Začal v jedenácti a dnes patří mezi nejlepší slopestyle ridery v Česku. Triky, které předvádí na dirtech, vám hlava nebere. Mistr ČR MTB Dirtjump z roku 2016 se rozpovídal o tom, jak si užil závodění v Jihoafrické republice, jaké nové triky se letos naučil a co ho ještě čeká. Teodor Kováč navíc svůj poslední závod natáčel na 360° kameru, a tak se můžete pokochat pohledem na celou závodní trať jeho očima i vy!
Před pár dny vrátil z Kapského města, kam jsi byl jako jeden z mála pozvaný na event Night Harvest. Jak se ti tam dařilo?
Jižní Afrika je skvělá, hlavně to počasí a jídlo. Jeden den tam sice pršelo, což naštve, když se tam trmácíš šestnáct hodin letadlem, ale ten den jsme místo ježdění šli na místní vinici, takže se to dalo přežít. Měl jsem v JAR celkem dva závody. První byl ve freestyle pro pozvané jezdce, což byla spíš taková propagační akce, exhibiční závod plný diváků, které to fakt baví, a tudíž to mělo skvělou atmosféru. Závod probíhal večer a jak skoky, tak umělé osvětlení neměly chybu. Jely se dvě kategorie, mtb a bmx, obojí s dost našlapanou konkurencí. No a druhou akci jsem jel na silničním kole.
Já videu, co jsi sdílel, viděla jeden hrozný crash. To jsi byl ty?
Bohužel ano. Troufám si říct, že mám teď super formu a fakt jsem to dost drtil. Ale na téhle akci jsem byl poprvé a špatně jsem zvolil triky. Skončil jsem nakonec čtvrtý, a to bylo dost zklamání. Stává se, no.
Je mezi bikery obvyklé, že střídají kola a styly, nebo jsi v tomhle ohledu spíš výjimka?
Já na té silnici jezdím dost. Kupodivu to v mém okruhu takhle pár lidí také dělá, ale jinak moc ne, to je pravda. Shodou okolností se ale jeden můj kámoš, který teď žije v Kanadě, hlásil na pracovní pozici do Specialized, kde se ho ptali, na čem jezdí, a říkal, že má dirťáka a k tomu silničku. Tak se prý docela divili a říkali, že je to zajímavá kombinace. Takže je to docela sranda, ale já na té silnici už jezdil jako malej. Jezdil jsem rok v Dukle ovál, ale nechytlo mě to tolik. No a na ten silniční závod jsem se přihlásil hlavně proto, že jsem si chtěl nafotit nějaké pěkné fotky 360° kamerou. Pořád jsem hledal nějaká panoramata. Je to fakt krásný závod. Jmenuje se Cape Argus nebo přesněji Cape Town Cycle Tour a tento rok se jel už jednačtyřicátý ročník.
Jsou závody hodně o přípravě a tréninku nebo spíš celkově o zkušenostech a čisté hlavě?
Já se snažím trénovat dost a pak mě občas nahryže, když přijedu na závody a zajedou mě kluci, o kterých vím, že tolik netrénují. Snažím se být ve formě, právě využívám silničku i k tomu, abych měl na těch závodech lepší fyzičku, protože celý den skákat na kole je jako dělat celý den jen dřepy. Zároveň se člověk musí pořád hodně soustředit, protože jde o setiny sekundy, kdy je třeba se odrazit. Jako ve všem ale hraje velkou roli taky hlava, takže je třeba se hlavně dobře na kole cítit.
Kde jsi všude díky kolu byl? Dalo by se říct, že jsi s ním procestoval svět?
Na pár místech jsem už byl, to je fakt. Teď pojedu v létě možná do Kanady a v Evropě jsem byl téměř všude. V zimě se jezdí na soustředění do Barcelony, kde je super počasí a je tam středisko, kam se sjíždí všichni z celého světa. No a pak se jezdí zastávky světové tour v Rakousku a v Německu. Skandinávie společně s Německem jsou v tomto sportu asi největší, co se té základny týče, a jejich kluci jsou docela hvězdy.
Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?
V roce 2016 jsem vyhrál mistra České republiky v Praze, a hlavně se mi daří trávit v podstatě každý den na kole. Loni na podzim se mi podařilo dostat do německé streetartové skupiny Urbanetix, se kterými mívám pravidelná vystoupení. Měli jsme možnost vystupovat se salzburskou filharmonií, což je asi největší show, jakou jsem kdy jezdil. Za doprovodu vážné hudby, vyprodaná hala pro tři tisíce lidí. Posledních pár let jsem se moc nesoustředil na světovou tour, ale na světovém žebříčku jsem býval kolem čtyřicátého místa.
Zajímá mě, jak to děláš, když letíš přes půl světa na nějaký závod. Předpokládám, že si kolo rozebereš a sestavíš až na místě? Nebojíš se, že ti ho ztratí?
Přesně tak. To se děje, jasně, že se bojím, ale nenaděláš s tím nic. Pak jen koukáš a můžeš letět domů. Když přijde, tak si ho člověk vybalí a musí ho samozřejmě komplet zase seskládat. Ono má to moje kolo na skákání jen 26palcová kola a například teď do té Afriky jsem ho s trochou snahy napasoval do hokejové tašky, takže je docela skladné a neptají se tě potom, co v té tašce máš. Je to jako normální zavazadlo na odbavení. Naštěstí se mi ještě nikdy nestalo, že by mi nepřišlo, tak jsem rád. Doufám, že bude létat i nadále jedině se mnou.
Koukala jsem na video z JAR, které je natočené zmíněnou 360° kamerou. To je teda zážitek! S tím se dá fakt skákat?
Musíš to mít na krev dotažené k helmě a zároveň co nejvýš nad helmou. Jsou to vlastně dvě kamery spojené v jednu. Máš je na tyčce zhruba dvacet čísel nad hlavou a lepší by bylo je dát ještě výš, ale pak už je to kvůli váze moc velká páka. Kameru můžeš mít i při závodu, ale spíš ti to ubere, než přidá na výkonu. S 360° záběry skákání z Afriky jsem byl pro tentokrát velice spokojený. Doporučuji!
Kolikrát už ses na kole zranil?
Je pravda, že padám pořád, v podstatě denně. Ale ty pády jsou důležité, aby se člověk padat naučil a uměl se správně odkutálet. Větších zranění jsem měl naštěstí méně. Naposled před šesti, sedmi lety jsem si ošklivě zlomil kotník a bylo třeba ho sešroubovat. To jsem měl od kola chvíli pauzu. Ale třeba naraženiny mám nějaké nonstop. Vždycky si říkám, jak před důležitými závody natrénuji a pak si narazím palec nebo tak něco a závodím nakonec s tím. Je to ale problém, se kterým se potýkají úplně všichni, to k tomu sportu patří.
Je nějaký trik, který bys chtěl strašně udělat, ale ještě na něj nejsi připravený?
V poslední době jsem měl velký progres. Například salto dopředu s vrutem, to jsem měl v plánu už dlouho, pak jsem to dal a teď jsem to sice zas trošku ztratil, ale jak už jsem říkal, hlava hraje velkou roli, takže se člověk musí prokousávat různými fázemi triků. Chvíli to jde, pak zase chvíli ne a jenom opakováním se mi to daří ustálit na „dobrý, umím to“. Také jsem se tuto zimu konečně naučil dvojité salto, kterému jsem se až zbytečně dlouhou dobu vyhýbal, ale slavnostně jsem na něm taky zapracoval. Pak jsem se naučil řadu technických kombinací a jsem rád, že jsem toho za tuhle zimu dost dohnal.
Co tě v dohledné době čeká dalšího? Budeš spíš v České republice, nebo míříš zase za hranice?
Čeká mě Norimberk, kde budu pomáhat stavět jeden pmptrack, poslední víkend v dubnu natáčíme krátký shot do reklamy pro jednu automobilku, první víkend v květnu mě čeká exhibice v obchodním centru v Hannoveru, což bude něco podobného jako to, co se jezdilo v Praze na Arkádách. 18. května pak pomáhám s Freestyle závodem v Ústí nad Labem, týden na to se na Slovensku koná největší slopestyle závod ve střední/východní Evropě spojený s velkou testovací akcí se spoustou závodů i v jiných disciplínách. Přes léto se budu snažit dostat pozvánku na festival Crankworx, mezi to bych chtěl vecpat aspoň jednu zastávku světové tour FMB, no a pak samozřejmě je v plánu na 24. srpna závod v Praze v Riegrových sadech.
