Britská elitní bikerka Tahnée Seagrave letos v červnu oslaví teprve 23. narozeniny. Na scéně UCI Mountain Bike se už ale objevuje pěkných pár let. Vždyť první bronzovou medaili si na světovém šampionátu v Norsku odnesla už v roce 2014. A to jí bylo teprve 19 let!
Od té doby posbírala pěknou řádku vítězství. Na stupínky vítězů se jen v roce 2015 postavila celkem třikrát. O rok později to bylo dokonce čtyřikrát. A abychom tuhle dechberoucí postupku nekazili, v roce 2015 se umístila celkem pětkrát. A to si Tahnée konečně odnesla vytoužené první místo – v rakouském Leogangu. Vítězná šňůra pokračovala také při dvou posledních závodech sezóny, v Kanadě i Itálii. Nyní je Tahnée připravena v sérii pokračovat na klání v Chorvatsku, které se koná od 19. do 22. dubna.
Motivace
Sama má pro mladé sportovce několik rad a tipů. Přiznává, že o slávě vydobyté sportem snila už od svých 12 let. Teprve v loňském roce se ale rozhodla, že je na čase změnit přístup. Do své jízdy vrátila vášeň a zábavu a započala šňůru vítězství.
Ta se pro ni stala posledlostí už v době, kdy začala jezdit. Jako dvanáctiletá dívka vyrůstající v Croydonu v jižním Londýně se věnovala gymnastice a později i bruslení. Ale tak nějak věděla, že to není ono. „Nemám ráda, když jsou všechny oči na mně. Být ve středu pozornosti je pro mě velký problém. Ale abych byla upřímná, chyběl mi adrenalin. Rychle jsem se začala nudit,“ řekla.
V roce 2003 se spolu s rodiči přestěhovala do staré chaty poblíž Morzine, lyžařského střediska ve francouzských Alpách. Bikeři z celého světa tady byli vítanými hosty každé léto. Mezi nimi i Vanessa Quin, která se tu objevila jen několik týdnů poté, co ovládla světový šampionát roku 2004. Tahnée vzpomíná, jak se dívala na Vanessino modré kolo, přejela hřbetem ruky po jejím dresu a tiše si pomyslela: „Tohle chci.“ Tehdy se nejspíš zrodily její budoucí ambice.
Překážky?
Tahnée má už v mladém věku kariéru, která je snem mnoha lidí po celém světě. Jaké je její tajemství? V nedávném rozhovoru pro Red Bull se podělila o několik zajímavých postřehů a tipů, které mohou být inspirací a motivací nejen pro všechny mladé sportovce:
„Jízda je hra především duševních schopností. O ty tady jde mnohem víc než o fyzičku. Někteří se s tím vyrovnávají lépe, někteří hůře. Myslím, že právě tak se dělí vítězové od poražených.“
„Jako teenager jsem učinila spoustu obětí na sobě samotné. Když se ale podívám zpět, byla to docela snadná rozhodnutí. Když něco opravdu moc chcete, překážky už nevypadají jako překážky. Pár let jsem si dávala opravdu zabrat. Můj osobní život byl na mrtvém bodě. Tréninky, žádné chození ven, nic. To nezní jako průměrný dvacátník. Nejedla jsem třeba žádnou čokoládu, i když dnes je opravdu významnou součástí mého života. Legrace je to, že jsem pořád na začátku kariéry. Stále se učím a myslím, že to ani nikdy nepřestane,“ dodala.
