Je hodně způsobů, jak v současnosti začít rapovat. Plnění klasických klišé tvrdosti a alfasamectví, virální potenciál bizarních videí na internetu nebo ironický přístup k rapu jako popkulturnímu dědictví jsou jen jedny z nich. Pro odlišný přístup se rozhodl mladý pražský producent Scorn, jehož jméno stojí pod množstvím tracků jiných interpretů – namátkou třeba Stříbrného Rafaela, infanta terrible Hoštyho, socka-rappera Násilníka nebo horrorcore MCho Haadese. Zároveň tvoří polovinu alternativně-rapového tandemu SEBE. Pod pseudonymem Pokoj25 vydal desku s názvem Noční hudba, na níž se sám staral o vše od prvních melodií, přes vokály až po zvuk.
Trap a pohádky
V deseti stopách se otevírá mikrosvět pražského pubertálního kolotoče, nekonečných mejdanů a procházek, lásek a kocoviny. S bezelstnou upřímností se v nich tvůrce vypisuje z vlastních úzkostí i vášní a činí tak formou zvláštní kombinace žánrů. Pod vlivem studia skladby na Pražské Konzervatoři opustil Pokoj25 klasická rapová schémata a motivy a pouští se do komplikovanějších vod. Jeho písničky zrcadlí hudební underground 80. let stejně jako bezhlavou agresivitu současného socka-rapu.
V tomhle roztančeném i melancholickém hudebním proudu stojí autor jako své vlastní alter ego, postavička městské sub-scény a jeden z mnoha donkichotů v nočních ulicích Prahy. V textech se mísení různých vlivů ozývá ještě výrazněji. Klasické pohádky, beatnická poezie, hospodské popěvky, intelektuální lyrika BPM i trapové adliby dohromady tvoří unikátní mozaiku duše na prahu dospělosti, pro níž jména Jáchym Topol a XXXtentacion stojí na stejném stupni důležitosti.
Jestli je rap hudba pro děti, Noční hudba je pro děti Psích vojáků.
Romantismus 21. století
Tento postmoderní romantismus se ale nepouští toho nejdůležitějšího a nejvzácnějšího, čím romantici v dějinách disponovali: silné osobní výpovědi. V časech, kdy love songy jsou marketingový tah nebo macho pornografie, zní intimní, zmatená milostná poezie pro neznámou holku z bohnického klubu V. Kolona jako sonda z jiné dekády.
Rozervaný kontrast hippiesácké lásky a alkoholového nihilismu hraje na pozapomenutou strunu dítěte uvnitř každého z nás, na obávaný stav ztráty kontroly a orientace i na mladické předvádění a hry. Tenhle podivný, povědomý mix šokuje svou naprostou pravdomluvností, která se nebojí jít na hranici trapnosti a patosu a zároveň apeluje na to nejpřirozenější v posluchači. Celkový dojem ještě podtrhují vizuály pro Youtube, samozřejmě též z ruky autora, v nichž na sebe pohádkové kulisy, romantičtí hrdinové i femmes fatales berou podobu konkrétních lidí a míst, aniž by atmosféře ubíraly na tajemství a mnohoznačnosti.
Celá deska vyšla na Bandcampu a videa se postupně objevují na YT kanálu Scorn v plášti. Release se uskuteční 8. srpna v holešovické Burze #4, kde se kromě něj představí i spřátelená mikroscéna kolem jmen jako Hošty, J Majestic, nebo Vojta Kosek. Na místě bude k dispozici i fyzický nosič.
Pokoj25 nám odpověděl na pár rychlých otázek:
Jaký je pocit po produkcích pro cizí lidi stát sám za mikrofonem a být zodpovědný za kompletní výsledek?
Člověk jde takhle mnohem víc s kůží na trh, ta hudba je přece jenom oproti psaní textů víc abstraktní a když píšeš něco osobního, tak seš před posluchačem v podstatě nahý – duše na talíři, ale to na tom mám rád. Ten proces je zároveň o něco delší a náročnější, ale o to větší radost mám pak z výsledku.
Co byly impulsy k tomu začít psát vlastní lyrics?
Na spolupracích je skvělý, že té věci interpret přidá ještě úplně novou rovinu, ale častokrát se původní vyznění instrumentalu úplně změní, pročež jsem chtěl už dlouho udělat i něco čistě svého – bez kompromisů, abych mohl posluchači předat svůj původní záměr, který se pak zkreslí až jeho percepcí.
Přemýšlíš o tom, co děláš, jako o rapu?
Z hlediska rytmizovaného vokálu to pod rap samozřejmě formálně spadá, ale uvažuju o tom obecně spíš jako o písničkách. V rapu se dneska smí už tak nějak všechno ale obsahově vycházím víc z romantismu, který se do rapu dostal až později. Většina „rapových“ hodnot mi moc blízkých není a „dripy, flexy a icy“ tak u mě spíš nenajdete.
Kdo/co tě momentálně hudebně nejvíc inspiruje?
Nejvíc mě inspirují určitě moje pocity a prožitky různých situací (často úplně všedních), dále pak třeba místa, filmy nebo příběhy lidí (v podstatě všechno kolem). Z těchhle věcí pak vycházím a snažím se je hudebně co nejvíc přiblížit.
