O vítězství akrobatické lyžařce Elizabeth Swaney rozhodně nešlo. V olympijském závodě skončila suverénně poslední, ale podařila se jí jiná věc – ukázat, jak absurdní jsou některá pravidla pro kvalifikaci na olympiádu. Narodila se před třiatřiceti lety ve Spojených státech, přesto na Olympijských hrách v Pchjongčchangu reprezentovala Maďarsko, odkud pocházejí její prarodiče. Už od svých sedmi let toužila soutěžit na olympiádě, a letos se jí sen splnil.
Akrobatka bez triků
A to i přesto, že vlastně není žádná velká sportovkyně a její tréninkové metody jsou, řekněme, velmi neobvyklé. Je ale dost chytrá na to, aby si zjistila, že stačí absolvovat dostatečné množství závodů bez pádu, abyste se mohli olympiády zúčastnit. Co na tom, že jako akrobatická lyžařka neumíte ani jediný trik…
Každý národ může na olympijské hry vyslat čtyři lyžařky, které budou soutěžit v ženské kategorii U-rampy. Takže zatímco jiné sportovkyně se kvalifikovaly daleko před Swaney, ona díky tomuto systému mohla závodit za Maďarsko, které tolik reprezentantů v této kategorii zkrátka nemá.
Triky pak Elizabeth nepředvedla ani v olympijském závodě. Prostě v klídku sjela rampu, na jejích hranách jen opatrně povyskočila. Přičemž vítězka Cassie Sharpe zajela trik back-to-back 900s s trojitou rotací a otočením o 1080 stupňů.
Zdá se to jako dokonalý olympijský trolling, ale vlastně to Swaney přece jen zřejmě myslela vážně. V rozhovoru po závodě totiž uvedla, že byla svým vystoupením zklamaná a rozhodně nechtěla jet tak, aby se jí lidé smáli: „Nebyla jsem si tak jistá, jak bych chtěla, abych mohla skákat výš z rampy, a mohla tak dávat větší triky.“
Táta mě pochválil
Sport vždycky patřil do Elizabethina života. Začínala u bruslení. Otec ji zapsal na třicetiminutový trénink týdně, a až o několik let později si uvědomila, že krasobruslaři trénují šest nebo sedm dní v týdnu. Během studia na Berkeley se věnovala veslování. Vyzkoušela si také bobovou dráhu, jenže na boby je příliš malá. Zkusila skeleton, ale poté, co dvakrát sjela hlavou dolů a pak ještě na vlastní oči viděla lyžaře na Olympiádě ve Vancouveru, začala se naplno věnovat téhle disciplíně.
Přesto si až do 24. ledna nebyla vůbec jistá, že do Jižní Koreje odletí, než se ten den dozvěděla, že se kvalifikovala. Do Budapešti přijela 25. ledna o půlnoci, měla s sebou pouze cestovní pas, bundu a tašku, kterou měla sebou ten den v práci.
„Táta mi řekl, že moje jízdy byly půvabné, a to jsem ráda slyšela. O lyžování toho moc nevědí, ale byli šťastní, že mě viděli soutěžit,” uzavřela Elizabeth své olympijské působení, které se ihned stalo virálem.
