Dovolte poněkud netradiční prolog. Se jménem Paulie Garand jsem se poprvé setkal někdy v roce 2006. Bylo mi, ani ne patnáct a zajímal jsem se (ostatně jako do teď) o rap. Paulieho jsem tehdy vnímal jako velmi talentovaného producenta, který umí i obstojně rapovat. Pamatuju, že jsme si nějakou dobu ‚povídali‘ po ICQ, a on mi později pustil i několik beatů… Jméno Kenny Rough jsem tehdy znal zase úplně z jiné sféry; té pisálkovské a redaktorské. Slash! Dovolte mi se posunout asi o 10 let napřed. Pauliemu Garandovi se povedlo to, o co se denně snaží mraky lidí všech možných oborů; udělat ze svého jména atraktivní značku.
A Kennyho vzal s sebou. I když jejich zvuk rozhodně nebyl vždycky pro každého, pokaždé na něm bylo něco sakra zajímavého a vlastně i líbivého. Netroufám si hodnotit, jestli se Paulie neustále hledá, nebo je to prostě jen neutuchající vývoj. A co, dost možná v tom někdo vidí synonyma. Ať je to jakkoli, právě mám na stole zbrusu novou desku Nirvana, a už podle jejího bookletu je jasné, že se na ní někdo pekelně vyřádil. Takhle skvělé provedení designu jsem v tuzemsku chvíli neviděl. A rozhodně nás navnadilo na obsah.
Kennyho produkce je zde sice znatelně méně, kdo jiný by však měl Garandovu novou odyseu odstartovat? Pilotní skladba Nirvana si vás získá hned v jejím úvodu, kdy beat neskutečně šlape a skvěle udává tempo, kterým se deska bude nadále ubírat. Když se na album podíváme jako na celek, objevuje se tu poměrně zajímavá směs producentů – DJ Wich, Grimaso, Special Beatz nebo dokonce Maiky Beatz. Dostáváme tak možnost slyšet Paulieho v nových, a pro něj netradičních polohách. A minimálně podle nás je to zatraceně fresh. Co se týče rapových hostů, zanechali svou stopu Supa, Idea, Adiss, Boy Wonder či Gumbgu.
Osobně mě nejvíce zaujal právě poslední jmenovaný. Jako nenapravitelný milovník zpívaných refrénů si mě ale samozřejmě získala i záležitost Re-generace, s mladičkou Lenny na refrénu. Ta znovu dokázala, že má před sebou velmi slibnou budoucnost. Skvělá je rovněž atmosferická skladba Neony, o jejíž refrén se postarala Miris. Tahle věc patří k mým vůbec nejoblíbenějším a pro mě je právě tohle Paulie Garand. Zadumaný člověk, který vyznává jasné a neměnné zásady a reprezentuje své město. A i když jeho projev tu a tam může působit dokonce i depresivně, stále vidí své světlo v dáli. A není právě to ona pověstná Nirvana?
Někomu možná může Paulieho flow a práce s hlasem připadat místy stereotypní a ne tak výrazná, jindy vás však zase překvapí na místech, kde byste to nečekali. Ať už tak či onak, Paulieho další sólovka bude rozhodně v žebříčku nejlepších alb za rok 2017 hrát důležitou roli.
- 8,5/10
- Chceš vyhrát podepsané CD Nirvana? Zkus naší soutěž na Instagramu
