Ač se to nezdá, série Assassin’s Creed je tu s námi už deset let. Během své existence se podívala na nejrůznější místa, zavítala do několika historických epoch a představila nám nejednoho zabijáka v kápi. Její hlavní díly se navíc se železnou pravidelností objevovaly každým rokem na podzim, což logicky vyústilo v to, že časem zevšednila. Příkladem budiž předposlední Assassin’s Creed Syndicate, na němž bylo jasně patrné, že sérii dochází dech. Po jeho vydání se proto Ubisoft rozhodl, že nechá asasíny rok odpočívat a že se místo kvantity zaměří na kvalitu… Tak nějak by se dal popsat zrod nejnovějšího dílu s přízviskem Origins, jehož dějištěm je protentokrát starověký Egypt. Zda se výlet do období půl století před Kristem povedl, zjistíte v naší recenzi.
Assassin’s Creed Origins vypráví příběh Bayeka ze Síwy, ochránce všeho egyptského lidu, kterému tajemný Řád předků vezme jediného syna. Ústředním motivem hry je tedy často omílaná cesta za pomstou, jejíž vývoj nijak nevybočuje ze zajetých kolejí, takže vás dokáže jen stěží překvapit. O mnoho zajímavější jsou ovšem dějové linky odehrávající se v pozadí. Pominu-li ty, jež čerpají z historických událostí, s nimž jsou stejně jako v jiných dílech spjaty skutečné postavy, nemůžu neocenit snahu vývojářů nám Bayeka přiblížit nejen jako nelítostného vraha, ale také jako lidskou bytost. Od toho je tu hlavně jeho žena Aya, respektive jejich postupně se měnící vztah. Za Ayu si mimochodem párkrát zahrajete a absolvujete s ní asi tři námořní bitvy, které fungují jako takové malé zpestření. Totéž však nemohu říci o nezáživných pasážích z přítomnosti, kde se vžijete do zaměstnankyně společnosti Abstergo Layly Hassan prožívající Bayekův příběh.
V jádru zůstává nový Assassin’s Creed věrný svým předchůdcům. Hra vás hodí do otevřeného světa plného rozličných aktivit a nechá vám volnou ruku v tom, co chcete dělat. Nejvíce se samozřejmě věnujete hlavním a vedlejším misím, ale svůj prostor zde mají i jiné činnosti. Těmi jsou třeba obsazování nepřátelských kempů, zdolávání více než padesáti věží či jiných vyhlídek, hledání pokladů, plenění prastarých pyramid a hrobek, řešení hádanek, lovení nebezpečné zvěře, zápasení v arénách nebo závodění v hipodromu. Origins zkrátka patří k těm hrám, jejichž mapa je plná malých otazníčků, které čekají na to, až je objevíte, potažmo splníte. Škoda jen lehce repetitivních nepovinných misí. Ty, navzdory faktu, že se někdy velice příjemně rozvíjí, až moc často spočívají v něčí záchraně. Na druhou stranu, nuda se jen tak nedostaví, jelikož je vždy můžete proložit již zmíněnými aktivitami.
Velkou inovací prošel v Origins soubojový systém, který se do jisté míry inspiroval například tím ze série Dark Souls. Jinými slovy tedy už nejde jen o to, jak rychlé jsou vaše reakce. Nově musíte volit mezi lehkým, či těžkým úderem, uskakovat nepřátelským útokům a podle potřeby měnit cíle. Bez trochy taktizování se tak klidně může stát, že vás pokoří pár řadových vojáků. Na vině však může být i skutečnost, že soubojový systém působí v některých případech toporněji a než si na něj zvyknete, chvíli to trvá. Stealth naopak zůstal stejný, což znamená, že funguje stále stejně dobře a Bayek se po stisknutí příslušného tlačítka začne plížit nebo třeba skrývat v keřích. Obdobně se pak mohu vyjádřit také na adresu šplhání a skákání. Obojí je opět plynulé, intuitivní a zábavné.
Jestli jsou v něčem vývojáři z Ubisoftu mistři, je to tvorba otevřených světů. A Assassin’s Creed Origins toto pravidlo jen potvrzuje. Virtuální Egypt je skutečně unikátním místem, jež vás nepřestane udivovat ani poté, co dokončíte hlavní příběhovou linku. Nejvíce vás asi uhrane jeho rozmanitost. Ve hře narazíte na větší města v čele s Alexandrií, odlehlé vesnice, chudé osady, nekonečné pouště i nebezpečné bažiny, úrodné nížiny i vysoké hory, rozlehlá jezera i klikatící se řeky. To vše navíc tvoří komplexní a uvěřitelný celek, který si žije vlastním životem, a vy si tak připadáte „jen“ jako cizinec, jenž může plnými doušky nasávat jedinečnou atmosféru výjimečné země. V neposlední řadě pak musím vypíchnout cit, s jakým autoři přistupovali ke všem dobovým stavbám, přičemž vůbec nezáleží na tom, zda se jedná o ikonické pyramidy v Gíze či méně známé chrámy.
RPG prvky hrály svou roli snad v každém díle Assassin’s Creed, avšak s Origins šli tvůrci podstatně hlouběji. Jako první si asi všimnete změn v oblasti zbraní, jež se nově dělí do čtyř skupin (zbraň nablízko, luk, štít, skrytá čepel), podle konkrétního typu i vzácnosti. Tato diverzita zajišťuje, že každý najde takový kousek, který nejvíce vyhovuje jeho způsobu hraní. Úplnou novinkou je rovněž možnost si za nastřádané materiály vylepšovat jednotlivé části zbroje. Samozřejmostí je nakonec klasické levelování, prostřednictvím nějž se může Bayek libovolně ubírat třemi směry ve stromě schopností. I přes to všechno nicméně není hlavní hrdina zcela soběstačný. Nepostradatelné parťáky mu dělají buď velbloud, nebo kůň a orlice Senu. Ta nedisponuje ničím jiným než orlím zrakem, takže její dovednost oceníte zejména při získávání nepřátelských pozic.
Hra nesází na přehnaně realistickou grafiku. Místo toho se ve vás snaží vyvolat emoce a dostat vás sílou okamžiku, což se jí daří na výbornou. Na vlastní oči se o tom můžete přesvědčit hlavně ve chvíli, kdy vyšplháte nad úroveň okolní krajiny a naskytne se vám skoro až magický pohled na celý Egypt. Celkový dojem poté umocňují i neuvěřitelný dohled do dálky, dynamický denní cyklus, díky němuž působí Origins vždy trochu jinak, a příjemně laděný soundtrack, kterému nechybí špetka tajemna. Co mě naopak netěší, je technický stav. Zážitek z hraní totiž poměrně často kazí například kolidující objekty, které se navzájem se prolínají, či podivně se chovající umělá inteligence. Nejde o zásadní nedodělky, jež by vám vyloženě bránily v postupu, ale nový Assassin’s Creed kvůli nim výrazně ztrácí na kvalitě. A to vzhledem k výše popsanému docela zamrzí.
Jak Assassin’s Creed Origins zhodnotit? Pokud bylo jeho účelem znovu nastartovat sérii po Assassin’s Creed Syndicate, pak jednoznačně uspěl. Pokud ovšem čekáte revoluční díl, který stojí pevně na základech svých předchůdců, opravuje, vylepšuje nebo nahrazuje zastaralé mechaniky a přichází s žánrovými inovacemi, můžete být mírně rozčarovaní. Nechápejte mě špatně. Nejnovější přírůstek do asasínské rodiny se mi líbil, přeci jen jsem s ním strávil zhruba padesát hodin čistého času a na krásy virtuálního Egypta budu vzpomínat minimálně do doby, než vyjde další díl, ale hra postrádá jakousi jiskru či, chcete-li, šmrnc, nemluvě o repetitivnějších vedlejších misí, topornějším soubojovém systému a technických nedodělcích. Jinak řečeno, jedná se o povedený, leč rozhodně ne novátorský a bezchybný kousek. Tipnete si na závěr, kam s Assassin’s Creed vyrazíme příště?