Jméno Aminé způsobilo v posledních dvou letech na americké rapové scéně docela slušný poprask. Tenhle v současnosti čtyřiadvacetiletý umělec původem z Portlandu v Oregonu jde tak trochu vlastní cestou. Rozhodně nenásleduje aktuální trendy, jeho styl je ale slušně melodický, líbivý a zajímavý zejména i po textové stránce. Jeho debutová deska Good For You z roku 2017 se stala úspěšnou zejména díky hitu Caroline. V druhé polovině loňského roku potom musel svou pozici obhájit, a tak vznikla jeho druhotina, deska OnePointFive. Kam se rapper posunul? A má šanci udržet se na scéně dlouhodobě? Pojďme se na jeho práci podívat trochu blíže; ještě před jeho únorovým koncertem v Praze.
Minimum hostů
Hned při pohledu na tracklist nás překvapí poměrně nízký počet hostujících jmen. Jasně, na scéně máme umělce typu J. Colea, který vydává doslova jedno platinové album za druhým; a všechna bez hostů. Ne každý si ale takový luxus může ze své pozice dovolit.
Na druhé straně spektra je třeba French Montana, který hlásá, že rapová alba bez hostů jsou čistou podivností a snad skoro i zločinem vůči samotném žánru. Aminé jde zlatou střední cestou; na prostoru třinácti skladeb hostují jen Gunna, G Herbo a nepříliš známý Rico Nasty. Člověk hned ze startu nabývá dojmu, že Aminé zkrátka chce světu něco sdělit a příliš asistence k tomu nepotřebuje.
A skutečně, většinu práce si tady mladý rapper odvedl sám. Celou desku si hlídal z pozice hlavního executive producera, i když tady mu vypomohl jeho dlouholetý spolupracovník Pasqué. O produkce se potom postarali především zatím nepříliš známí producenti, jako jsou Tedd Boyd, LDG Beats nebo Tee-Watt. O největší díl produkcí se ale postarali právě sám Aminé spolu s Pasqué.
Intelektuální přesah
Jak jsme již poznamenali ze začátku, Aminé je opravdu zdatný lyrik. Neutápí se ve všudypřítomných klišé, zároveň ale není ani přespříliš abstraktní. Skvělým příkladem je třeba hned úvodní skladba Dr. Whoever, ve které se Aminé zamýšlí nad otázkami ohledně duševního zdraví nejen umělců. A když pomyslíme na různé události loňského roku, je nám jasné, že jde o téma opravdu vysoce aktuální. Celá skladba je vlastně konstruována jako sezení na jedné fiktivní terapii. Aminé si uvědomuje, že sice stárne a daří se mu i po kariérní stránce, rozhodně to ale automaticky neznamená, že by byl jakkoli šťastnější. Kde je tedy potom problém?
Právě zamyšlení nad tím, že my v publiku si často myslíme, že úspěšné celebrity jaksi samovolně překypují štěstím, je na místě. A tak nějak se podobné myšlenky vlastně linou skrz celou desku.
Rap a pouze rap
I přes silné filozofování Aminému nejsou cizí ani klasická žánrová témata. Pokud jste závislí na hudbě o všem tom pozlátku, jsou tady i záležitosti jako track Chingy. V něm rapper parafrázuje stejnojmennou hip hopovou hvězdu z přelomu tisíciletí. Ano, i Aminé má rád peníze a jednodušší skladby.
Rapper sice rád filozofuje, až moc dobře si ale zároveň uvědomuje, jak to v jeho domácím žánru chodí. Neodvážili bychom se ale tvrdit, že nálady takto střídá z nějaké chladné vypočítavosti. Působí spíš dojmem člověka, který miluje rap ve své podstatě, současně se do něj ale snaží přinést něco nového. A to ceníme.
