Přední česká právnička a viktimoložka Lucie Hrdá se dlouhá léta věnuje obhajobě obětí sexuálního násilí a založila neziskovou organizaci Bez trestu. Nyní se stala obětí drsné mediální kampaně. Kvůli tlaku za to, že obhajuje soudce Romana Švaňhala, byla donucena odstoupit z vedení organizace, kterou sama založila, a čelí výhrůžkám smrti a znásilnění na sociálních sítích. O tom, jak celou situaci zvládá, i o svých pevných zásadách promluvila se svými kolegy z branže Petrem Tomanem a Šimonem Tomanem v novém dílu podcastu Slepá spravedlnost.
Renomovaná právnička, která se podílela na vymezení definice tzv. znásilnění z podstaty nebo na změně povahy dohody o vině a trestu ve prospěch obětí, byla nyní v důsledku toho, že obhajuje v trestním řízení soudce Romana Švaňhala, donucena opustit neziskovou organizaci Bez trestu, kterou sama založila. Zároveň se stala terčem mnoha výhrůžek a nechutných anonymních útoků.
„Na sociálních sítích mi přejí smrt a znásilnění celkem pravidelně, teď je toho o trošku víc. Vůbec ale nejsem ochotná přijmout tezi, že bych si měla vybírat klienty podle toho, co se komu líbí, nebo že bych měla lidem říkat: ‚Já si myslím, že jste to udělal, tak vás teď nebudu zastupovat,‘“ konstatuje rezolutně Lucie Hrdá, která momentálně zastupuje například oběti predátorského psychiatra Jana Cimického. I jeho podporovatelé na ni přitom často veřejně útočí.
Hrdá má s vyhrocenými kauzami dlouholeté zkušenosti. V minulosti zastupovala také aktivistku z ukrajinské feministické organizace FEMEN, která během voleb spoře oděná vyskočila na exprezidenta Miloše Zemana. „Půlka republiky mi tleskala, druhá půlka mi říkala, že mě mají zastřelit i s mými dětmi,“ vzpomíná v podcastu Slepá spravedlnost. Nic z toho ji nikdy nepřesvědčilo o tom, že by se měla zpronevěřit svým ideálům a brát klienty podle toho, co si myslí veřejnost.
Kauza Švaňhala ale Lucii Hrdou vystavila silnému mediálnímu tlaku, který je založen na konfrontaci jejích dvou veřejných rolí – advokátky a aktivistky. Podle novinářů z Deníku N a Hospodářských novin jsou totiž tyto dvě role neslučitelné. Konkrétně bylo upozorňováno hlavně na některé specifické pasáže z její obhajoby. Právnička je však názoru, že tento pohled je zjednodušující a situace nikdy není úplně černobílá.
„Zaprvé, moji klienti tvrdí, že nejsou pachatelé. Zadruhé, před soudem pokládám otázky, které připustí orgány činné v trestním řízení. A zatřetí, souběžně se hodně věnuji rodinnému právu, takže můžu říct, že lidé, kteří jsou angažovaní ve svém sporu, bývají často raněni a ničeni. A to i v případech, kdy se z našeho pohledu zdá, že se v jednací síni vůbec nic nedělo,“ vysvětluje své profesní přesvědčení. Ke konkrétním citacím obětí se v podcastu Slepá spravedlnost odmítla vyjádřit, jelikož už samotné jejich použití novináři považuje za neetické.
Spolek Bez trestu se tak dostal do centra pozornosti jaksi náhodou a s trochou nadsázky lze říct, že je obětí mediální štvanice proti jeho zakladatelce. Sama Lucie Hrdá rozhodnutí svých kolegyň odvolat ji ze spolku respektuje a nechová vůči nim žádnou zášť. „Já chci, aby spolek pokračoval. Nemám takové ego, abych musela zůstávat někde, kde to tomu škodí. Spolek je teď kvůli mně propíraný v médiích, a to nechci, protože dělá skvělé věci a neměl by doplácet na to, že média nejsou schopna některé věci oddělit,“ podotýká.
Právnička zároveň připomněla, že kauza Romana Švaňhala trvá už mnoho let – její angažmá v ní dokonce časově předchází založení spolku Bez trestu. Zároveň odmítá, že by před soudem jakýmkoli způsobem nepatřičně využívala schopnosti, které si osvojila jako aktivistka v neziskovém sektoru. „Před soudem nepoužívám aktivismus. Používám to, že jsem viktimolog, což je něco, co jsem si za dvacet let těžce vydřela,“ zdůrazňuje.
Lucie Hrdá je nadále připravena na dálku podporovat aktivity Bez trestu, přičemž nesleví ze svých pevných profesních standardů a přesvědčení. Aktivismus ale prozatím dává stranou a hodlá se plně věnovat své kariéře advokátky. Počítá s tím, že útoky na její osobu budou ještě nějakou dobu pokračovat jak zevnitř, tak zvenku justice. Všem svým kritikům však vzkazuje: „Objevují se velmi zavádějící informace ze spisů mých klientů, které vůbec neodpovídají realitě. Já sama tu situaci řešit nebudu. Protože když se mažete h*****, tak prostě smrdíte. Já dělám dál svou práci a klienti k nám chodí čím dál tím víc.“
Podcast Slepá spravedlnost se zaměřuje na osudy a příběhy osob, kterým do života vstoupilo trestní stíhání. Klade si za cíl hovořit o vině a trestu, a také o trestu bez viny. Podcastem provází legenda české advokacie JUDr. Petr Toman se svým synem Mgr. Šimonem Tomanem. Celý projekt Slepé spravedlnosti vzniká za podpory a partnerství advokátní kanceláře Chrenek, Toman, Kotrba.
Foto: Slepá spravedlnost
