Beyoncé vypustila do světa své šesté studiové album Lemonade. Abych přiznal barvu, pokaždé mě trochu překvapí, že hudební ikona takové velikosti může vydat dlouhohrající desku naprosto nečekaně, bez všeho toho humbuku kolem. Ale co naplat, doba se mění, digitální revoluce se činí na plné obrátky a umělcům tyhle kroky zkrátka dobře vycházejí…
CD Beyoncé – Lemonade seženeš ZDE
Album vyšlo u Parkwood Entertainment, tedy společnosti, kterou sama v roce 2008 založila. O distribuci se pak postaral velký matriarchát v podobě Columbia Records. Když o projektu mluvím jako o albu, tak trochu úmyslně se dopouštím menší nepřesnosti. Sama umělkyně mluví o vizuálním albu, a jedná se už o druhé v řadě (po projektu s minimalistickým názvem Beyoncé z roku 2013). Přece jen zde ale nastala výrazná změna (!); tehdy se jednalo o vizuální přílohu v podobě vlastního videoklipu ke každé jednotlivé skladbě, nyní jsme se dočkali více než hodinového filmu, který měl premiéru na televizní stanici HBO. Na streamovací službě Tidal (kterou vlastní zpěvaččin manžel Jay Z) byl celý koncept projektu popsán jako „cesta za sebepoznáním a uzdravením sebe sama, kterou musí dřív nebo později vykonat každá žena“. Tenhle prolog jsem si s dovolením vypůjčil, protože dost trefně reflektuje atmosféru celého alba.
Otevřeně přiznávám, že se neřadím mezi největší žijící fanoušky Beyoncé. Její status legendy se jí nesnažím odpárat ani náhodou, ale její desky mě zkrátka nikdy příliš nechytly. To se ale nejspíš právě změní, protože Lemonade mě zatraceně baví. Ucelený koncept je něco, co mám na albech opravdu moc rád. A tady to dopadlo na jedničku. Co oceňuji asi ještě více? Různorodost. R&B je královninou doménou, o tom žádná. Ale tady to jde občas až do rocku, wow.
Velkým plusem je i fakt, že sama Beyoncé se na všech skladbách osobně podílela produkčně. Tenhle projekt je něco jako její velká citová zpověď, a to nejen k Jiggovi. Na produkci se dále podíleli lidé jako Diplo, Mike Dean nebo Jack White z oblíbené rockové formace The White Stripes. Za zmínku určitě stojí i textaři, mezi nimiž ční třeba starý známý The-Dream či dokonce Swae Lee z dua Rae Sremmurd. Co se hostů týče, nejvíce zazářil bezpochyby Kendrick Lamar v záležitosti Freedom. Konec jeho sloky je velmi osobitým ztělesněním, životní i umělecké energie…
Hodně fanoušků potěší také přítomnost The Weekenda. Tahle skladba má opravdu zvláštní atmosféru a svým způsobem jde snad i o party hymnu, jen tak nějak svébytnou. Atmosféra na výbornou, co si budeme povídat.
Po několikátém poslechu musím desce dát 9/10, pokud pak mám vypíchnout nějaké konkrétní místo, určitě je to tento moment ze skladby Hold Up:
Let’s imagine for a moment that you never made a name for yourself, or mastered wealth, they had you labeled as a king, never made it out the cage, still out there movin‘ in them street, never had the baddest woman in the game up in your sheets, would they be down to ride? No, they used to hide from you, lie to you but y’all know we were made for each other, so I find you and hold you down
A abych nezapomněl, své vlastní místo u mě má konec téže skladby, kde nás Beyoncé mrknutím oka přenese zpět do roku 2008, když si vypůjčí pár řádků ze Soulja Boyovy hymny Turn My Swag On. Potěšilo.
Děkujeme obchodu Music Town za poskytnutí CD k recenzi
