Když se parta lidí z Plzně rozhodne vyrábět longboardy aneb Příběh Mayhem Longboards

Tři kamarádi z Plzně vyrábějí longboardy na míru, které jsou handmade od začátku až do konce, a to jak po technické, tak designové stránce. Říkají si Mayhem a jejich značka vznikla zcela neplánovaně.

Jeden z členů Mayhem crew, Venda, dostal jednoho dne nápad vyrobit si vlastní skateboard. Sestavil si lis a na něm dal dohromady desku. Když ji představil zbylým dvěma členům budoucí Mayhem family, Kubovi a Barun, byli nadšení a chtěli si vyrobit vlastní longboardy. Barun jako vystudovaná výtvarnice pak první desky z lisu nabarvila a první prototypy byly na světě.

V červenci 2012 tak oficiálně vznikly Mayhem Longboards, které od té doby poslaly do světa už přes 2000 desek různých tvarů a designů.

I když v roce 2013 vyhráli s jednou z desek na Longboard Salonu cenu za nejlepší český longboard, Barun říká, že není možné určit, na jaké prkno by byla nejpyšnější. Podle ní se nedá srovnávat starší tvorba, kdy na všechno přicházeli postupně, s dnešními longboardy, které jsou jedním slovem vyspělejší. Všichni jsou nicméně na celý koncept Mayhem pyšní a těší je, že dokázali z garážového projektu vybudovat regulérní brand, který je známý i mimo Čechy, a netíhnou k jedné konkrétní desce nebo designu.

Mayhem Longboards už přes pět let dělají longboardy ve svém volném čase a ve stejné sestavě. Sami o sobě říkají, že jsou jako kapela nebo rodina, která může přibrat team ridery, ale jádro musí zůstat stejné, aby mohli fungovat, spolupracovat a věřit si.

Ačkoliv se může jejich práce zdát jako job snů, vždy se prý najde něco, co je štve. Jako nejhorší aspekt svojí práce vidí to, že každodenně komunikují s „anonymními“ lidmi. Podle Barun je to jako kdyby žila každý den v internetové diskuzi, které se ale musí nedobrovolně účastnit. Na druhou stranu jim výroba longboardů přivádí do cesty i spoustu zajímavých lidí a jak sami říkají: „Ve finále není nic, co bychom měli v srdci jako rýhu.“ A když se jim něco nezamlouvá, prostě to nedělají.

Když jsme se Barun zeptali, jestli by chtěla na závěr článku něco dodat, odpověděla takto: „Na nějaký motta a vzkazy jsem asi hrozně málo filozofická holka. Miluju slovo „wildlife“, je to takový moje osobní slovo, který prostě má v sobě to, že máš žít divoce a podle sebe. Ať si každej myslí, že jsi pako, ať tě lidi zrazujou, že to nedokážeš, že zkrachuješ, že to nepůjde. Neposlouchat, neřešit, i to mě naučila prkna. Řešila jsem dřív, co se o nás říká, kdo nás jak hodnotí, kdo nám fandí, a kdo ne. Dneska je mi to jedno. Každej má v sobě amazonku. A my v Mayhemu jsme takový amazonky.“