Jako malá si přála být ilustrátorkou, ale osud ji zavedl k botám. Se svými Rectangle shoes se dostala do sbírek Metropolitního muzea v New Yorku, právě dokončila magisterské studium na UMPRUMce a přemýšlí, kam vyrazit do světa na zkušenou. Kdo je Maria Nina Václavková, co všechno má za sebou a proč ji nejvíce zajímá udržitelnost?
Co jsi chtěla dělat jako malá?
Vždycky mě bavilo kreslení a mám moc ráda knížky, takže jsem si strašně dlouho přála být ilustrátorkou. Bylo by to ideální spojení. Ale pak jsem zjistila, že to není úplně moje cesta. Přála jsem si jít na střední výtvarnou školu, ale rodiče mi to nedovolili. Říkali, že musím jít na gympl, abych byla svobodná a nechytla se nějakého momentálního nápadu a pak už si můžu dělat, co budu chtít. Nakonec jsem se stejně rozhodla, že se chci věnovat designu. Ale jsem za to hrozně ráda. Na gymplu jsem poznala skvělé lidi, se kterými nás pojí dodnes úzká přátelství, jsou to lidé z různých oborů a člověk pak není jen ve své bublině.
Tvoje práce „Rectangle shoes“ se dostala až do Metropolitního muzea v New Yorku. Jak dopadla diplomová práce?
Zabývala jsem se udržitelností, což je pro mě velmi komplexní téma. Zkoumala jsem, kdy se začalo řešit a jaké jsou k němu současné přístupy. Z nich jsem pak vycházela v praktické části práce, kterou byl koncept kolekce bot „Offcuts“. Inspirovala mě idea cirkulárního designu. Bota je ve vztahu k udržitelnosti komplikovaný objekt, protože se většinou skládá z velkého množství materiálů různého původu, které jsou k sobě neoddělitelně spojeny lepidlem. Když pak botu člověk donosí, skončí na skládce nebo ve spalovně, protože materiály jsou vzájemným spojením znehodnocené a znemožňuje to jejich další využití. Dalším problémem je, že spousta bot nejde opravovat, například tenisky.
Ale tobě se botu podařilo udělat recyklovatelnou, že?
OffCuts jsou koncipované jako taková mechanická skládačka jednotlivých komponentů, které jsou k sobě spojené šitím nebo šroubky. Díky tomu je potom možné vyměnit obnošené nebo ochozené části a botě tak prodloužit život. Když se boty doslouží, dají se rozebrat na jednotlivé komponenty a typy materiálů, a díky tomu je možné je pak zrecyklovat, aniž by se materiál znehodnotil.
Jak s udržitelností bojuješ při nakupování?
Přijde mi, že jsem začala více vnímat, že vedu takovou osobní válku uprostřed konzumního systému, ve kterém všichni žijeme. Člověk se snaží být co nejméně špatný. Myslím si, že každý, byť i nejmenší krok, je skvělý. Kdyby měl člověk řešit úplně všechno, tak se zblázní. Každý si musí vybrat, co je pro něj důležité, a to se snažit dodržovat. Já se nejvíc samozřejmě zabývám módou, ale vlastně skoro za vším, co nás obklopuje, jsou nějaké negativní dopady, ať už je to iPhone nebo třeba řezané květiny. Je to takové našlapování v porcelánu, aby člověk co nejméně škodil.
Se spolužačkami jste před lety zakládaly značku. Existuje pořád?
Dry Milk of Virgin Mary jsme zakládaly s dalšími čtyřmi spolužačkami před třemi lety, ale teď jsme se rozešly, protože máme každá nějakou svojí cestu, po které jdeme. Katka ale bude pod hlavičkou značky fungovat dál, teď už sama za sebe. Značka vznikla díky tomu, že jsme měly s holkama podobné estetické cítění a také jsme se chtěly zkusit přihlásit na designSupermarket. Každá jsme si dělala své věci, ale pod nastavenou estetikou minimalistických střihů, taktilních struktur a veganské etiky. Značku jsme pak prezentovaly na designSupermarketu a na základě toho nás vybrali a poslali do Maastrichtu na FashionClash.
Věnuješ se jen botám nebo je ve tvém portfoliu více věcí?
Boty jsou pro mne hlavní téma a doufám, že se jim budu věnovat i dál. Ale třeba pro Dry Milk jsem dělala i kabelku nebo čepice. Magisterské studium jsem absolvovala v ateliéru Evy Eisler, který se jmenuje Koncept-Objekt-Význam a původně to byl ateliér šperku. S příchodem Evy se z něj stal takový otevřený ateliér, kde se objevovala nejrůznější zadání. Navrhovali jsme třeba šachy nebo konceptuální masky, produkt do design shopů. Já tam šla ne proto, že bych měla zájem dělat šperk, ale kvůli Evě, kterou jsem vnímala jako inspirativní osobnost. Taky jsem chtěla na chvíli opustit módu a naučit se dívat na věci s větším odstupem. Což se splnilo a jsem ráda, že jsem si vyzkoušela různá zadání a ujasnila si, co třeba dělat nechci.
Jak se vyvíjela tvoje tvorba?
Na začátku jsem dělala více objektové a konceptuální věci a pak jsem postupně došla k nositelnějším botám, což byly třeba boty na doma Mule, které jsem vytvořila v minulém roce. Navrhla jsem je v rámci zadání na produkt do design shopu. Jsou vyrobené z plsti a jsou takovou skládačkou, která je sešitá jen třemi švy. Boty byly vybrány na výstavu Talente v Mnichově a část z nich odjela do jedné galerie ve Stuttgartu. Dají se i normálně koupit.
Máš to pěkně rozjeté. Co plánuješ dál? Chtěla bys mít vlastní značku?
V nejbližší době bych chtěla odjet na stáž do nějaké malé zahraniční firmy, která řeší udržitelnou tématiku, protože v rámci Erasmu mám ještě nárok na absolventskou pracovní stáž. Jsem otevřená i případným spolupracím. Jednoho dne bych svoji značku chtěla mít, ale teď to ještě neplánuji.
