Michal Škapa aka Key aka Tron v rozhovoru pro BNGR!

Po čase jsme si pro vás připravili další rozhovor. Vyzpovídali jsme člověka, jehož nemusíme zasvěceným jistě vůbec představovat. Mladší generace by ovšem mohla trochu tápat a tak prozradíme, že se jedná o jednoho ze zakladatelů tehdejší pražské graffiti scény, umělce a grafika v jednom, kterým není nikdo jiný než Michal Škapa.

Z jeho prací můžeme krom ilustrací pro mnoho českých alb, plakátů a dalších zmínit například loga pro Oriona, Bigg Boss či dokument Pena. Ovšem abychom vyjmenovali většinu jeho děl, vydal by obsah na samostatný článek. Pojďme si proto představit trochu blíže samotného Trona, Keye nebo chcete-li Michala.

————

01 // Michal Škapa, Tron, Key.. Jak se cítíš momentálně nejvíc? Máš ke každýmu jménu zvláštní vztah, či pojítko?

Cejtim se sám sebou. Ale kdo jsem já, to vůbec netušim. Celoživotně se k tomu přibližuju, ale nepočítám s tim, že se to dozvim. Michal Škapa je moje občanské jméno, poslední dobou pod ním vystavuju. Co se týče graffiti nicků, bavilo mě vždycky střídat jména a tím měnit identitu. Hledal jsem různý uskupení písmen, který k sobě nejvíc sednou, hrál jsem si s nima a písmena zároveň v daných obdobích tvarovaly mě. Teď se mi občas stává, že mluvím s někým, kdo graff scénu sledoval a řiká: „aha, 2rock to si psal taky ty…“ a postupně si doplňuje příběh jako skládanku.

02 // Osobně jsem tvoje jméno zaregistroval poprvé někdy v roce 2001. Později pak roku ’02, když jsi dělal cover k podle mě přelomový desce Frekvence P.H.A.T. Jak vzpomínáš vůbec na tuhle dobu? Vím, že tvoje „začátky“ se datují ještě mnohem hloub..

Haha, Frekvence P.H.A.T. cover se mi moc nepovedl, ale deska je geniální. Funguje pořád i po těch víc než deseti letech. Cole byl úplnej klučina v tý době, pamatuju si, jak jsem ho poprvý viděl v Boombapu a pak v Berouně ve studiu. Neskutečně nakopnul a rozvířil tady ty stojatý vody a na albu předvedl, jakej má širokej záběr témat. Co se týče rapu, znal jsem v tý době v Praze všechny. V devadesátých letech a na přelomu tisíciletí byla scéna semknutá. Nebylo 1000 alternativ a klubů, chodilo se v pátek na sraz na Muzeum a v sobotu na Sedmičku, a to každý týden.

03 // Jsi z generace umělců, kteří začínali jako pražští writers. V podstatě jste formovali a vytvárěli tehdejší pravěkou graffiti scénu v Čechách. Vybavim si jména jako jsou Vladimír 518, Pasta, Cakes, 0811, Kobe etc.. Jakej vnímáš hlavní rozdíl mezi vámi a dnešní generací?

Nemám moc rád škatulkování, přesný vymezování epoch apod. Spíš se na věci dívám tak, že nějak pokračují, vyvíjejí se, vychází jedna z druhý. Nesnášim, když někdo brečí, že dřív stál rohlík korunu padesát. Možná stál, ale měli ho jen v pondělí dopoledne v jednom obchodě. Musí se brát v úvahu souvislosti. Takže dneska může k čmárání po zdech nebo hudbě přistupovat kdokoliv stejně poctivě, jako před lety, záleží na individuálním přístupu. Jasně, že dřív nebyly žádný časáky, internet, mobily a člověk si k tomu musel hledat složitěji cestu, dneska je zas těch informací tolik, že je nebezpečí, že se v nich člověk utopí. Ale vždycky z tý scény vykrystalizuje pár jedinců, který pochopěj tu hru a strhávají s sebou ostatní. Já osobně nikdy nezapomenu, když se graffiti začalo v Praze objevovat. Bylo to jak najít zářivej diamant a pak na něj celý dny myslet. Kdo a proč to tam udělal a pak zkoušet něco podobnýho. Doufám, že ti, kdo s tím začínají, to zažívají taky. Přál bych jim to.

04 // Máš přehled o tom, kolik vás je ještě alespoň částečně aktivních? Ty sám si zajdeš někdy zamalovat nebo už se považuješ spíš za pasivňáka?

No přesně spočítaný to nemám. Dost lidí se od toho odvrátilo a znechutili je lidi ze scény a jejich žabomyší války. Některý prostě zfotrovatěli a už jsou líný, třeba jako já. Je tady pár poctivců, který jedou na plný obrátky jako před lety, nebo se k tomu vrací v takových vlnách. Celkově se mi zdá, že lokálně v Praze a možná i celosvětově graffs upadá a mizí. Nebo se křečovitě transformuje do jiných forem. Definitivně v Praze odzvonila doba, kdy se dá dělat na metro a vlaky a v ulicích je to čím dál těžší – kamery jsou všude. Celosvětově je to taky v prdeli, USA jsou úplně mrtvý, Evropa celá pod kamerama. Takový maják v moři mi teď přijde Paříž, vznikají tam skvělý věci. Já pořád maluju, vevnitř u stolu a když to jde tak i venku. Snažím se soustředit na větší projekty a zdi, ale nepohrdnu i skromnějším místem.

05 // Co konkrétně vtáhlo do graffiti prapůvodně tebe? Vzpomeneš si na první impuls, kdy sis řekl že zkusíš vzít can do ruky?

O graffs jsem se dozvěděl od kamaráda Ezopa, s kterým jsem později rozjel první crew – Zeus gang. Přitáhnul první časáky a story o počmáranejch domech a ulicích. Další bod byla fotka panelu Zephyr na metru v New Yorku, která vyšla v Reflexu. Tu mám vypálenou do mozku do teď. Kolem patnácti let jsem taky jel párkrát stopem do Amsterdamu. Otamtud se šířila graffiti vlna po Evropě a bylo to nejčistší pokračování US stylu v dobrým smyslu slova. Nafotil jsem si tam pár věcí a ty fotky byly pro mě svatost. Prohlížel jsem si je snad každej den. Tohle všechno se nějak spojilo a začali jsme dělat první tegy a pak následovaly i promyšlenější věci.

06 // S postupem času, změnil si na graffiti názor? Nebo pro tebe znamená to co na začátku?

Jak jsem říkal, věci je potřeba chápat ve vývoji a už prostě nejde srovnat dobu v Praze po revoluci a teď. Za ty roky jsem viděl milióny pieces na zdech a v časácích a jsem toho tak přehlcenej, že už to beru jako přirozenou součást života a nedokážu se nad tím občas pozastavit. Pořád mě baví ta hra a když můžu malovat venku, je dost prostoru a barev, tak mi nic nechybí.

07 // Tvým dalším odvětvím, kterým se zabýváš a které jsi vystudoval, je i grafika počítačová. Krom zmíněné Frekvence jsi dělal přebaly k projektům jako Orikoule, PSH a potažmo celé smečky okolo Bigg Boss, nespočet flyerů atd atd.. Baví tě víc počítačová grafika nebo plátno a zeď?

Ve svý tvorbě se snažim ty věci dost propojovat, takže k nim přistupuju se stejným zápalem, ať už maluju venku, vevnitř nebo sedím za monitorem. Je pro mě dobrý to střídat, některý postupy nebo barevnosti si člověk vyzkouší na jedný technice a pak jí může převést do druhý. V poslední době se snažím při práci na grafických projektech maximálně zapojit ruku a beru takové zakázky, kde můžu uplatnit svojí kresbu. Často to přichází ze směrů, ze kterých bych to nečekal. Teď jsem dělal třeba sérii ilustrovaných designů pro freestyle lyže Ymli, který budou v prodeji v příští sezóně

08 // Spolu s Pastou a Pavlem Abrahámem jste vystupovali i jako Toyz! DJs. Co poslouchá Traun 834 nejradši?

S Pastou a Pavlem Abrahámem jsme založili DJ uskupení TOYZ! před pár lety. Hrozně nás to bavilo a cejtili jsme, že tady určitý druh mejdanů chybí. Postupem času jsme se začali rozcházet v názorech na hudbu a taky míra zapálenosti pro věc byla trochu jiná u každýho z nás. V současný době jako formace nevystupujem a sem tam hrajem každý zvlášť. Hudba mě hodně nabíjí, takže hltám všechny styly. Grime, dubstep, trap shit, rapy, oldskull, ale i třeba experimentální hudbu nebo brazilskou sambu. Nejradši teď pouštim deep house, ale nálady se mi dost často mění.

09 // Když se zaměříme na naší scénu, kdo tě baví na český poměry? Co se týče rapu..

Aktuálně se těším na novou sólovku Vladimira 518, která ponese název Idiot. Na coveru budu opět spolupracovat a doplním Láďovi ilustrace typografií. Tradičně mě baví snad všechno od Jamese Cola. I jeho měnší projekty, které se tolik nerozšířily, jako jsou Halucinace ze třetího patra nebo album Jed na krysy, kde spolupracoval se Scarfacem, jsou prostě bomby. Ten magor má prostě obrovský záběr, buď se u toho neskutečně bavim nebo koukám na co všechno nepřijde a jak o tom umí obratně zarepovat a zazpívat. Obecně mi u českýho rapu strašně vadí vyprázdněnost a nedostatek témat. Rapování o rapu a o tom, co se děje v backstagi mě nudí. Z dalších sleduju tvorbu WWW, LA4, Bauch. Některý věci se mi líbí z novýho alba Smacka. Papa Vorel je samozřejmě král.

10 // S Vladimírem jste poměrně nedávno rozjeli i vlastní sítotiskovou výrobu. Pověz nám něco víc k tomuhle snu, kterej už jste si chtěli splnit dávno..

Projekt se jmenuje Analog!Bros. Já, Vladimir 518 a kluci ze studia 44 print a za podpory Pecka gallery jsme spojili síly a vybudovali na Vinohradech sítotiskárnu. Hlavní zaměření je na tisk autorských věcí a zároveň chceme mít studio otevřený pro spřízněné autory a pomáhat jim s realizací jejich návrhů. Už velmi brzo by se měl na biggboss.cz spustit e-shop, kde bude hodně grafik ode mě a od 518 k zakoupení a budou přibývat další. Sítotisk je skvělá technologie.

11 // Tvůj job je i tvoje hobby. Ale přesto, zbývá ti čas i na další koníčky? Sportuješ nebo kupříkladu hraješ hry?

Baví mě v podstatě téměř všechny board sporty. V zimě jezdim rád na hory a střídám prkno s lyžema. Jezdil jsem taky nějakej čas na skejtu, teď se sem tam projedu spíš na longboardu. Když to počasí dovolí, tak jezdím po Praze na kole. Minulou sezónu jsem jezdil na bicyklu s jedním převodem a galuskama. Jezdí to parádně rychle, ale celkem jsem ho na těch rozbitejch ulicích oddělal. Měl jsem taky jednu bouračku s protijedoucím autem, ze který jsem vyváznul naštěstí úplně bez zranění, ale odnesl to rám a v podstatě celé kolo. Jezdit po městě na kole je prostě celkem o hubu. Kromě sportu mě baví sledovat různý kreativní odvětví a dění, hlavně výstavy a koncerty, filmy. Někdy by bylo potřeba, aby se člověk naklonoval, aby to všechno stíhal sledovat. Hry mě hrozně lákaj a koukám třeba na jejich trailery a zabíjim se na nich. Zatim vcelku úspěšně odolávám, ale třeba jednou přijde den, kdy si pořídím konzoli a rok nevylezu na světlo.

12 // Vzhledem ke zmíněnému nicku Tron, který se pojí se stejnojmenným filmem z roku 1984, mě napadá otázka, jaký máš vztah k filmům obecně? Sleduješ novinky nebo si spíš libuješ v klasice?

Tron je výbornej kousek, neskutečně výtvarně skvěle zpracovanej, příběh je samozřejmě úplně naivní a odpovídá době. Je ale svým způsobem kouzelnej z dnešního pohledu. To v dnešní době se plytkost příběhu už tolik neodpouští, jako je to u novýho Trona z roku 2010. Dneska už jsme přežraný dokonalou filmovou iluzí, efektama a trikama a je zapotřebí ještě silný příbeh, aby to byla fakt perla. Sci-fi a komixárny sleduju hrozně rád. Miluju třeba první díl Hulka nebo těď mě překvapil Dredd z roku 2012, který u nás snad ani nebyl v distribuci. Jinak mám celkem nakoukaný i různý klasiky a nejvíc českou a světovou novou vlnu z šedesátých let. Moje máma se celoživotně věnuje teorii filmu a nějakou dobu o něm učila na FAMU, takže to mám od malička na talíři. Třeba filmy od Lynche na mě zanechaly nesmazatelnou stopu. Doteď si pamatuju, jak přede mnou schovávali videokazetu s filmem Modrý samet.

13 // Řadíš se mezi Culíčkáře? Máš nějaký druhy fetiše, který neustále kolektuješ?

Nejsem úplně hromadivej typ. Nemám na to nervy, něco systematicky sbírat a hromadit a pak se v tom rochnit. Jestli se to dá považovat za sbírku, mám doma pár obrazů od malířů, který sleduju nebo jsem s nima v kontaktu. Mám taky několik sítotisků a grafik s morbidní tématikou, většinou jsou tam nějaký lebky, kostry nebo alespoň zombies. To většinou kupuju přes net od různých zahraničních umělců. Tento týden mi zrovna přišel úžasnej plakát od Kristiana Hammerstada. To už by se možná za takový kratší culík dalo považovat. Jinak nakupuju knihy nebo teď aktuálně vinyly, ale zatím mě to úplně nezavalilo.

14 // Co si zpětně myslíš o volbě prezidenta? Proč si myslíš že lid zvolil Miloše Zemana?

No tomu jezevcovi jsem to teda vůbec nepřál. Pamatuju si, jak mu to nevyšlo při poslední volbě, musel odpochodovat se sklopenou hlavou a těšil jsem se, že k tomu dojde zas. Musí to pro něj být osobně velký vítězství a pro nás celkem smůla. Bohužel lidi zapomněli, co už tady Mr. Ovarová Hlava napáchal a klidně ho poslali na hrad. Myslim, že spousta buranů to udělalo naschvál a ve finále volili Zemana, jen aby nevyhrál Pražany podporovaný Schwarzenberg. V týhle zemi je politická kultura pořád na dost nízké úrovni, takže není se zas ani čemu divit. Na druhou stranu mám obrovskou radost, že z hradu už konečně vypadnul Klaus, protože to je největší zločinec v týhle zemi a až patologicky arogantní, mstivej a namyšlenej psychopat.

15 // Můžeme někde aktuálně vidět tvoje díla?

Momentálně probíhá moje výstava PIXA v GASKu v Kutné Hoře. V jedné místnosti tam prezentuji projekt, kterému jsem se věnoval od roku 2005 po návštěvě brazilského Sao Paula. Tam mě zaujal fenomén Pixacao – bandy writerů se svým specifickým písmem a silnou touhou dostat svůj podpis úplně všude, třeba do patnáctýho poschodí zvenku na fasádu. Později jsem se inspiroval jejich písmem a vytvořil funkční abecedu. Výstava mapuje moje zkoumání v tomhle směru. Teď chystám mini výstavu do galerie A.M.180, kde mě ještě doplní David 87. Bude se to jmenovat The Bus Can Swim a vernisáž je 5. 4., takže všichni přijďte. Na výstavě budou k zakoupení i moje plakáty z dílny Analog!Bros. Jinak na příští rok chystám větší sólo výstavu v The Chemistry Gallery.

17 // Tvá základna je pořád ve smíchovské Meet Factory? Jseš tam spokojen?

Meet Factory žije svým životem a jsem rád, že můžu přispět k dění. Minulý rok jsem tady měl na starosti dramaturgii a průběh festivalu animovaného graffiti FAGani. Jinak se tady pořád něco děje, divadlo, výstavy a koncerty, takže se člověk opravdu nenudí.

18 // Co bys vzkázal lidem, kteří právě čtou tenhle rozhovor?

Díky za přízeň. Sledujte mojí práci na webu 834.cz nebo v ulicích a na výstavách. Užívejte a mějte oči otevřené. Je na Vás vytvářet a měnit chod věcí.