Pro mnoho fanoušků tuzemského hip hopu je jméno Refew do značné míry poměrně kontroverzním pojmem. Co si budeme povídat, není se ani tolik čemu divit. Ze snad jen lokálně známého pražského rappera (a zpěváka) dostal šanci etablovat se rovnou u BiggBoss, který i dnes můžeme s klidem v duši označit za největší žánrový label, jenž v České republice působí. Ať už byly příčiny jeho pozdějšího odchodu jakékoli, diskutovat o nich není třeba. Ostatně napsáno o tom bylo již mnoho.
Následně se Refew objevil na soupisce podstatně mladšího hudebního vydavatelství Blakkwood Records. S nestranností můžeme na těchto řádcích prohlásit, že posluchačská základna tohoto uskupení je zkrátka jiná. Možná mladší, možná více ponořená do hlavního proudu. Každopádně odlišná.
Že by tohle přestěhování nemohli mladému Erikovi z Libně posluchači odpustit? Účinkování na společné desce labelu, vydání mixtapu či napsání několika pasáží pro poslední singl od stájové kolegyně Sharloty. To všechno se kolem Refewa dělo. Paralelně s tím přicházela řada shows, rozhovorů a všeho možného, co si jen s dnešní rapovou hrou v Čechách můžeme spojit. Jedno bylo nepochybné. Tento interpret nepřestává pracovat. Arzenál měl přitom k dispozici za všech okolností více než slušný – strojově přesnou flow, netradiční barvu hlasu v nezvykle mnoha polohách a zajímavé životní zkušenosti a témata.
Výše uvedené dalo v našich očích vzniknout desce O tři bloky dál. Erik už je zkrátka jinde, jak už vlastně napovídá i úvodní skladba. Ne někde na oběžné dráze, ale, sakra, ani v podzemí. Jednoduše o několik bloků dál. Dost na to, abychom mu jako posluchači ještě stačili, ale zároveň viděli, že postupuje.
Pokud bychom o desce měli mluvit obecně, jedno je navýsost jasné. Dost možná nezní tak, jak byste čekali. Je zatraceně tvrdá, a to včetně několika záležitostí, které jsou v pozitivním nebo negativním smyslu věnovány zástupkyním něžného pohlaví. Refew se ve svých barech rozpovídal o situaci s Vladimirem 518, bývalými kamarády i vlastní rodinou. Představil zábavné věci i striktní nálož ve stylu skladby Flow, v níž dal na vědomí, že slabé rappery, kteří spoléhají jen na studiové efekty a playback na koncertech, rozhodně necení.
Vrcholem alba je bez debat skladba pojmenovaná Praha. Nechceme se rouhat, ale jedná se o jednu z nejlepších rapových písní, které kdy byly stověžaté matce měst věnovány. Konkurence přitom bylo během let mnoho – od PSH přes Smacka až po Separa a Rytmuse.
Refew byl vždy tak trochu nezvyklým středobodem mezi tvrdostí a duševním klidem. Z tohohle koktejlu vychází najevo fakt, že i přes svůj ještě relativně nízký věk si už v životě lecčím prošel a rozhodně se nenechá jen tak srazit na kolena. Právě takový postoj dokonale vyzařuje jeho tvorba. Dále se netají svým respektem pro umění a tradice rapové hry jako takové.
Tahle deska má několik různorodých hostovaček. Svými slokami přispěli rappeři jako Majself, Fosco Alma nebo Kali. Skvělé ovšem je, že celé album jednoznačně stojí na Refewovi a hosté jsou tady jen příslovečnou třešničkou na dortu. Deska má určitě svá slabší místa, ale funguje jako celek. A pro nás je to zatím Refewův nejlepší počin.
- 7,5 / 10
