Moravský El Nino patří mezi nejdéle působící umělce na tuzemské rapové scéně. Se svou partou Disgrafix si na přelomu milénia sáhl na první hudební úspěchy a sólová kariéra na sebe nenechala dlouho čekat. Od studiového debutu Anticrist ale uplynulo již sedm let a fanoušci (a nepochybně i hateři) už pomalu přestávali věřit v návrat legendy jménem Gianni Bello. Nemůžeme se jim ani příliš divit. Projekt nazvaný Associal byl avizovaný již před mnoha lety, aby byl následně přejmenován na La Vida Loca. Ani tady ale příběh neskončil a deska, jejíž název v konečném výsledku zní Nikdy zpět dolů je tady. V magický datum 6. června 2016.
Během let nám El Nino seslal kvanta videoklipů a singlů. Na ty si rapper vždycky dost potrpěl a na jejich špičkovém zpracování je to tuze znát. Příslovečný palec nahoru je desce třeba dát už jen za to, že všechny tyto singly se na desce nakonec neobjevily. Kdyby tomu bylo jinak, patrně by se na ni příliš nového materiálu už ani nevešlo.
A teď už k novorozenému dítku Nikdy zpět dolů. Co se týče produkce, El Nino si zachoval svou zálibu v evropském zvuku a ač všichni jih Ameriky a trap nadevše milujeme, jde o rozhodně vítanou změnu a tak trochu i čerstvý vítr. Tematiky jsou zde různé. Ulice drží prim, ta je pořád interpretovým rajonem a ať se vám to líbí nebo ne, já mu to i po všech těch letech stále věřím. Podzemní slang (jehož dokonalou ukázku uslyšíte ve skladbě Žargon) je prostě těžké si neoblíbit a i s naprosto klidným srdcem si troufnu říct, že takový sound tady nikdo jiný nedělá. Alespoň ne někdo, kdo mu zůstává věrný i po třicítce.
On El Nino nikdy nebyl uznávaným rapperem pro své texty nebo pestrost přednesu, ale vždycky měl co říct. Což je v našem žánru vlastně to nejdůležitější. A setsakramentský talent má i na trefné (a patřičně) vtipné hlášky a punchlines. Osobní vrchol tohohle mistrovství pro mě nastává v tracku Proč:
Volal mi táta, prej mě lidi nemaj vůbec rádi, že čet ty nenávistný komenty Tondy, Lojzy, Vládi. Proč dal mně zas a znovu dislike Venca z Horní Dolní, když projížděl z práce na Zetoru po svý cestě polní?
A to je přesně ono. Nadhled; věc, které si zvlášť u tuzemských interpretů musíme sakra cenit. Další El Ninovou uměleckou rovinou jsou (snad mě za to označení neukamenujete) love songy. Právě zde se objevují dva ze tří hostů na desce; Tereza Kerndlová v rádiovce Nejsme to my a superstar Jan Bendig ve věci Chci. Nic proti těmhle skladbám nemám, ale možná by jich přece jen mohlo být méně. V syrových skladbách jako ZOO nebo Vodka Sprite je rapper přece jen tak nějak víc ve své kůži. Ale to už je věcí názoru.
Kdo má rád sociální sondy, ocení hlubší skladby jako Pravdivej příběh nebo Na hranici chudoby se slovenským Kalim.
Asi nejpříjemnějším překvapením z celé desky je pro mě záležitost K-PAX inspirovaná stejnojmenným kultovním snímkem s Kevinem Spaceyem (v České republice byl vysílán pod názvem Svět podle Prota). Odlet do offline světa (nemyšleno jen v rámci internetu) je tak nějak stále aktuálnějším tématem a El Nimovi se zamýšlené poselství podařilo podat skutečně na jedničku.
Pokud bych měl shrnout dojmy z desky, řeknu jediné. Je to starý dobrý vagabund El Nino; můžete ho buď milovat, nebo nenávidět. Ukradený však bude nejspíš málokomu. Ponechal si svůj styl, ale rozhodně se zlepšil ve flows a při hlubším poslechu je vidět i dobrá práce v refrénech.
6,5/10
