Uplynulo dvacet let od doby, kdy první Air Max 95 spatřily světlo světa a zaběhnuté koleje v designu běžeckých bot se posunuly do jiné sféry. Neonové žluté prvky zářily na botách, které okamžitě poutaly pozornost.
Za tím vším stojí designér Sergio Lozano. Byl přijat do Nike, aby se svým týmem pracoval právě na novém modelu 95 a rozhodně to nebyl lehký úkol.
Stejně jako první Air Maxy, ani vývoj 95 nebyl nic snadného. „První koncept byl dost rozporuplný, polovině lidí se líbil, druhé půlce vůbec,“ vzpomíná Lozano. Ale díky podpoře svého týmu se nevzdal své vize a vytvořil tenisky, které po zásluze patří do Air Max rodiny. „Za tímto nápadem stojí několik skvělých lidí, bez kterých by tyhle boty nikdy nevznikly,“ skromně dodává Lozano.
RISKANTNÍ BYZNYS
Od devadesátých let postupně sekce Nike běžeckých bot ustupovala z výsluní a nahrazovaly ji basketbalové boty. Běžecký tým se ale nechtěl nechat zahanbit a věděl, že je třeba držet krok s módou a mladou sportovní generací. K tomu měl pomoci právě model 95, který měl být smělý, provokativní a naprosto nový. Běžecký tým se rozhodl tohle všechno namixovat a risknout to. Tím riskem bylo právě vybrání Sergia Lozana na pozici hlavního designéra.
BOD ZLOMU
Než Lozano přestoupil do projektu Am95, pracoval na teniskách, tréninkových botách a ACG. Rychlá změna nebyla nic nečekaného. V té době byl designérský tým Nike velmi malý a často se stávalo, že návrháři přecházeli mezi kategoriemi.
Po pouhých čtyřech letech se tak mladý Lozano stal vedoucím designérského týmu pro nové Air Maxy. Jeho cesta však začala mnohem dříve. Jednoho deštivého odpoledne, dlouho před tím, než byl zapojen do Air Max týmu, našel inspiraci v beavertonské scenérii. „Koukal jsem se přes jezero do stromů a představoval jsem si cestu deště po Zemi a napadlo mě, že by to byl skvělý design,“ vzpomíná Lozano. Namaloval rychlou skicu s pruhováním podobným tomu, jaký mají stěny Grand Canyonu, a založil ji do svého šuplíku s nápady.
ZTĚLESNĚNÁ INSPIRACE
Několik dalších měsíců ležela skica nerušeně v zásuvce, to se změnilo s prvním Air Max brainstormingem, ze kterého se Lozano vrátil lehce zklamaný. Aby oživil Air Max rodinu, musel přijít s něčím opravdu unikátním. V tom mu na mysl vytanula ona skica z deštivého odpoledne. A vrhl se se svým týmem na revoluční projekt, přidat vzduchový polštář do přední části boty a zvýšit tak tlumení a ochranu nohy při běhu.
Ačkoli prolomil počáteční ledy, v hlavně mu stále bubnovala slova Tinkera Hatfielda (designéra prvních Air Maxů) „Je to dobrý, je to skvělý design, ale jaký to má příběh“. A odpověď na tuto otázku našel v několika knihách o anatomii, které našel v Nike laboratořích. Byl okouzlen spojením mezi stavbou těla a základním designem boty. Zbytek už pak byl snadný. „Vše, co jsem musel udělat, bylo vybrat to klíčové. Hlavní inspirací pro prototyp Air Max 95 jsou tedy žebra, obratle a svaly lidského těla,“ vysvětluje Lozano.
VYTVOŘIT HODNOTY NENÍ SNADNÉ
Hlavní síla AM95 je v individualitě, což byla ale také hlavní překážka. Jakmile se design dostal k revizím, bylo Lozanovi a jeho týmu jasné, že ještě nemají vyhráno. Vzhled byl tak zcela jiný, že vyvolával spousty emocí. „Design buď lidé milovali, nebo nenáviděli, nic mezitím, a když vyvoláváte takové reakce, víte, že jdete správným směrem a že z toho něco bude,“ vzpomíná Lozano. Původní design byl zcela bez fajfky. A k tomu další dvě poprvé pro Nike – viditelný vzduchový polštář vpředu a černá podrážka. To samozřejmě vyvolávalo rozporuplné reakce, ale Lozanův tým se nedal a vybojoval si svůj projekt až do konce.
Proč se ale vzdali ikonické Nike fajfky? „Došlo nám, že Nike boty jsou jasně rozpoznatelné podle designu, navíc jsme měli unikátní viditelné vzduchové polštáře, které mluvily samy za sebe. Takže na co fajfku. Navíc bylo otázkou, kam ji umístit. Design bot nedovoloval ji umístit na tradiční místo, tak aby nenarušovala charakteristiku bot. Nakonec ale byla umístěna do zadní horní čtvrtiny a vytvořila tak pomyslnou tečku,“ vysvětluje Lozano.
Když byl hotový design, bylo načase se rozhodnout pro barevnost. Původně chtěl Lozano zvolit funkční barevnost. V Oregonu lidé běhají často za deště a v terénu. Po první míli jsou boty špinavé a nejdou poznat, tak chtěl AM95 odlišit. Hlavní barvou tedy měla být šedá. „Řekli mi, že šedá neprodává, tak jsem to vzal jako výzvu.“ Černá a šedá byly použity odspodu boty, kde špína ulpívá nejvíce, a postupně přecházely do světlejších odstínů. Neonově žlutá, jako hlavní znak AM95 byla vybrána jako odkaz na běžecký původ Nike.
Vytrvale procházel Lozano a jeho tým jednou revizí za druhou, až se na konec schválila výroba. Jeho víra se vyplatila, protože AM95 se brzy staly součástí stylu hudebních hvězd od Londýna po New York a mladá generace je rychle přijala za své. Také běžecká sekce se znovu postavila na výsluní Nike a oslovila mladé designéry po celém světě. Ačkoli je Lozanův koncept už 20 let starý, stále ovlivňuje současný design.
