16. února si v kalendáři zakroužkovali všichni milovníci klasických herních bojovek. Poslední dobou jich totiž moc nevyšlo a v polovině února měla vyjít jedna z těch nejlegendárnějších – Street Fighter V. Hned po ohlášení vydání ale začala smutnit jedna polovina hráčů. Dozvěděli se, že Street Fighter vyjde exkluzivně pouze pro konzole Playstation 4 a PC. A my jsme se podívali na zoubek verzi právě pro Playstation 4, kterou nám poskytla společnost Cenega.cz.
Po zapnutí hry a odehrání několika prvních zápasů jsem si všiml něčeho, co nebývá u právě vydaných her zvykem. Street Fighter V je skvěle optimalizovaný, nedochází k žádným propadům FPS, hra běží krásně plynuje při 1080p a nedoprovází jí ani žádné bugy, nebo chyby. To je určitě v dnešní době potěšující, jelikož poslední dobou bývá zvykem, že se těšíte na nějakou hru, hned v den vydání pro ní běžíte do krámu, nainstalujete ji do své konzole a na výsledek zůstanete koukat s otevřenou pusou. Japonští vývojáři si ale dali práci a hra po technické stránce běží na jedničku.
Přeci jen ale vývojáři v Capcomu podle mě pochybili. Po několika hodinách hraní jsem si připadal, jako když jsem dostal pouze přístup k nějaké beta verzi, nebo demu. A to z jednoho prostého důvodu. Ve Street Fighterovi V je pramálo herního obsahu. Například hned po spuštění hry vás v menu láká singleplayerový mód “Challenge”, který tam ale momentálně vůbec není. Vývojářství slíbilo vydání spousty dodatečného obsahu na březen. Kromě tohoto chybějícího módu bychom se měli dočkat také jakéhosi herního obchodu, ve kterém by mimo jiné měly být dostupné alternativní vzhledy postav, které si paradoxně můžete odemykat již teď, ale aktivovat půjdou až skrze již zmíněný herní obchod.
Hra obsahuje samozřejmě i příběhovou část, kde si za každého z šestnácti bojovníků zahrajete krátký příběh, který postavu nějak ovlivnil. Story mód je ale spíše na škodu. Za každou postavu odehrajete dva, maximálně tři zápasy doplněné epilogem kresleným stylem manga. Suma sumárum, odehrání kompletního story režimu vám zabere přibližně hodinu a půl.
Další režim, který je dostupný pro offline hraní, je Survival. Za úkol máte pokořit deset protivníků bez zemření s tím, že se vám na nový zápas nedoplní životy. Za každou výhru ale získáte body, za které si můžete po konci jednotlivých zápasů zakoupit bonus. Vybírat můžete z několika věcí, mezi kterými nechybí doplnění životů (úplné, nebo i částečné za méně bodů), nebo třeba zvýšení síly pro další zápas. Ve finále se také nejedná o žádnou výzvu, pokořit deset úrovní zvládnete i s jednou rukou.
Singleplayerová část tedy moc nenadchla. Ono u této hry možná ani neměla. Na druhou stranu alespoň pro lidi, kteří rádi loví trofeje je to snadná “pastva”. Za odehrání Story a Survival režimů vám cinkne spousta blištivých odměn.
Daleko více bychom se měli zajímat o multiplayerovou část. K dispozici jsou klasické online zápasy, nebo hodnocené online zápasy. Pokud ale chcete být součástí žebříčků a stoupat v nich k těm nejvyšším příčkám, budete se muset ve hře přihlásit ke Street Fighter serverům. Na tom by nebylo nic moc zvláštního, kdyby aspoň fungovaly správně. Hned po vydání hry servery dost často padaly a z už tak dost pro mě psychicky náročné hry se stávalo peklo. Když se mi v polovině zápasu hra odpojila, měl jsem chuť rozšlapat ovladač.
V ranked zápasech navíc snadno potkáte hráče “Japan skill over lvl. 999”, proti kterým prostě nemáte ani malou šanci. I přesto, že jsem se snažil nahlédnout do obsáhlého seznamu všech útoků a comb, jsem nebyl schopen je aplikovat v praxi tak, jak bych si představoval. Skončil jsem tedy u zběsilého mačkání všech tlačítek, které ovladač má. Samozřejmě, že s tímto stylem boje jsem to k vítěznému konci málokdy dotáhl.
Hra po technické a grafické stránce šlape opravdu výborně. Bohužel hru shazuje žalostně málo obsahu a stereotyp. Pokud nejste opravdový fanoušek Street Fightera, troufám si tvrdit, že vás hra po několika hodinách omrzí. Pokud ale fanouškem jste, hra se vám bude líbit a rozhodně by neměla chybět ve vaší sbírce.
5.5/10
