Jak už možná víte, legendární skupina Chaozz, o jejíž historii se můžete více dozvědět v našem nedávném článku, se po více než deseti letech vrací na stage. Crew vystoupí v rámci soutěže End of the Weak, která se koná už 28. října v MeetFactory na pražském Smíchově. Jak k tomu všemu došlo? Nejen na to nám odpovídal nestárnoucí člen Prago Union, Kato.
__
Jak se to stalo, že se Chaozz vrací po čtrnácti letech?
Po šestnácti…
Po šestnácti dokonce.
Bylo to ve hře, delší dobu se k tomu schylovalo a teď přišla příležitost si zahrát v rámci akce End of the Weak, kde o nás moc stáli, takže nám hodně pomohli i s realizací – zkušebny a tak. Ale vlastně zatím to neznamená nic a nebo taky opak. Nevím, to uvidíme. Dáme koncert a pak se uvidí, jestli se bude dít ještě něco dál, nebo ne. Comeback ve smyslu nových písniček nevidím moc reálně. Ale uvidíme, třeba to bude legrace.
Co myslíš tím, že se k tomu schylovalo?
Všichni prudili a ptali se, až už jsme to nevydrželi a zeptali jsme se sami sebe.
Byly nějaké pochybnosti?
O tom koncertu ani ne. Kluci přišli a uměli texty líp než já. Takže vlastně pochybnosti ani nebyly.
Co budete hrát nebo jak dlouho?
To se nechte překvapit. Nejsme ten večer na pódiu jedinní, takže dvě hodiny hrát nebudeme. Spíš tak jednu. Bude to bez kapely, jako za stara. Ale pokud bychom dělali nějaké další koncerty, tak to už bychom chtěli s kapelou a udělat to víc ve velkém.
Jak často zkoušíte?
Každou neděli, už druhý měsíc. Už je to docela za rohem, takže už jde do tuhého. Nějaké písničky jsme trošku upravili, někde jsme udělali nový beat. Hrajem takové, které nám jdou přes pusu i dneska.
Byla to jenom touha zahrát si po těch letech nebo se promotér plácl přes kapsu?
Nijak zvlášť. To bychom nehráli v rámci jiné akce a v klubu s omezenou kapacitou. Spíš zvědavost a chuť zahrát si po takové době a udělat radost lidem.
Dnešní fanoušci Prago Union už vlastně vůbec nevědí, nikdy si vás nepamatovali. Jak si myslíte, že vás lidi přijmou?
Já nevím, to se uvidí. Právě proto to děláme. Ale myslím si, že ti, co nás poslouchají cíleně, tak vědí, co to bylo předtím a spojí to možná se zvědavostí. Vzhledem k tomu, že to bylo během pár dnů vyprodané, tak by to mělo být v pohodě.
Prozradíš některou ze skladeb, kterou zahrajete?
Ne.
A když se díváš po těch letech na tu tvorbu, vlastně už měsíc zkoušíte, jak se na to díváš? Jaký máš pocit?
Vždycky jsme dělali co bylo v našich silách zrovna. Filozoficky jsem s tím nikdy problém neměl, maximálně řemeslně. A jak říkám, hrajeme jen takové pecky, které nám dávají smysl i z tohohle hlediska pořád. Nebo jsme je trošku upravili. Problém s tím nemám, texty jsem stejně psal já, akorát jsem tolik psát neuměl tenkrát. Je jich víc než by člověk čekal, těch, které přežijí ten test času.
foto: Vilém Kabzan
