S tvorbou Sergeie Barracudy jsem se poprvé setkal asi před deseti lety. Ten člověk zněl prostě jinak než všechno, na co jste tou dobou mohli být zvyklí. A když jste k tomu připočetli obří charisma, vedle kterého jste si často připadali jako malý kluk, dostali jste něco, co si nehrálo na Ameriku, ale přesto to zatraceně čpělo světovostí. Nepochopte mě špatně, zkrátka a dobře už tehdy bylo poznat, že tenhle interpret je napojen na stejnou múzu inspirace, jako všechna ta věhlasná zaoceánská jména. Barracuda je dříč.
Vyčítali mu techniku, on se zavřel ve zkušebně a zatímco ostatní závodili mezi sebou, on vybrousil diamant. Tvrdili, že nikdy nepřekoná hranice Ostravy. A ono ejhle. A tak by se dalo chvíli pokračovat. Zajetých klišé a tabu na zatuchlé domácí scéně překonal S.Beezy více než kdokoli jiný. A právě tak já vnímám aktuální překvapení v podobě mixtapu 713. Minimalistické beaty, vybroušené texty o tématech, která by vám tady dříve nedocenil opravdu nikdo. Ale konec retrospekce. Je rok 2017, léto. Dost možná už ono před pěti lety ohlašované ‚tři čtvrtě na teď‘. Čas, kdy Sergei Barracuda dosáhne 200 tisíc zhlédnutí za pouhé dva dny. 713 je mixtape. Ano.
Najdete na něm spoustu věcí dosud neslyšených. Většina instrumentálek pochází výhradně ze Sergeiovy dílny. Beatmakingu se věnuje teprve chvíli, ale podle aktuálních výsledků se můžeme jen těšit na to, co v tomto směru ještě ukáže budoucnost. Objeví se i pár kratších stopáží, které vás dostanou do hypu a můžeme jen doufat, že se ještě někdy dočkáme jejich prodloužení. Zbrusu nové skladby pak doplňují starší spolupráce s lidmi jako Pastor, White Russian nebo Rytmus. Mixtape 713 je přeplněn aktuálním zvukem, vybroušenou flow a lyrickými obraty, ze kterých občas ztratíte dech. Překvapivé momenty? Ano, například tribute papa Orimu je tady také. I neohlášený projekt dokáže prolomit další hranice. Co přijde dál?
foto: Tanasis
