Rapový kolektiv BROCKHAMPTON patří mezi nejzajímavější jména na současné new wave scéně. A opravdu se neflákají. Od roku 2017 nám nadělili celkem pět studiových alb a jednu kompilaci. Právě loni vyšla také jejich deska Iridescence, kterou mnozí fanoušci označují za jejich nejlepší kousek. Pojďme si ji trochu připomenout.
Tak trochu jiný chameleon
Irizace (neboli iridescence) je označení pro zvlášť barevné úkazy ve vesmíru nebo v ochranném zbarvení některých zvířat. A kalifornská partička si pro svůj projekt nemohla zvolit trefnější jméno.
A jak už samotný booklet desky napovídá, tahle nálož nového materiálu se nese v lehce psychedelických vibracích. Díky početné členské základně se BROCKHAMPTONU daří experimentovat jak po instrumentální, tak i po vokální stránce projektu. A právě propracovaná díla s myšlenkou někde i mezi řádky dnes hip hopový žánr potřebuje jako sůl. Nemyslíte?
Díky takto silné základně se jim dostává velké umělecké svobody. Veškerá produkce vzniká tzv. „in house“ a v době, kdy světové žebříčky ovládá mumble rap (ze kterého se stal v podstatě hudební mainstream), se jim podařilo přijít s jedinečným zvukem.
Krok do velkého světa
Deska iridescence je zároveň jejich debutem u velkého vydavatelství; jejich vlastní label Question Everything, Inc. totiž spojil síly s gigantem RCA Records. Jejich tvorbě to ale rozhodně nijak neuškodilo. Ani v nejmenším.
Dominantní rapper Ameer Vann je sice z kapely už venku (kvůli obvinění ze sexuálního útoku), kolektiv je ale dál pevná jako skála. Část tohoto alba vznikala v Londýně, jiná zase na Havaji. To je dost velký kontrast – a to nejen, když pomyslíme na počasí. Podobně silné kontrasty potom uslyšíme i na bezmála padesátiminutové stopáži alba.
Tvůrčí těhotenství
Líbivé (ale ne vlezlé) melodie se tady střídají se striktními flows a tématy, která vzdávají hold rapovým kořenům. Jako obvykle tady nejsou žádní výraznější hosté (tedy krom nejrůznějších přidaných vokálů), posluchač až nabývá dojmu, že jejich přítomnost by celistvému projektu mohla jen uškodit.
Na všech patnácti skladbách všichni z BROCKHAMPTON perfektně předvádí své zbraně. Hudební a produkční různorodost, kterou na druhé straně vyvažuje perfektní synergie. Všechno tady funguje dohromady. Od vydání jejich posledního alba Saturation III uplynulo do vydání téhle desky devět měsíců. Takže takové tvůrčí těhotenství? Od té doby jako by nalezli určitou jednotu v tvorbě a jejich často křiklavý styl vybrousili do produktu, který má potenciál zaujmout širší škálu posluchačů.
Hudební kulisa
Zní to skutečně skvěle, na druhou stranu tady ale tentokrát chybí nějaké výraznější (respektive zapamatovatelnější) momenty. Hudba je tak příjemná, až je občas poměrně monotónní. A člověk by ji celkem snadno mohl použít jako hudební kulisu. Což asi není právě cílem takto talentovaných hudebníků.
To ovšem není pozitivní ani negativní. Konzistentní studiová alba, která nespoléhají jen na několik vyčnívajících rádiových singlů jsou sympatická. V roce 2018 vlastně víc než kdykoli předtím.
Textově BROCKHAMPTON zůstávají věrní svým texaským a kalifornským kořenům. Často se pohybují v jakémsi tak trochu alternativním vesmíru, později ale zase pracují s klasickými rapovými klišé, ale svébytným způsobem. V rapovém podhoubí USA se i o celý rok později jedná o poněkud alternativní desku, ovšem s velkými ambicemi.
