„Ekonomika musí i přes druhou vlnu pandemie šlapat,“ slyšíme z úst nejen českých politiků po zkušenosti masívního hospodářského poklesu v prvním pololetí. My z firemní sféry dobře víme, o čem je řeč, protože zachování podnikatelské činnosti při ochraně zaměstnanců proti šíření nákazy bylo naším hlavním úkolem a výzvou. A ukazuje se, že je tomu tak i nadále.
A teď citát z jiného soudku: „Ta možnost konečně se potkat s přáteli, popovídat si a společně se zasmát byla nesmírně osvobozující.“ Tak shrnula jeden z pocitů, který zakoušíme v letošním roce možná silněji než kdykoli dřív, jedna z porotkyň letošního 60. Zlín Film Festivalu.
Při návštěvě zlínského festivalu jsem si uvědomil, jak důležité je, abychom zachovali „provoz“ také v kulturní rovině. Festival byl přesunut z jara, nicméně byl i tak postižen znovu rostoucími epidemiologickými čísly a opatřeními. Vstup pouze pro registrované, oddělená publika podle typu návštěvníků, dezinfekce, roušky a zrušené doprovodné akce.
To podstatné z festivalu pro děti a mládež však zůstalo: filmová soutěž, premiéry, setkávání se mezi lidmi všech generací. Pořadatelé akci zvládli za dodržení omezujících podmínek bez větších problémů a přinesli tak radost mnoha dětem i dospělým fanouškům.
„Návrat do budoucnosti“, tak znělo motto letošního ročníku festivalu. Má vystihovat zaměření na sci-fi, vědu a techniku, což symbolizovala třeba i přítomnost našeho hravého robota YuMi. Jenže symbolem tohoto „návratu“ se stal i svět plný roušek, dezinfekce a vzdáleného připojení. Kulturní festival, a ten zlínský obzvláště, je přitom výstižným příkladem události, která lidi spojuje, a to i při nastolení přísných omezení.
Proto mne napadá, že budeme-li stejně jako v byznyse, tak i v kultuře hledat udržitelná řešení i při nepřízni vývoje zdravotní situace, pak se nenecháme zlomit. Pak lépe zvládneme i těžší okamžiky, které nám budoucnost ještě může přichystat.
Autor Vítězslav Lukáš je generálním ředitelem technologické a robotické společnosti ABB.
