Vynálezů, inovací, projektů a všemožných technologických konceptů vzniklo během 21. století nespočet. Pokrok techniky je v posledních letech tak rapidní, že už se pomalu nestačíme přizpůsobovat nejnovějším moderním trendům, jejichž pochopení nebo princip fungování je pro mnohé španělská vesnice. I to je jeden z důvodů, proč jsme se nyní rozhodli odstartovat seriál Inovace budoucnosti, v němž se budeme zabývat nejrůznějšími projekty, které by mohly v blízké budoucnosti přinést zásadní změnu do našeho života – pochopitelně v pozitivním smyslu.
Začneme s vynálezem, jehož realizace nabírá obrátky v nejrůznějších koutech světa včetně České republiky. S původním plnohodnotným konceptem projektu Hyperloop přišel jako první známý vizionář Elon Musk, jenž představil nový způsob přepravy osob, který jsme doposud znali pouze z žánru science-fiction.
Ve zkratce se jedná o nadzemní systém „rour“, ve kterých se pohybují kapsle rychlostí přes 1100 km/h. To znamená, že například vzdálenost šest set kilometrů mezi kalifornskými městy Los Angeles a San Francisco může být překonána za plus mínus půl hodiny. Cesta Praha – Brno, o které se mimochodem velice reálně diskutuje, by vás místo celého dne v kolonách na D1 nestála ani dvacet minut drahocenného času. Jak to vlastně funguje?
Jako první je potřeba říci, že neznáme konkrétní parametry, materiály nebo velikosti jednotlivých systémů. Koncept Hyperloopu zpracovává hned několik společností. Mezi ty největší patří Hyperloop One, Hyperloop Transportation Technologies a SpaceX Elona Muska. Co se týče těch nejzákladnějších faktorů realizovatelnosti, bavíme se o rouře s průměrem zhruba čtyři metry, jež je v nejlepším případě naplněná vakuem.
Vzduchoprázdno je v Hyperloopu z jasného důvodu, aby se kapsle při přepravě setkala s co možná nejmenším (ideálně vůbec s žádným) odporem vzduchu. To je ovšem v současnosti jedno z největších technologických úskalí. Aby se zamezilo ztrátě energie způsobené třením, počítá se i s elektromagnetickou levitací přepravované jednotky, která se už v současnosti používá u vysokorychlostních vlaků.
Je-li řeč o spotřebované energii, hlavní inženýři zaujímají celkem jednoznačné stanovisko. Jednalo by se o doposud nejúspornější zařízení hromadné dopravy. Jak již bylo zmíněno, samotná energie potřebná k uvedení kapsle do pohybu by byla vzhledem k téměř nulovému odporu tak minimální, že by celý systém zvládly zásobovat pouze solární panely rozmístěné po povrchu trubic. Projektanti ze slunné Kalifornie se chlubí tím, že jejich Hyperloop by dokonce vyráběl více energie, než by vůbec spotřeboval.
Takto malá spotřeba by se pochopitelně projevila i na dostupnosti této přepravy. Někoho totiž může překvapit, že čím modernější projekt je, tím jsou nižší náklady na jeho provoz, a proto by potenciální cena měla být symbolem toho, že budoucí technologie jsou opravdu pro každého. Někteří analytici si navíc troufají tvrdit, že by tento revoluční způsob dopravy mohl být zdarma. Nebudeme ale předbíhat…
A kdy se toho všeho dočkáme? Sám Elon Musk se v roce 2013 nechal slyšet, že první komerční jízdu by si představoval někdy mezi lety 2020 a 2023. Otázkou však zůstává, jak si projekt s realizací povede na úřadech. Přeci jen o bezpečnostních parametrech stovky kilometrů dlouhých konstrukcí by se dalo pochybovat, stejně jako o jednoduchosti vykupování takto rozsáhlých pozemků. Speciálně v našich končinách všichni víme, o čem je řeč.
Na důkaz toho, že se nebavíme o něčem neskutečném, se můžete podívat na přiložené video z prvního testu Hyperloopu na poušti v Nevadě, kde tým Hyperloop One zkoušel svůj koncept. A uspěl.
foto: uncubed.com, www.digitaltrends.com
