Dětství trávila s rodiči prací na vinohradě, sběrem okurek a jejich prodáváním na trzích. Pak pracovala téměř sedmnáct let jako marketingová specialistka pro velkou potravinářskou firmu, kde měla na starosti marketing různých značek, a nakonec se dostala přes výrobu šperků opět k ovoci a zelenině. Tentokrát ale s vlastní značkou. Jaký je příběh Jozefíny Růžičkové a její značky Rose Garden?
Na počátku bylo…
Jozefína zavařovala s rodiči už jako malá. Protože pěstovali hlavně okurky, měla zkušenost právě s nimi, ale výjimkou nebyly ani džemy a marmelády, které později už jako dospělá občas pro sebe nebo své příbuzné a přátele s láskou připravovala. Že nakonec tahle záliba odstartuje její druhou kariéru, by ji nenapadlo. Vystudovala zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze a poté se věnovala marketingu ve společnosti Nestlé. Ve firmě působila deset let, ale spolupracovala s ní ještě několik dalších let „na dálku“. Protože chtěla být hlavně doma s rodinou a nedojíždět každý den 150 km za prací do Prahy, začala vyrábět šperky z kamínků a s Nestlé už spolupracovala jen externě.
V té době začaly být v kurzu různé home-made marmelády, džemy a spousta dalšího. „Bylo tady pár malých výrobců džemů a marmelád, díky kterým začaly takové produkty stoupat v oblibě. To mě tehdy inspirovalo a říkala jsem si, že jsem zavařovala vlastně odmala a že bych to mohla zkusit také. Měla jsem chřipku, kterou jsem se snažila léčit Vincentkou, jenže jsem to s ní asi přehnala a úplně jsem přišla na čas o chuť. Když jsem se uzdravila, tak jsem se vrhla na vaření prvních kousků, ale nemohla jsem je ochutnat, protože jsem vůbec necítila sladkou chuť. Takže jsem uvařila něco, co jsem sama netušila, jak chutná, a poslala džemy na soutěž World’s Original Marmelade Awards. Jakým milým překvapením pro mě pak bylo, když v Británii porotě moje džemy zachutnaly a dva z nich získaly bronzovou medaili. A to byl první impulz, který mě nakopl jít dál a začít se zavařování věnovat naplno,“ vzpomíná Jozefína.
Zlatá na sebe nenechala dlouho čekat
Poprvé se Jozefína zúčastnila soutěže v kategorii home-made v roce 2015, v roce 2017 už si odvezla dvojitou zlatou a letos se v konkurenci tří tisíc vzorků na stupních vítězů umístilo šest jejích výrobků. S oceněními ale nešetřili ani v soutěži Great Taste, kde získala nejvyšší možné ocenění, a to tři hvězdy za fíkový džem s hruškami a karibským rumem. Díky tomu můžete džemy Rose Garden najít i v populárním obchodě Fortnum&Mason v Londýně.
Začínala v jednom obchůdku v Prachaticích, pak přibyly České Budějovice. Po roce prodeje v jižních Čechách toho ale navařila opravdu hodně a tak vyrazila na farmářské trhy do Prahy. „Na Náplavce mi řekli, že jsem měla přijít tak před šesti lety, protože mají úplně plno, ale nakonec měli v zimě volno a vzali mě tam. Pak jsem byla na Jířáku a každý rok se účastníme Apetit pikniku,“ říká.
Nechce se vnucovat
Kromě toho můžete najít i speciální kombinace džemů v restauraci Momoichi, kde si můžete vychutnat džemy jak během snídaní, tak si je i koupit.
„Fakt mě baví, když ty lidi znáte a můžete si s nimi normálně popovídat. Stejně tak vznikla i tato spolupráce. V kuchyni mají větší marmelády a džemy. Pak je také začali prodávat, aby si je lidé mohli koupit, když jim zachutnají. Nechci ale do žádných řetězců. Myslím, že se to tam nehodí. Je vždycky lepší, když to prodává někdo, kdo o tom něco ví a má menší obchůdek, protože když to postavíte jen tak na regál a necháte to tam, tak to vyšumí. Je lepší, když může člověk marmelády nebo džemy rovnou ochutnat a je tam nějaké souznění s produktem, protože bych nechtěla někam chodit jako agent s teplou vodou a někomu něco vnucovat,“ říká Jozefína.
Marmeláda jen z citrusů
Jaký je vlastně rozdíl mezi džemem a marmeládou? „Dříve to bylo tak, že byla marmeláda většinou z více druhů ovoce a byla hustá, dala se krájet a džem byl spíše z jednoho druhu ovoce s kousky ovoce. Tak to podle legislativy bylo a tak si to pamatuji z Nestlé. Ale teď je to úplně jinak, protože jsme se zharmonizovali s EU a jelikož v Británii je marmeláda citrusová, tak dnes podle současné legislativy můžete za marmeládu označovat pouze takovou, která je z citrusů, a zbytek jsou džemy,“ dodává Jozefína.
Kromě toho má marmeláda ještě další náležitosti. Musí tam být nějaké procento kůry a obsah cukru nesmí být pod 60 %. Marmelády Rose Garden ale tak vysoký podíl cukru nemají. „Označuji je jako džem, ale i to bylo o dlouhé debatě se Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, protože jak já vím, tak anglická legislativa dovoluje, aby marmelády měly méně cukru. Ale na to u nás asi zapomněli. Dělám všechny džemy a marmelády méně sladké – všechny mají kolem 52 % cukru,“vysvětluje Jozefína.
Většina surovin je od českých zemědělců
Jižní Čechy, ve kterých Jozefína žije se svým manželem a dvěma syny, je doslova rájem pro nakupování ovoce od místních farmářů. „Tahle oblast je skvělá. Přijedete do vesnice a každé stavení má velká vrata, kam vjedete, mají tam traktůrek a svoje velké sady. Kupuji tady hrušky, višně, švestky a třešně. Meruňky a broskve mám ze Slovenska, jahody z Brozan u Litoměřic, borůvky od nás z lesa, které mi lidi ručně sbírají, a pomeranče ze Sicílie. Horší to bylo s fíky, protože ty jsem chtěla z Turecka, ale jak je mimo EU, tak bych na ně musela mít chlazenou dopravu, dokládat na celnici, jaké pesticidy jsou tam použité, atd., takže si je raději nakupuji už tady od firmy, která je sem dováží ve větším množství. Marmelády a džemy dělám z různých ovocných kombinací nebo kombinací s bylinkami a alkoholem. Bylinky mám hlavně z naší zahrady a takovou zvláštností je sibiřské kiwi, které si sama pěstuji. Z něj dělám většinou mixy, protože je hrozně sladké. Skvěle chutná třeba s angreštem nebo rakytníkem, které tu chuť krásně doplní,“ říká Jozefína.
„Marmelády Rose Garden zavařuji do krásných sklenic, které si vozím z Německa. Aby to víčko pořádně drželo a mohli jste si vzít i již otevřené marmelády někam s sebou, dávám na sklenice ještě klipy. Ale když je máte jen doma v lednici, tak to není nutné. Můžete je přiklopit víčkem bez klipů i bez gumičky. Díky kvalitnímu sklu jsou marmelády Rose Garden o něco dražší, ale zase jsou pěkné. Někteří lidé mi po dojedení marmelády posílají sklo zpátky nebo mi ho nosí do obchůdků, kde své produkty prodávám,“ vysvětluje Jozefína.
Bez pomoci by to nešlo
Prodej džemů a marmelád je nárazový. „Nejvíce se jich prodává kolem Vánoc, kdy si je lidé objednávají jako dárky. Ale vyšší prodeje jsou často dány také tím, když se objeví nějaký rozhovor s Jozefínou v médiích. V takovém období má třeba padesát objednávek týdně.
„Je to takové vtipné, ale tím, že to neberu tak vážně, mě pak měsíce, kdy není taková poptávka, nepoloží na lopatky. V Nestlé jsme dělali business plány na rok a dlouhodobé plány třeba i na pět let dopředu, kdy pak máte dané, kolik musíte prodat a kolik utratíte. Já tohle zásadně nedělám. Nemůžu říci, že je mi to jedno, protože mě to už musí živit, ale jestli prodáme o deset tisíc v tom měsíci méně nebo více, mi už neublíží. Nikdo mi tady nenadává, žádní šéfové neřeší, co se děje s trhem a proč lidé tolik nějaké produkty nenakupují. Takže se mi volněji dýchá. A jsem ráda, že už mám možnost mít tady pomocnici Gábinu, protože ze začátku jsem byla na všechno sama. Ono taky, rozjeďte si druhou kariéru ve čtyřiceti,“ uzavírá s úsměvem Jozefína.
