Michal Škapa (39) patří mezi umělce, kterým jejich talent určil životní směr. Od 90. let se pohybuje na české graffiti scéně. Jeho díla se pak z ulic, přes plakáty, knihy i přebaly alb dostala do mnoha světových galerií. Zúčastnil se výstavy Expo 2010 v Šanghaji, je spoluzakladatelem sítotiskové firmy Analog Bros, momentálně pracuje na designu fasády obří letištní haly a je také autorem jedné z křídových stěn Becher zóny, která letos objíždí velké hudební festivaly.
Zastihnout tě jinde než v ateliéru je prakticky nemožné. Trávíš tu tolik času i během prázdnin?
Jsem trošku workoholik, takže jedu prakticky non-stop. Rád bych se přes léto přepnul do nějakého odlehčeného režimu, ale když si třeba na září nebo říjen naordinuju nějakou výstavu, nedá se svítit, a prázdniny škrtám. To, že si svůj čas mohu rozvrhnout podle svých potřeb, je samozřejmě výhoda i nevýhoda volného zaměstnání. Neexistuje žádné konkrétní od – do.
Alespoň, že nesedíš v kanclu…
Jsem tady v MeetFactory už přes deset let, a miluju to tu. Strašně rád se koukám přes koleje a ty rozpadlé budovy kolem… Možná to nebude už dlouho trvat a zastaví to tu developeři.
V dnešní době je těžké soustředit se lineárně na jednu věc. Je strašně moc vjemů, které nás rozptylují. Jak to máš ty?
Je to vážně těžké. Proces tvorby vyžaduje obrovské soustředění, a někdy si připadám skoro jako maniodepresivní. Někdy jedu jako šroub, jindy mi připadá, že spoustu času jen tak proflákám. Přichází to ve vlnách, které nejdou ovlivnit, a nejde jim poručit. Samozřejmě že před nejrůznějšími svody se nelze úplně uzavřít, a někdy člověk prokrastinuje půl dne, aby si pak si uvědomil, že celou dobu něco bezcílně šťoural v mobilu. Pak je nutné jít do toho i vůlí a přinutit se něco dělat. Základem je ponořit se do práce, pak už to plyne samo.
Zasáhla tě už nějaká výrazná tvůrčí krize?
Zatím ne. Ze začátku jsem byl spíš grafik, a volnou tvorbu jsem rozvíjel jen okrajově, ale pak se to začalo různě mísit, až jsem do ní vplul úplně. Takže teď si ten stav spíš užívám.
Letos je tvoje jméno spojováno také s Becherovkou, kdy jsi designoval jednu z křídových stěn v Becher zóně, která přes léto objíždí letní festivaly, a navrhl jsi kšilty, které dostanou hosté v barech za konzumaci Betonu. Jak k téhle spolupráci došlo?
Vždycky rád podpořím tradiční český brand. A Becherovku mám rád. Měl jsem hodně volnou ruku a spolupráce celkově byla příjemná a hladká. Becherovku mám rád i proto, že je mi blízký ten region. Miluju Mariánky, Karlovy Vary, a proto mi to spojení bylo hned od začátku sympatické.
Becherovka má hodně zajímavý kryptogram…
To byla další věc, která se mi na tom všem moc líbila. Že to vlastně také souvisí s písmem, které k mojí tvorbě patří. Těším se, že se pojedu podívat do muzea Becherovky, kam jsem se zatím nedostal. V tom kryptogramu je schováno několik vzkazů, takže se mi líbilo, že to souvisí i s věcí, o kterou se zajímám já.
Co všechno se z něj dá vyčíst?
Vím, že je tam schovaná nějaká alchymistická značka, alchymistická berle, pak je tam čtyřka a iniciály Jana Bechera. Dole je taková „zkroucenina“, která hodně vizuálně připomíná ležatou osmičku – znak nekonečna, znak alchymistů atd. Mimo jiné jsou tam schované i další věci.
Jak vznikal design těch brandových kšiltů?
Objevují se na nich moje ilustrace, a jejich výroba byla hodně technologicky zajímavá, protože se tisklo na průhledný materiál. Musím říct, že mě ty kšiltíky moc baví, protože si je pamatuju z dětství. Vídal jsem je na poutích a frčely v devadesátkách. Je to vtipné retro a na léto jsou prostě ideální.
Před pár týdny jsi vyhrál ilustrátorskou soutěž, dostal k dispozici obrovskou plochu letištní haly a možnost vyřádit se na ní. Můžeš to trochu upřesnit?
Zrovna dnes jsem se tam byl podívat, a moc se na tu práci těším. Tenhle projekt vznikl ve spolupráci s Drawcema (kreativního studio Drawetc), kteří pořádali i samotnou soutěž, a jedná se o halu skladovacího parku, která je hned vedle letiště. Fasáda, kterou mám ztvárnit, je 15 metrů vysoká a 350 metrů dlouhá, přiléhá přímo k letišti, k hlavní ranveji, kam přilétají všechny mezinárodní lety, takže je patrná přímo z letadla. Teď dokonce uvažujeme o tom, že bychom ilustraci rozšířili i na střechu, protože je při příletu i odletu dobře vidět. Mám schválený návrh, takže zbývá jen doladit pár technických detailů, a může se začít s realizací.
Co přesně tam vznikne?
Moji tvorbu dělím na několik proudů, a jedním z nich je použití písma. To navazuje i na moji předchozí práci a zájem o typografii, kódování nebo zápis. Část mé tvorby představují soustředné kružnice, kam zapisuji různé texty a svoji abecedu. Na letišti to chci udělat tematicky, takže texty budou o cestování, poznávání a tak dál. Budou ale zakódované, a tak na první pohled nečitelné. Při vzdálenějším pohledu budou působit jako geometrická abstrakce. Mám rád konkrétní obsah, který je zakódovaný.
Textu rozumím, proč sis ale oblíbil zrovna ty soustředné kružnice?
Má to souvislost s různými záznamy, jako analogie k CD, vinylům, hard diskům… Dneska už se to zase mění, protože jsou flash disky, a tam se zapisuje zase jiným způsobem. Každopádně tento záznam do kružnic byl běžný, a pro mě je to také způsob, jak na co nejmenší plochu nahustit co nejvíc informací. Kružnice samozřejmě mají i další analogie. Kromě toho, že jsou základním tvarem, který se objevoval skrz různé kultury a náboženství všude na světě, může připomínat i další věci, jako třeba reproduktor nebo pohled do nějakých prostorů. Navíc u letiště bude dobré, že je to tvar, který je dynamický, a ty kružnice tam budou čtyři za sebou. Navíc připomínají i motor letadla, ve kterém je patrný princip točení, a tak se tam zkrátka hodí.
autor: Veronika Kratochvílová
