Nejspíš ještě nikdy v hudební historii nevycházelo tolik posmrtných desek, kompilací a projektů jako v současnoti. V posledních měsících a letech se s nimi opravdu roztrhnul pytel; jen se podívejte na Lil Peepa nebo na nebohého XXXTENTACIONA. A mimo jiné můžeme samozřejmě očekávat i to, že se dočkáme ještě nějakého projektu od teprve nedávno zesnulého talentu jménem Juice WRLD.
Když neočekávaně zemřel Mac Miller, byl ve své životní formě. Jeho poslední deska Swimming sklízela doslova jeden úspěch za druhým a počet posluchačů rostl denně naprosto raketovým tempem.
Důstojné pokračování
Zvlášť na svých dvou posledních albech, již zmíněným Swimming (2018) a The Divine Feminine (2016) se Mac dokonale propsal (a vyrapoval) k naprosto osobitému a uhrančivému stylu. Bylo tedy tak trochu otázkou, zda posmrtné album bude dovedeno k podobné dokonalosti. A nebudeme vás dlouho napínat; vypadá to, že se podařilo.
Na album se nakonec dostalo čtrnáct skladeb, z toho dvě poslední jsou dostupné výhradně v bonusové edici. Celková stopáž projektu končí na necelých devětačtyřiceti minutách. Když si desku pustíte, Macova nakažlivá energie doslova prostoupí celou místnost, a vy pochopíte, co to znamená, když se říká, že praví umělci ve skutečnosti nikdy nezemřou.
Vznik projektu
Když Mac Miller 7. září 2018 tragicky zemřel, byl právě docela hluboce ponořen do procesu nahrávání tohoto alba. Původně se mělo jednat o rychlého následovníka alba Swimming a mělo přinést zase trochu jiný styl a aspekt Macovy tvorby.
Sám umělec měl přitom zamýšlet, aby spolu obě alba jaksi soupeřila. Koncept pracoval s myšlenkou plavání v kruzích. Provázanost obou projektů je tedy více než zřejmá.
I na tomto albu s Macem spolupracoval převážně producent Jon Brion a celkem měli v plánu přijít s trilogií. Třetí album (škoda, že už nikdy nevznikne) mělo být čistě hip hopovou nahrávkou a vzdávat hold Macovým hudebním kořenům.
Hudební styl
Mac Millerovu muziku je docela obtížné nějak zvlášť definovat. Je to přesně ten prototyp umělce, který mezi jednotlivými žánry hbitě proplouvá s až neuvěřitelnou noblesou a lehkostí. Kdybyste ale přece jen trvali na nějakém tom škatulkování, najdete tady pestrou směsku moderní hudební produkce.
Rap je následován žánry, jako jsou emo, lo-fi, indie folk nebo i soft rock. Tolik k tomuto albu tedy alespoň řekli někteří renomovaní hudební kritici ze Spojených států. Ale nechme veškeré škatulkování stranou, Mac si prostě dělal svoji věc.
I když bylo album vydáno až posmrtně (a to ještě s dost velkým časovým odstupem), působí velmi komplexně. Absence hostujících hvězd tentokrát přišla vhod. Tohle je zkrátka Mac Miller a jeho (poslední) hudební odkaz nejen pro jeho věrné fanoušky, ale třeba i pro ty, kteří si k němu najdou cestu až nyní. Protože co si budeme nalhávat, smrt je jedním z nejlepších marketingových nástrojů.
