Kdo se aspoň trochu zajímá o komerční ilustraci, ten nemohl nenarazit na studio DRAWetc. a na komunitu kolem něj. Kromě toho, že „drawci“ tvoří vizuální stránku spousty reklamních kampaní, zakázky, nástěnné malby a nabízejí, vlastními slovy, full visual service, taky neúnavně podporují a tmelí scénu všemožnými způsoby.
Kromě pravidelného organizování velké soutěže RAW Art Wresling a spousty exhibic na festivalech a při různých událostech nyní otevírají další platformu pro setkávání, navazování kontaktů a získávání zkušeností: Ve svém DRAWteliéru ve Vršovicích rozjíždí na letošní rok sérii kurzů pro zájemce o komiks, ilustraci nebo třeba figurální kresbu, vedených lidmi, kteří jsou v oboru uznáváni za autority. Podrobnosti o tomhle projektu přiblíží zakladatel a principál studia DRAWetc. a důležitá postava ilustrátorské scény, Vladimír Strejček.
Popiš, prosím, co přesně se bude v roce 2019 v DRAWteliéru odehrávat.
Máme v DRAWteliéru jednu ohromnou výhodu, nevnímáme to místo jako prostředek k vydělávání peněz, protože náklady na provoz pokrývá studio DRAWetc. Takže si můžeme v podstatě dělat celý rok, co chceme. Rádi bychom pořádali vizuální workshopy, debaty, přednášky, se zaměřením na profesi ilustrátora a animátora. Část prostoru také funguje jako rezidentní ateliér, kde je teď Dominik Miklušák, který má možnost využívat vybavení a kapacitu DRAWteliéru pro svoji uměleckou činnost. Já vnímám DRAWteliér jako místo pro lidi kolem drawců, co mají rádi ilustraci, zajímá je kreslení a vše, co je s tím spojený.
Zatím proběhly kurzy figurální kresby od Marka Koláře, storyboard s Petrem Fašiankem a teď začne komiks s Karlem Cettlem. Jaké další oblasti chcete pokrýt?
Figurální kresbu vnímám jako základní kámen ilustrátorského řemesla. Po Markovi Kolářovi, který má svůj styl vedení, a předá lidem část své perspektivy vidění figury, bych rád v DRAWteliéru udělal kurzy figury s dalšími autory, protože co lektor, to jiný styl vedení a důraz na jiné věci při kreslení, jiné principy. A spíš než kurzy bych rád dělal intenzivní workshopy, které zaberou třeba celý víkend, byly by hutnější, pestřejší.
Dále budeme hostit vzácného hosta, Petra Ostrouchova, odborníka na autorské právo, v jednání jsou worskhopy 2D a 3Danimace, a také je třeba si uvědomit, že v drawcích máme za 17 let působení obrovskou škálu kreativních lidí, a já nepochybuji, že prakticky každý má co říct. Takže jde mi o pestrou skladbu, o odkrytí co nejvíce fazet ilustrařiny, kreslení, malby, a v debatách a diskuzích bych se rád věnoval teorii, různým principům a myšlenkám, inspiracím.
Povedeš nějaký z kurzů osobně ty?
Já mám připravené školení které pracovně nazývám “kreativní management”, tam se zájemci dozví, jak se o sebe postarat na volné noze. Je to několikahodinový blok, kde mluvím o tom, co je důležité udělat, když se chceš živit kreativní prací, jak fungovat, na co si dát pozor, co jsou licence a autorské právo. Všechno důležité z praxe, co moc neučí na školách. Taky chci mít figurální kresbu, mým stylem, hodně dynamicky, a pak mám připravený takový set “jaké je to být ilustrátor”, což je hodně motivační set mých keců a mouder, abych lidi nakopl a aktivizoval.
Dřív jsi učil komiks na Scholastice a o ilustrátořině jsi přednášel při mnoha příležitostech. Co tě žene k tomu vzdělávat svoje okolí?
Já jsem s tím kdysi začal, protože jsem neustále odpovídal na maily od absolventů středních a vysokých škol, kde stále dokola pokládali dotazy typu “kolik si mám říct za to a to” a nebo tu úžasnou větu “jak se to dělá”. Také jsem postupem času přišel na to, že když se podělím o to, co vím, a nebudu si to škudlit pro sebe, a říkat že mám to úžasné “nouhau”, tak tím že vzdělám své okolí a konkurenci, tak pak si tu konkurenci paradoxně zmenším, protože pak studenti a začínající kreslíři nepracují za 100,-/hod a nejsou zneužíváni, ale umí si dobře spočítat náklady spojené se svojí prací.
A v neposlední řadě má vliv moje setkání a skvělý pokec před pár lety v Londýně na jedné ilustrátorské akci s Lee Bofkinem, který tenkrát ohrnul svůj habsburský ret a ukázal mi vykérované slovo UBUNTU, což je, jak mi vysvětlil, princip lidského fungování starých afrických kmenů, kde platilo heslo “čím silnější dělám své okolí, tím silnější jsem já”. A já zjistil, že na tom něco je.
Myslíš, že je něco, co můžou drawčí kurzy nabídnout oproti jiným „večerním školám“ nebo i výtvarným školám obecně?
Máme jednu velikou výhodu, a to že předáváme zkušenosti od lidí z praxe. A v drtivé většině jsou to informace, které fungují hned teď a dá se s nimi hned pracovat. Navíc neříkáme, že někoho naučíme například kreslit, to je nesmysl, to nikoho za den, dva nebo i za pár týdnů nenaučíte, my se snažíme lidi nakopnout, motivovat, a dát jim potřebné základy, se kterými mohou ihned nakládat. Neposkytujeme iluze, říkáme i nepříjemné věci. Myslíme to upřímně. HAR HAR HAR!
Přemýšlíš o tom, že bys někdy začal učit na výtvarné vysoké škole?
Učit není prdel. Evžen Šimera a Ondřej Brody mi dali šanci vést před pár lety kurzy na Scholastice, a po asi 4 letech jsem dostal nabídku učit na vyšší odborné škole, kterou pod hlavičkou Scholastiky založili. Teď se věnuju studentům na této VOŠ, kurzy jsem kvůli času přestal dělat. Taky jsem trochu nakoukl do fungování jiných středních / vyšších a vysokých škol, kde jsem dělal workshopy se studenty, a také samozřejmě vidím, co za informace mají / nemají absolventi, kteří chodí k nám s nabídkou spolupráce.
Mám jasno v tom, že vzdělání na uměleckých SŠ / VŠ není komplexní, neplní svůj úkol přípravky “pro život”, ale není teď podstatné zjišťovat proč, protože každá instituce má jiné fungování, jiné osnovy a jiné pedagogy. Takže až nasosám dost zkušeností s učením a budu mít co říct i za pár let, tak ten ateliér ilustrace na UMPRUM teda vezmu no, když na tom trváte.
