala se tak po Heleně Havelkové druhou zahraniční hráčkou v týmu – víc jich ruské kluby na soupisce mít nemohou.
„Vedení klubu má vysoké ambice a podle toho staví tým. Dinamo funguje tak, že prostě musíte vyhrávat. Od svého založení patří k absolutní špičce a vedení nám dává jasně najevo, co se od nás očekává,“ popisuje Helena.
Patnáct let neměla volné léto
Na novou sezonu se těší. Po dlouhých letech totiž prožila léto bez volejbalu a reprezentačních povinností. Díky tomu nabrala do tréninku novou energii.
„Patnáct let jsem neměla volné léto, a tak to pro mě byla trochu novinka. Trávila jsem ho hlavně s rodinou a přítelem. A také přestavujeme dům, což jsem doufala, že bude rychlé, ale úplně to tak není. Na druhou stranu je fajn, že zažívám ty běžné starosti, na které dřív nebyl čas. Nemusela jsem řešit přípravu, posilování, tréninkovou bolest. Díky tomu se mi po volejbalu zase začalo stýskat,“ říká.
Návrat do Moskvy, kde se vše točí kolem volejbalu, tak pro ni nebyl jednoduchý. Zejména když její přítel působí v Petrohradu. „Byla jsem tři měsíce bez volejbalu a zase jsem si zvykla na domov, na Česko. Kvůli tomu byl odjezd náročnější. Psychicky jsem se musela srovnat s tím, že budu zase sama. To bylo nejhorší. Ale teď už jsem zase ve svém režimu – dělám, co mě živí a baví.“
O Heleně Havelkové
Helena Havelková je v současnosti jedna z největších ikon českého ženského volejbalu. Svou kariéru začala ve dvanácti letech v TJ Lokomotiva Liberec, kde hrála do roku 2005. Po přestupu do SK Slavia Praha následovala v roce 2007 svůj volejbalový sen a odešla do Itálie do týmu Sassuolo IT a následně do klubu Yamamay Busto Arsizio, kde získala své první tituly v evropské lize.
Z Itálie v roce 2012 pokračovala na své první angažmá do ruské ligy, konkrétně do týmu Dinamo Krasnodar. Po dalších angažmá v Itálii, Turecku, Polsku a Číně letos působí druhým rokem v barvách Dinama Moskva, s nímž by ráda získala titul ve volejbalové Lize mistrů, která je zároveň poslední z evropských trofejí, které jí ve sbírce chybí.
Mezi její největší úspěchy patří druhé místo v Lize mistryň, dva tituly v CEV poháru a Superpoháru, výhra Challenge Cupu nebo 8 titulů volejbalistky roku v Čechách i zahraničí.
