MC, příležitostný producent, ústa kapely IF, zakladatel labelu Ty Nikdy, značky Rap a dva metry chodící lásky k tomuhle žánru hudby – to je rodák ze Zlína Idea. Jeho jméno je v Česku skloňované minimálně od roku 2007, kdy vydali s Fattem a DJem AKA první LP 365. Za tu dobu vystřídal tenhle člověk mnoho poloh a momentálně přinesl svou druhou sólovou a velmi výraznou desku TEMPO.
Láska k hudbě jako most
Na relativně komorním formátu 35 minut se hlavní hrdina představuje jako dospělý člověk, zcela otevřeně mluvící o svých pocitech ze světa okolo sebe. Tracky nejsou tematicky striktně vymezené a spíš z různých úhlů nahlíží situaci osobnosti, pohybující se dlouhou dobu uvnitř scény. S různými jejími aspekty může nesouhlasit, leccos ho může iritovat, ale velmi dobře ví, proč stojí tam, kde stojí. Ve své současné formě zcela popírá dělení na oldschool/newschool, trendy/underground a podobné oblíbené dělící linie. Hovoří člověk roku 2019, který našel rovinu spojující všechny břehy – a tou je láska k rapu.
Ptám se, jestli máš oheň, nemyslím zapik. Myslím tím oheň v srdci, boy, a talent na hry.
Po instrumentální stránce se o velkou část alba zasloužil slovenský hudebník FVLCRVM, jehož záběr míří do šíře mimo rap. Deska tak svým neurotickým zvukem připomíná grime, který byl pro Ideu v počátcích důležitý. Tomu odpovídá i výběr hostů – kromě Boy Wondera se jako jediný objeví na sloce Pain z DOTS, jedna z nejvýraznějších tváří pražské mladé grime scény. Nedávno zase Idea hostoval na Playground 2 EP od Rooka a Pemana, kteří UK žánr razí na východě Čech – a nutno říct, že tahle neobvyklá chemie funguje perfektně. Je to přesný opak představy stárnoucího interpreta, snažícího se naskočit na trendy vlak.
Rap pro mozek
I výběr hostů, které sotva lze označit za první ligu populárního rapu, odpovídá hlavnímu vyznění TEMPA – a to je fakt, že nejde posluchači na ruku. Deska funguje pohromadě, nestojí na virálním hitu nebo dvou, a i když jsme na tohle u Idey zvyklí, lze poslední počin vnímat jako další krok směrem k náročné hudbě, která spíš než na chytlavosti stojí na osobní výpovědi a vyžaduje od posluchače otevřenost a zapojení mozku.
Nechoď do lesa, je tam tma, ale já chci. Nesmíš plavat mezi ledem, jsou tam kry.
Ať už je to politický a společenský náboj textů, velmi osobní výpovědi nebo třeba poslední track, jehož refrén působí jako úryvek z poezie Lubomíra Typlta v podání kapely WWW. Zároveň se tvůrce neuzavírá současným tématům sociálních sítí nebo fungování showbyznysu, a i když je komentuje kriticky, nesnaží se je popřít nebo ignorovat z pozice trueschool ikony a vzpomínání na staré dobré časy.
Mezi řádky
Zcela zvláštní kapitolou je pak vizuální stránka TEMPA. O grafiku se – jako u většiny posledních TNKD projektů – postaral grafik Jan Kloss aka Zerwox, a i na jeho vysoký standard je to tentokrát extra jízda. Cover kombinuje Ideovu tvář s hodně výraznou a velkorysou typografií, grafickými prvky současného koloritu, jako jsou emoji a s principem sekvenčnosti – měsíčního cyklu, opadávající květiny nebo rotující mince. Vzhledem ke starší a stabilní fanouškovské základně vyšla deska i na vinylu, na jehož ploše se jednotlivé framy při rotaci spojují v animaci. O práci na coveru chystáme rozhovor s autorem Janem Klossem.
Jistá mnohoznačnost – nebo spíš pocit, že něco zůstalo mezi řádky – prostupuje celou deskou. Od tří videoklipů, které jsou každý svým způsobem nejednoznačné až znepokojující, po náhlé změny nálad instrumentálů, až po sekvenci (!) tří intermezz s názvy Piko I-III. To vše podporuje pocit, který deska může vyvolávat – a to, že nedává posluchači nic zadarmo. Vyžaduje větší počet vnímavých poslechů, než se posluchač dobere nějakého klíče, jak ji číst.
Otevřenost a pokora
Ten nabízí pohled do Ideovy aktivity posledních měsíců. Od úspěchu labelové desky Akta X, přes různé doprovodné bonusy, jako je například tour-zine, po fakt, že k desce kromě releasového live setu nebo přednášky vyšel i tracklist na Spotify, v němž Idea poskládal hudbu, již při tvorbě desky poslouchal. Významná složka je jistě i jedinečná série podcastů IDEAS, v nichž MC vede kamarádskou debatu s řadou postav hudební scény, často mimo rap, které by nezasvěcený posluchač nečekal.
Nemůžu kopat kolem sebe se svou pravdou.
V komunitě založené na egu a rockstar faktoru je pohled na dospělého člověka, který místo trousení moudra v rozhovorech klade hodinu a půl otázky a poslouchá odpovědi, velmi osvěžující. Dává naději, že ustrnutí ve své dobyté image není nutnou podmínkou dlouhodobé hudební existence. A naopak, že pokora a systematický, pečlivý posun dává sílu i po tolika letech rapové aktivity vydat desku, která bude pro příjemce překvapením a posluchačskou výzvou.
