„Jak bylo možné, že lidé v nacistickém Německu slepě následovali Adolfa Hitlera, aniž by tušili o věcech, jako byl holocaust?“ tak přesně takovou otázku položil středoškolský učitel Ron Jones svým studentům na hodině dějepisu v roce 1967 v Californii. Velká většina jeho žáků namítala, že o tom lidé přece museli vědět a že přece není možné, aby byli tak lehce zmanipulovatelní.
Učitel chtěl žákům dokázat, že člověk jde jednoduše zmanipulovat, a proto se rozhodl udělat malý experiment, jehož součástí měli být právě jeho studenti, kteří o pokusu neměli ani tušení. Ovšem to, co se následující dny stalo, nečekal ani sám učitel.
Vlna během pár dní
Podle slov studentů byly hodiny Rona Jonese jedna velká pohoda, v podstatě ani moc nemuseli dávat pozor a učiteli dokonce tykali, byl to zkrátka pohodář. To vše se ovšem změnilo onoho dne v roce 1967, kdy byly jinak seřazené lavice a v čele třídy stál Ron Jones, který se tvářil velmi vážně.
Poprosil studenty, aby se posadili a pozorně poslouchali. Začal mluvit o disciplíně a kázni a o tom, jak jsou tyto dvě věci v životě důležité. Chtěl po studentech, aby seděli vzorně a vzpřímeně s rukama na lavici. Dále chtěl, aby mu přestali tykat a začali ho oslovovat „pane Jonesi“. Každý, kdo tato pravidla nesplňoval, byl vykázán ze třídy do školní knihovny, kde měl strávit zbytek dne a zároveň už se nemohl do experimentu znovu zapojit.
Neočekávaná reakce
Kdo ví proč, se hodina žákům velmi líbila a další den chtěli pokračovat. Jones tedy začal mluvit o tom, jak je důležité být něčeho součástí, protože samotný jedinec nic nezmůže.
Řekl, že toto „hnutí“ nazve Třetí vlna (že by po vzoru Třetí říše?). Žáci hltali každé jeho slovo. Cokoliv, co řekl pan Jones, bylo svaté. Ron Jones také nastolil pravidla stejného oblékání a stejného pozdravu, který byl více než podobný pozdravu nacistů.
Vlnové šílenství
V dalších dnech se začali dít šílené věci. Na hodiny dějepisu se přidalo několik dalších studentů, a to dokonce z vyšších a nižších ročníků. Členství v této komunitě se začalo brát velmi vážně, členové Vlny opovrhovali každým, kdo nebyl členem, anebo kdo nepozdravil jejich pozdravem. Vytvořili si znak, vlajku a plakáty, které bylo možné vidět po celém městě. Třetí Vlna se začal rozšiřovat na další střední školy v Californii a dokonce se dostala i do dalších měst. Ron Jones v rozhovoru poté uvedl, že se musí přiznat, že se mu role vůdce tohoto hnutí líbila a že mu to lehce stouplo do hlavy.
Avšak s růstem Třetí vlny začaly růst také problémy. Vlna začala fyzicky napadat studenty, kteří se k nim nechtěli přidat. Pro spoustu studentů začala být Třetí Vlna něco víc než jen školní projekt. Pro některé to byl jednoduše smysl života.
Soudní procesy
Členové Třetí vlny na sebe dokonce začali Jonesovi donášet, ten tak věděl o všem, co se dělo, a vznikly rádoby soudy, při kterých Jones vznesl například obvinění, že se dotyčný paktuje s anarchisty a revolucionáři. V momentě, kdy takové obvinění učitel vznesl, začala celá třída řvát „Vinen, vinen!“ a obžalovaný byl vyhozen do školní knihovny, kde strávil zbytek projektu.
Ron Jones začal mít obavy, že mu to tak trošku přerostlo přes hlavu. Pár žáků mu dokonce začalo dělat osobní ochranku a doprovázeli ho do školy a ze školy.
Třetí vlna se během pěti dnů rozrostla do několika středních škol v Kalifornii. Když svůj experiment popisoval Jones své manželce, byla doslova zděšena. Žádala ho, aby experiment zastavil, dokud je čas. Ron si najednou uvědomil, kam až to všechno zašlo, ale zároveň se bál, že kdyby žákům řekl, že se jednalo o pouhý experiment, budou ho schopni i zabít.
Konec
Proto při jejich další hodině oznámil, ať se ještě téhož dne sejdou ve školní hale, aby společně probrali budoucnost Třetí vlny. V určený čas již byli všichni v hale a netrpělivě čekali, až se k nim přidá jejich vůdce. Když Ron přišel a viděl jejich nadšení, vůbec se mu nechtělo oznámit, že experiment končí.
Sedl si na židli a řekl vše, co se za těch pár dnů událo, začal vysvětlovat, jak blízko byli nacistickému Německu a jeho manipulaci, o kterém mluvili na začátku. Oznámil všem, že Třetí Vlna oficiálně končí a že se jednalo o pouhý experiment. Najednou nastalo v celé hale ticho, mezi studenty nastal zmatek, pláč a smutek. Většina studentů byla zděšená, jejich smysl života najednou zmizel.
Experiment se samozřejmě dočkal i zfilmování. V roce 2008 natočil německý režisér Dennis Gansel film s názvem Náš vůdce, který celý experiment celkem detailně popisuje. Ve filmu se sice experiment odehrává v dnešní době, ale možná je to tak i lepší. Film stojí za zhlédnutí, takže určitě neváhejte a pusťte si ho.
