Ačkoli mnozí možná nebudou souhlasit, DJ Wich je na českém rapovém rybníčku pořád producentem číslo jedna. Tahle výsada je dnes prostě neoddiskutovatelná, vždyť fakta mluví sama za sebe. Nikdo jiný nemá na kontě tak rozsáhlou diskografii a stejně tak se nikdo nemůže pyšnit ani žánrovým přesahem, jakého během té spousty let dosáhl právě Mr. Golden Touch.
Přesně takovou vlastností údajně disponoval již mytologický král Midas, ten se ovšem narozdíl od Wiche nevěnoval hudební produkci; proto nás zlatý dotek zajímá právě někde jinde. Od stejnojmenné Wichovy sólovky ale už uplynulo pěkných pár let a i vzhledem k tomu, že jsme na ní mohli slyšet již tehdy jména jako Lil Wayne nebo Kurupt z legednárních Tha Dogg Pound, jsme byli všichni velmi zvědaví, jak se „Máňovi“ podaří navázat. Osobně nejvíce oceňuji právě výběr hostů na Vedi, Vidi, Wich. Krom osvědčených stálic a častých spolupracovníků jako Majk Spirit, Orion, Rytmus nebo Ego, tady najdeme i slušnou řádku nových tváří. Jmenovitě třeba Viktor Sheen, Renne Dang, Jakub Děkan, eLPe nebo ADiss. Na tato jména můžete mít jakýkoliv nátor, jedna věc je ovšem jistá – to, že jim právě Wich dal prostor na své velmi očekávané desce, může pro jejich kariéry znamenat leccos dobrého. Co se týče celkového zvuku, Wich je prostě každým coulem profesionál. Opět se posunul dál a od jeho kdysi typických bangerů se samply a vysokým pitchem, jsme se rázem posunuli k opravdové hudební symfonii. Tedy v tak trochu modernějším hávu.
Skladby jako One More Time s Martinem Svátkem nebo Party roku s Egem se jistě osvědčí na nejednom klubovém parketu. Již výše zmiňovaný žánrový přesah je zde zkrátka a dobře cítit. Témata jsou různá – netroufám si říct, kolikrát s nimi přišel sám pan producent a kolikrát směr udali až oslovení hosté. Ale třeba záležitost Frisbee s Majk Spiritem, Paulie Garandem a ADissem je pro mě opravdu zajímavě podanou tematikou. Celkem zde máme čtyři čistě instrumentální záležitosti. Ty jsou již opravdovým mistrovstvím, které žádný vokální doprovod ani nepotřebují. Kdo si chce vychutnat více, měl by si album pořídit v digitální podobě, protože jak autor sám uvedl – více než polovinu skladeb bylo třeba decentně ořezat, aby se celý projekt vešel na kapacitu kompaktního disku. Wich je všeuměl a nikdo nemohl čekat, že by na svém často vražedném tempu polevil. Příval nových jmen a flows je ovšem nakonec přece jen pořádným překvapením. Osobním highlightem jsou pro mě výkony Oriona, Mons Berry a Paulie Garanda.
Pokud však máme vypíchnout i slabší místa, jedná se podle nás o jakousi neucelenost, která nemusí být vždy na škodu, ovšem zde, jako by místy naopak až chyběla potřebná soudržnost. Ale jak praví klasik – sto lidí, sto chutí a my oceňujeme Wichovu snahu o nové postupy a neohraná jména. A co vy, jak vás album Veni, Vidi, Wich nadchlo? Dejte nám vědět v diskuzi či na Facebooku.
- Hodnocení: 8,5/10
- CD seženeš na Wichově e-shopu
