Herní stealth-akční sérii Metal Gear vám nemusíme dlouze představovat. Jedná se pravděpodobně o nejúspěšnější herní sérii svého žánru. První díl vydalo Konami už v roce 1987 a po dlouhých 28 letech vychází poslední díl a to i přes spory opět v režii Hidea Kojimi. A právě hře Metal Gear Solid V: The Phantom Pain, ve které se mísí realita s nadpřirozenými jevy se dnes podíváme na zoubek.
Na začátek je důležité podotknout, že pokud jste nehráli žádný z minulých dílů, není to zas tak velkou překážkou. Pátý díl má soběstačný příběh, který lze pochopit i bez předchozích a následujících událostí. Ptáte se proč následujících? Nenechte se zmást číslovkou a mým prohlášením ze začátku článku, že se jedná o poslední díl této legendární série. Děj se totiž odehrává v roce 1984, devět let po prologu Ground Zeroes, ale několik roků před Metal Gear Solid 4.
Dohrání hry do úplného konce vám zabere minimálně 50 hodin a to v případě, že budete hrát pouze hlavní příběh. Pokud se chystáte odehrát i vedlejší mise, které oproti hlavnímu příběhu neztrácejí ani trochu na kvalitě, vezměte si raději na pár dní dovolenou v práci. Hra navíc obsahuje zajímavý multiplayerový režim. O tom ale později.
Pokud jste opravdoví fanoušci této herní série, rozhodně budete jásat. Jména starých známých se objevují na “každém rohu” a vy se o nich dozvíte spoustu nových informací, které jste možná doposud nevěděli. Nováčci budou zpočátku možná trošku zmateni z přebytku informací, ale později zjistí, že se naopak spořádaně dozvěděli základní informace o všem co potřebují vědět. Takže jak jsem psal výše, není potřeba abyste měli dohrané všechny předchozí díly.
Famózní hratelnost
Hratelnost posledního Metal Gear Solida je naprosto famózní. Když budu mluvit konkrétně o ovládání verze pro PlayStation 4, pro ostřílené hráče bude naprosto intuitivní a pro ty, kteří si hru z této série pustili poprvé, bude intuitivní hned po projití úvodní mise. Hra vás navíc vůbec v ničem neomezuje. Můžete si jít kam chcete a jak chcete. Jízda na koni? Není problém. Potřebujete se dostat na druhou stranu mapy? Zavolejte si vrtulník. Můžete i ukradnout nějaké vojenské vozidlo, které se na mapě nepravidelně projíždějí a dojet tam, kam potřebujete.
Zahrát byste si alespoň měli zmíněný prolog Ground Zeroes, protože i přes mé tvrzení, že jiné díly zas tolik nepotřebujete, s odehraným prologem lépe pochopíte začátek Phantom Pain. Když totiž půjdeme po stopách hlavního příběhu, tak nejdříve se probudíte v nemocnici na Kypru. Bez ruky a s něčím v hlavě, co vypadá jako obrovská černá střepina. Po devíti letech v komátu jste stále nejobávanějším vojákem na světě a jde po vás speciální jednotka, která likviduje všechno a všechny. Hned ze začátku také zjistíte, že se nejedná o realistickou vojenskou akci. Trochu těch japonských nadpřirozených jevů nesmí ve hře chybět.
Po útěku z nemocnice se Snake dozvídá, že armáda, kterou jste vybudovali v díle Peace Walker, byla kompletně rozprášena a vaše základna byla zničena (na konci Ground Zeroes). Nyní je tedy na čase dát znovu vše dohromady. Hned poté zavítáte do Afghánistánu a později do jižní Afriky, konkrétně do Angolské republiky. Tam se odehrávají všechny hlavní části hlavního příběhu.
Obrovské a nádherně zpracované mapy
Obě mapy jsou nádherně zpracované, plné zajímavých věcí. Nechybí klasické pouštní a tropické počasí a spousta zvířat typická pro danou oblast. Některé vám jsou užitečné a některé jsou naopak hodně nebezpečné. Často se vojenské konvoje nepřátel přesouvají ze základny na základnu. Určitě bych také vypíchnul přechod mezi dnem a nocí. To je jedna z nejhezčeji zpracovanou věcí ve hře.
Dávno není pravidlem, že musíte hru hrát pouze stylem “stealth”. Samozřejmě, pokud chcete dohrát mise na co nejlepší hodnocení, tak musíte. Jestli ale upřednostňujete trochu akce, není problém si se sebou vzít těžký samopal, raketomet, nebo si zavolat posily v podobě dalších vojáků nebo vrtulníku, který ve hře neslouží jen k dopravě vašeho hrdiny.
Pokud zvolíte plížení se do nitra základny nepřátel, lepší příležitost budete mít v noci. Před odstartováním každé mise si totiž kromě kompletní výbavy, zbraní, oblečení a svého parťáka volíte také denní dobu, v jaké se bude mise odehrávat. Výsadek může proběhnout “asap”, nebo také až v 6 hodin odpoledne, těsně před stmíváním. Kombinace tmy a písečné bouře z vás dělá nekompromisního zabijáka s obrovskou výhodou.
Chytří vojáci a skvělá grafika
Pátý Metal Gear disponuje také skvělou umělou inteligencí nepřátelských vojáků. Když nepočítám vtipné kousky s krabicí, tak si troufám tvrdit, že se jedná o nejchytřejší digitální vojáky v herním světě. Stačí jedna malá chybička, při které vás voják spatří a všechno jde do kytek. Pravděpodobně se vám už na základnu nepodaří proplížit na “tajňačku”. Vojáci vás krutě začnou pronásledovat a hledat. Dynamicky se přizpůsobí stavu nebezpečí. A to je na této hře asi to nejzábavnější. V jednom případě jsem hodil granát do místnosti plné vojáků. Jeden z nich neváhal a granát zalehnul ve snaze zachránit životy svý kolegů. Snaha se cení, ale bylo mu to prd platné.
V případě, že vám nezbyde nic jiného, než nějakého strážného zabít a jeho tělo dostatečně ukryjete, za nějakou dobu příjde jeho kolegovi divné, že ho už dlouho neviděl na hlídce a zalarmuje ostatní vojáky. Když se rozhodnete nikoho nezabít a podaří se vám do základny proplížit a zachránit rukojmího, během chvilky se vojenská základna obrátí vzhůru nohama, protože její obyvatelé zjistí, že jim chybí někdo hodně důležitý.
Vlastní zkušenost mě utvrdila také v mé nedůslednosti. Snažil jsem se proplížit na základnu, kde jsem měl zachránit doktora, který se podílel na vývoji mé biorobotické ruky. U hlavní brány jsem knockoutoval strážce a jeho tělo schoval do křoví, nikoli odeslal na moji základnu (zásadní chyba). Za několik minut slyším ve vysílačce něco ve stylu: “Hej chlapy, právě mě někdo sundal u hlavní brány, vyhlaště poplach!” A už si asi domyslíte, co se dělo dál.
Nesmím zapomenout zmínit také skvělou grafiku. Skalnaté okolí Kábulu, nebo tropické prostředí Angoly působí naprosto realisticky. Když se do toho přidají skvěle zpracované extrémní změny počasí, západy a východy slunce a všelijaké efekty při boji, připadáte si, jak když koukáte na film.
Základna důležitou součástí
Převelice důležitou součástí hry je také vaše základna, o kterou se staráte a postupně ji rozšiřujete a vylepšujete. Vaší základnou je ze začátku taková malá ropná plošina uprostřed oceánu. Během hry ale můžete přistavovat další části a základnu zvětšovat. Během hry sbíráte nové lidi do vašeho týmu Diamond Dogs a poté je řadíte do jednotlivých skupin dle jejich schopností. Podle nich si nové vojáky můžete vybrat už v terénu. Když je oskenujete vašim dalekohledem, zobrazí se vám, v čem je jedinec nejlepší.
Ze začátku je to možná složitá věc, ale jak si zvyknete, bude pro vás starost o základnu spíše zábavou. Musíte se postarat, aby všechno šlapalo tak jak má. A když to tak bude, tým na základně vám bude vyvíjet nové zbraně, vylepšení, nebo zajišťovat finanční prostředky a získávat důležité informace. Jednou za čas se může mezi členy objevit i nějaký výtržník, který bude obtěžovat ostatní. Pak je zcela na vás, jak se s ním vypořádáte. Na základně nechybí ani sprcha, takže pokud se vrátíte z terénu celý od krve, můžete se umýt.
Pro unešené vojáky je potřeba vybudovat nové ubikace. Na základně se totiž hodí mít vojáků co nejvíce a to z toho důvodu, že se pravděpodobně nevyhnete útoku. Tím se dostáváme hlavně k multiplayerovému režimu, který spočívá v tom, ukrást suroviny a vybavení ze základny někoho jiného.
Ve hře nelze nastavit obtížnost a všichni hráči mají tak stejné podmínky. Obtížnost primárně určuje vaše vybavení. Pokud zanedbáte vývoj vybavení na vaší základně, budete to mít na bojišti daleko těžší. S původními zbraněmi a technologií se moc velké divadlo předvést nedá.
MGS: V vs Zaklínač 3?
Na internetu se vedou dlouhé diskuze, ve kterých je tato hra srovnávána s další letošní herní bombou – Zaklínačem 3. Obě se bezesporu řadí mezi to nejlepší, co si lze v dnešních dnech zahrát. Ať už se jedná o obrovský rozsah, skvělou grafiku, nebo přijatelnou ovladatelnost. MGS u mě ale vede v tom, že na PS4 běží stejně jako Zaklínač v 1080p, ale zvládá to při 60 FPS (všichni víme o občasných poklesech FPS v Zaklínačovi).
Za tuto hru se vyplatí utratit vámi těžce vydělané peníze. Jedná se totiž o nádherně zpracovanou zábavu na několik desítek (ne-li stovek) hodin. Dnes již legendární série se s námi loučí dílem The Phantom Pain skoro po třiceti letech a ne nadarmo se říká to nejlepší na konec. MGS:V by tak rozhodně neměl chybět ve vaší sbírce. Nutno podotknout, že Hideo Kojima odvedl nejlepší možnou práci na celé sérii a jeho hry se tak právem zařadily ve své době mezi to nejlepší, co si bylo možné zahrát.
