Narodila se v Sarajevu, ale od mala žije v České republice. Možná jste před lety sledovali její módní blog, ale třeba taky sledujete její neuvěřitelné fotky, které pořizuje během cestování po celém světě. Nebo ji ještě vůbec neznáte. A to je docela škoda. Protože tahle mladá kočka má fakt co nabídnout. Co Sandra Kisić miluje na cestování ze všeho nejvíc a na čem aktuálně pracuje, se dozvíte v našem rozhovoru.
Kde právě jsi?
Teď právě jsem v Berlíně, ale jen na otočku na dva dny, koncert a nějaký to pošušňáníčko!
Všimla jsem si, že jsi nedávno cestovala po Jordánsku. Čím tě tohle místo oslovilo, že ses sem vydala?
V Jordánsku jsem byla poprvé, našli jsme s kamarádem levné letenky (asi za tisícovku), tak jsme si udělali výlet za památkami, pouští a dokonalým jídlem.
Co si v Jordánsku rozhodně nenechat ujít?
Rozhodně doporučuji poušť Wadi Rum a přespat tam s beduíny. Tak nádhernou hvězdnou oblohu jsem viděla poprvé. Ležet a hodiny koukat na hvězdy je prostě nejvíc. Doporučuji i zastávku u Mrtvého moře, pokud člověk nechce dávat tisícovku za soukromé pláže, tak je alternativou díra v plotě u silnice, kam chodí místní. Najdete ji na těchto souřadnicích: 31°35’50.11″N 35°33’34.87″E.
Cestuješ sama?
Často letím sama za někým, v Singapuru mám blízkou kamarádku, se kterou pak cestujeme po okolí, Kambodža, Thajsko, Indonésie, Malajsie. Byla jsem i několikrát úplně sama na výletě (např. deset dní v San Franciscu), ale mnohem více mi vyhovuje zážitky s někým sdílet, nevečeřet sama a mít pak s kým na výlety vzpomínat.
Jak dlouho už se vydáváš na cesty?
No, pas mám skoro od narození, první přesun z rodného Sarajeva pryč byl, když mi bylo 6 měsíců. Ale sama bez rodičů cestuji od šestnácti let.
S cestováním se kromě poznávání přírody, místní kultury a lidí pojí také poznávání lokální kuchyně. Jak si to užíváš?
To je právě to, co mám na cestování nejradši. Ochutnávat místní dobroty, objevovat nové chutě, koření, ovoce… Mmmmmm.
Která kuchyně je ti nejbližší?
Všude si něco najdu, Itálie je klasika. Život bez pizzy a těstovin by byl dost nuda. V Thajsku miluji pad thai, v Singapuru jím skoro každý den obyčejné chicken-rice (prostě kuře s rýží, ale tak dobré!), na Kostarice a v Ugandě jsem furt jedla něco s avokádem, toho se člověk snad nepřesytí, v Mexiku jsem se ládovala tacos. Inu, ráda jím!
Odvezla sis z cest nějaké recepty?
V Kambodži vařili přesně dle mého gusta. Nemám moc ráda pálivá jídla a na to je Kambodža ideální, spousta kokosového mléka a všelijaké listy a zajímavé koření, které jsem si také odvezla. Ale bohužel jsem se v Praze k přípravě khmérských polévek nedostala.
Původně ses věnovala módnímu blogování. Co tě přimělo s tím skončit?
Člověk se vyvíjí, dospívá, stárne, mění se mu priority, je to podle mě naprosto normální posun.
Jaké jsou tvé další plány?
Napsat diplomku a k tomu chystám ještě průvodce s největším českým nakladatelstvím, na to se těším. V plánu mám i nadále pokračovat v tom, co dělám, prohlubovat své znalosti a víc číst.
O čem diplomku píšeš?
O dark tourismu v Praze (dark tourism neboli temná turistika je druh turistiky zaměřující se na místa spojená se smrtí a utrpením – pozn. red.).
Před více než osmi měsíci jsi byla v Ugandě. Co jsi tam natáčela?
Točili jsme dokument o práci evropských neziskovek a dobrovolníků v Ugandě, soustředili jsme se na problémy, které se týkaly vody. Od vodních nádrží přes nošení vody na hlavě až po to, jak dostat vodu z jednoho kopce na druhý. Já jsem byla režisérem přizvána, abych si sama udělala reálný obraz o tamní situaci a poté ho přenesla zpět do Česka. Osobně jsem o neziskovkách a mezinárodním rozvojovém sektoru netušila prakticky nic, asi jako většina z nás, takže jsem byla v takové roli nestranného pozorovatele, který se ptá, když ho něco zaujme nebo něčemu nerozumí.
Dokument se promítal v Lucerně. Bude ještě někdy někde k vidění nebo to bylo jednorázové promítání?
Promítala se pouze taková ochutnávka, sestřih několika scén, na filmu se ještě bude pracovat minimálně měsíc, v televizi bude nejspíše na podzim.
Prý sis Ugandu představovala úplně jinak. Jaké byly tvé představy a jaká realita?
Netušila jsem, že bude tak zelená, taky mě nenapadlo, že tam bude relativně chladno.
Pracuješ stále v reklamce?
Jasně. Mám super kolegy i šéfa, nemůžu si je vynachválit!
Baví tě víc psát, nebo natáčet?
Asi bych tyto dvě činnosti nesrovnávala, je to něco jiného, obojí má své pro a proti, a když je správná nálada a atmosféra, tak mě baví obojí.
