Dnes jsme si pro vás připravili čerstvé interview s člověkem, který si říká Piqi Miqi, pochází přímo z Mekky amerického hip hopu a chrlí na nás jednu novinku za druhou – a to odnikud jinud než z naší stověžaté matičky Prahy. V poslední době se objevil například na Hasanově albu LOFT nebo v promovideu My Dear Clothing. Stojíme právě u zrodu nové velké hvězdy? Jako bonus zde máme i premiéru jeho zbrusu nového singlu Oh Bibi.
_
Ahoj Miqi. Někteří z našich čtenářů se s tebou již dozajista seznámili, ale přece jenom máš za sebou dlouhou cestu v hudební branži a rovněž si troufám říci, že jsi zanechal originální stopu na naší tuzemské scéně. Od rapu ke zpívání a zpátky k rapu. Od Jareda Baileyho přes Mickey Price až k pseudonymu Piqi Miqi. Zajímalo by mě, kdo je kdo a co tihle umělci vlastně mají společného?
Zdravím. Ze všeho nejdříve bych chtěl čtenářům poděkovat za jejich čas a přečtení tohohle rozhovoru. Rozhodně jsem na scéně zatím nezanechal velkou stopu, ale rád tenhle kompliment přijmu. Dobrá; Jared Bailey je moje rodné jméno, Mickey Price byl můj alias v mé bývalé kapele The DAT a Piqi Miqi je konečně hrou se slovy. Jsem podle horoskopu lvem a občas jsem super vybíravý (picky, pozn. překladu), hlavně když jde o hudbu a vkus.
Když přijde řeč na Českou republiku, začínal jsi v Ostravě okolo formace Azurit Kingdom. Konkrétně s jejich DJem a producentem Bussym. Vaše album NonStop byl čistým hip hopem. Jak se k téhle záležitosti stavíš dnes? Odkud se vlastně vzala tvá hudební evoluce? Myslím, že to byla velmi dlouhá cesta.
Budu navždy vděčný Sergei Barracudovi, Pastorovi, DJ Bussymu a celé rodině AK za jejich pohostinnost, kterou mi v Ostravě poskytli. Setkal jsem se s nimi, když plánovali jejich budoucnost a můžu říct, že jsou opravdu self-made a celé hnutí kolem sebe stvořili s důsledností a odhodláním.
Mixtape, který jsme udělali společně s Bussym, stále poslouchám. Je to jako bych četl vlastní deník. Můžu si snadno představit své myšlenky z té doby, a ty slova a beaty jsou pro mě neocenitelné. Rozhodně jsem urazil dlouhou cestu; především se teď věnuji zpěvu, rapuju jen pro zábavu a když někdo tu a tam potřebuje featuring. Ale pořád mám bars, takže se mějte na pozoru.
Jako Piqi Miqi máš aktuálně venku pár singlů. Poslední z nich Don’t Fall In Love With Me se objevil i v promovideu pro značku My Dear Clothing. Myslíš si, že tvoje hudební značka jde nahoru?
Jsem jednoduše šťastný, že můžu své dny trávit tím, že dělám to, co miluji a můžu si tím i zajistit živobytí. Mám za sebou svůj jistý díl těžkých časů, ale nějakým způsobem jsem si udržel víru a stejně tak mám kolem sebe skvělé přátele, kteří ve mně věří také. Byla to dlouhá cesta, ale pořád jsem na úplném začátku, tedy alespoň podle mého názoru. Jsem vděčný, když lidé ocení moji tvorbu a mým jediným cílem je zůstat pokorným, posouvat se dopředu a využít každou příležitost, kdy můžu jako umělec dále růst.
Jako vůbec jediný host ses objevil i na Hasanově albu LOFT. Myslíš, že jsi oslovil část jeho početného publika?
Byl jsem velmi překvapen a polichocen, když jsem se doslechl, že Hasan je fanouškem mé hudby. Slyšel jsem několik jeho nahrávek od mého kamaráda a opravdu se mi líbil jeho zvuk. Hasanův člověk DXMNK mě později oslovil s tím, že by se mnou Hasan rád spolupracoval. Shoutout pro Dominika a Davu. Hasan si mě přidal z nějakého nahodilého účtu na Facebooku a já si nejdříve myslel, že jde o fake. Pak mi ale napsal a poslal jeden track. Chvíli mi trvalo, než jsem dokončil svou sloku, ale nakonec jsem ji v prosinci odeslal. Plánujeme nějaké další spolupráce v budoucnu. Osobně jsme se ale poprvé potkali na release party LOFTU v Queensu. On mi ubalil obrovského blunta a já byl high asi tak na osm hodin. S trávou už jsem skončil, ale díky Hasanovi za super zážitek. Působí jako opravdu ryzí osoba s dobrými hodnotami a velkým srdcem.
Na jakých projektech ty osobně momentálně pracuješ? Kdy se dočkáme třeba celého EP nebo dokonce alba?
Mám na cestě opravdu velký singl, ale příliš mnoho detailů vám zatím nepovím. Snad jen, že se jmenuje The Girls Like The Girls a je tak trochu o mé nejlepší kamarádce Amandě Mayne, která je rovněž součástí mého malého týmu. Aktuálně dělám na některých věcech v pozadí, abych tuhle skladbu mohl poslat ven přes ty správné kanály. Zatím vás obdaruju skladbou Oh Bibi a dalšího singlu byste se měli dočkat už první jarní den. Mám připravenou opravdu velkou spoustu nové muziky a konečně ji budu moci vydat. Jsem opravdu šťastný, že jsou se mnou lidé trpěliví a dovolí mé hudbě, aby si našla cestu k jejich uším.
Jak bys vlastně popsal svou hudbu? Odkud se bere tvá největší inspirace? Posloucháš třeba nějaké nové umělce? Co máš ve svém playlistu?
Většinu svých písní píšu o lásce, zlomených srdcích, sexu a touze, minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Považuji se za opravdu citlivou a emocionální bytost a přesně tuhle energii nechávám proudit prostřednictvím své hudby. Opravdu hodně inspirace mi dodávají ženy. Inspirují mě při tvorbě hudby; dělám to pro ně, aby tancovaly. Doufám, že budou chtít tancovat při všech mých skladbách a opravdu si je už mohu představit tancovat, kdykoli danou skladbu píšu.
Jinak poslouchám hodně starší muziky. Šedesátá, sedmdesátá, osmdesátá a devadesátá léta. Ale taky poslouchám hodně špinavého hip hopu. Z nějakých podivných důvodů se občas přistihnu při poslechu trapu. Pak si ale pustím funk, potom nějaký pop rock z 80. let. Potom zase punk ze stejné doby. Opravdu se mi líbí house z raných 90. a pozdních 80. let. Dokonce i nějaké detroitské techno, ale pouze to z devadesátek. Miluju také r&b z té doby a new jack swing. Dostávám hodně nápadů na vokály při poslechu věcí z téhle doby a instrumentálně to jsem schopen smíchat opravdu s čímkoli. Nemůžu zapomenout ani na soul ze 70. let.
Jak ses vlastně z USA dopracoval až do Prahy? Dáváš životu tady přednost?
Přišel jsem sem v roce 2007 na jeden semestr, zatímco jsem studoval v New York City. Moje univerzita, New York Univesity, zde měla svůj program. Každopádně jsem se vrátil do NYC a dokončil svůj titul z ekonomie. To bylo v roce 2010. Hned poté jsem se přestěhoval sem, protože jsem nadále už ve Státech nechtěl žít. Cítil jsem, že v Evropě na mě něco čeká, snad nějaké dobrodružství. Každému můžu doporučit cestovat a najít sám sebe v jiné kultuře. Opravdu mi to pomohlo více porozumět mně samotnému a více rozumím i ostatním. Měl jsem tady dost času, abych našel sám sebe a jakmile jsem našel sám sebe, našel jsem i svůj zvuk.
Zajímal by nás tvůj názor ohledně uprchlické situace, která je v posledních měsících tolik aktuální. Myslíš, že žít tady může být pro lidi ze zahraničí více a více těžší?
Zaměřuji svou mysl na pozitivní věci a to dobré přitahuji do svého života. Nedovolím zprávám nebo médiím vnést jakýkoliv strach do mého srdce. V opačném případě bych přitahoval a manifestoval problematické věci. Myslím, že každému by mělo být umožněno žít tam, kde se cítí nejšťastnější.
Děkujeme za rozhovor. Pokud chceš poslat nějaké pozdravy nebo vzkazy, máš prostor.
Zdravím moji babičku za to, že ve mě vždy věřila a nikdy o nepochybovala. Zdravím všechny babičky za jejich dobrá jídla a rozmazlování. Pokud mě chceš vidět naživo, 31. března v DUP36, 20. dubna pak v brněnském Kabinetu Múz a 22. dubna opět v Praze v 1435mm.
