Rok 2019 začíná berlínská umělecko-aktivistická skupina Rocco und seine Brüder velmi zostra: za necelé dva měsíce vypustila do éteru hned tři videa a rozvířila tím vody jak v domácí graffiti subkultuře, tak v oficiálním tisku. Během ledna se na Vimeu objevily první dva díly série Die Schlüssel zur Stadt, tedy Klíče od města, ve kterých aktéři geniálně kombinují společenský aktivismus s principy vycházejícími z graffiti – přivlastňování si veřejného prostoru a chladný vztah k vlastnickému právu a kapitalistickému řádu věcí.
Klíče jako symbol
V prvním, asi pětiminutovém videu, se v předmluvě popisuje zoufalá situace bezdomovců v Berlíně, eskalovaná faktem, že pro letošní zimu se dopravní společnost BVG rozhodla na noc uzamykat stanice metra, které byly lidem bez domova v tuhém mrazu oázou relativního bezpečí. Rocco a jeho bratři se (spolu se skupinou Dies Irae) rozhodli vzít věci do svých rukou a desítkám bezdomovců rozdali symbolické klíče od města – zažitý atribut starostů a nejužší elity se tak ocitl v držení druhého konce spektra obyvatel města.
Tyto klíče odemykaly mříže od stanic a dávaly tak lidem, jimž hrozí smrt mrazem (jen zdokumentovaných případů je v Berlíně více než 300), najevo, že město patří i jim. Kromě klíčů obsahoval balík, který bezdomovci dostávali, také svačinu, deku, poukaz na kafe, seznam doporučení, na co si ve stanicích metra dát pozor, a oranžovou výstražnou vestu.
Ta hraje hlavní roli i ve druhém videu nazvaném Arsch bewegen, Plakate kleben! (Zvedni pr*el a vylepuj plakáty!), ve které členové skupiny reagují na totální přesycenost veřejného prostoru reklamou, která z obyvatel města dělá pomocí peněz pasivní příjemce a odebírá jim nárok určovat vizualitu svého okolí. I tentokrát oranžová vesta funguje jako metafora klíče, jakýsi reality-hack, protože svému nositeli dává auru „oficiality“ a zbavuje ho podezření.
Začátkem února skupina pomocí paklíčů otevřela množství reklamních světelných boxů a místo původního obsahu v nich vyvěsila plakát s logem svého projektu: klíč stylizovaný jako ikonický vysílač na Alexanderplatzu. Kromě toho na každý box umístila i balíček, v němž dávala občanům paklíče a vesty s návodem, jak ve vyměňování obsahu reklam pokračovat a vystoupit tak z role pouhého přijímače a oběti komerčních aktivit. Jako bonus na každém lightboxu šipkou vyznačila, kde se dá odemknout.
Další akce
Rocco a jeho bratři za necelé tři roky svého „oficiálního“ (lze-li to tak nazvat) fungování zorganizovali podobných akcí značné množství a většinou se nebáli být velmi konkrétní v tom, co jim vadí. Problém gentrifikace zosobnili ve své kampani značkou Airbnb, jejíž logo různě stylizovali do prsou nebo varlat.
Problém fast fashion, devastující přírodní zdroje i životy pracujících na druhé straně zeměkoule zase okomentovali v instalaci Ripmark, kde parafrázovali značku oblíbeného řetězce s „módou“ za dumpsterové ceny. Zcela konkrétní politické vymezení pak formulovali v akci Modrohnědá vánoční pohádka, která byla namířená proti místní buňce ultrapravicové AfD, před jejíž sídlo Santa Claus donesl stromeček s nacistickou orlicí na špici.
Vybroušená forma jako nástroj
Všechny umělecké akce mají společnou silnou vizuální stránku. Kořeny v graffiti subkultuře nejdou zapřít (například Roccovy pieces jsou přímo definicí stylovosti), skupina tak vtipně a zároveň smysluplně parafrázuje zažité vizuální symboly, profesionálně zpracovaná videa ukazují tisk plakátů na sítotisku i adrenalin noční akce a zdá se, že si protagonisté dávají pozor, aby nesklouzli k levné satiře a ironii.
Stejně tak je potřeba ocenit nasazení, s nímž členové akce provádějí a které nezřídka vyžaduje nadstandardní zdatnost a odvahu. I přes to všechno se formální stránka nestává dominantní a činnost skupiny je silně konceptuální – výtvarnou formu používají jako nástroj ke kritice statutu quo.
Na hranici legality
Třetí publikované video dává vyhlídky na plodné zítřky: jedná se o trailer k celovečernímu filmu s názvem Blaues Licht (Modré světlo), který natočila Sophie Sonntag a který je zatím opředen tajemstvím. Média píší pouze o tom, že se bude jednat o žánr mockumentary, tedy fikčního dokumentu, jakým byl do jisté míry třeba Banksyho slavný snímek Exit through the gift shop.
Trailer napovídá že půjde o velký projekt na hranici legality, testující sílu soukromého vlastnictví. Termín „Blaulicht“ se v Německu také používá pro modrá světla policejních majáků. Zůstaňme tedy v očekávání věcí nadcházejících, o nichž vás budeme informovat.