V dnešním profilu se podíváme na zoubek už třicetiletému rapperovi z Ameriky, jehož rodné jméno zní Dominic Hunn, většina lidí ho však bude znát pod pseudonymem Dom Kennedy. Ten se narodil v roce 1980 v Los Angeles, nicméně hned v mládí se přestěhoval do převážně latinskoamerické lokace, která se jmenuje Leimert Park. On sám své dětství označuje za „normální“, což je v podstatě výjimka mezi interprety, kteří se věnují rap music.
Za své bezproblémové dětství a dospívání Dom může děkovat především sám sobě. Denně hrával baseball a basketbal, taky se poměrně dobře učil, dokonce studoval management na vysoké škole. K tomu se vyjádřil tak, že i když od mala chtěl být rapper, nebyl si jistý jestli prorazí a díky managementu by si přinejmenším našel dobrou práci.
Teď se už dostaneme k Domově hudbě. Jako malý hodně poslouchal lidi jako Biggie, LL Cool J, Ice Cube nebo Outkast. Ti všichni jej údajně inspirovali, zároveň se však nesnažil nikoho napodobovat a přináší do hry svůj vlastní styl, ve kterém se ale vrací ke kořenům West Coast rapu.
První Kennedyho projekt nese název 25th Hour a především se na něm spolupodílel jeho bratranec Jason Madison. Ten v té době studoval film na vysoké škole a velmi ovlivnil podobu Domových vizuálů, ať už tehdejších nebo budoucích. Největším úspěchem tohoto tapu byl track Watermelon Sundae, který Domovi otevřel cestu k širšímu publiku.
Po úspěchu se Dom začal naplno věnovat hudbě a v roce 2009 vydává hned dva projekty. Prvním je mixtape Best After Bobby, druhým pak Future Street/Drug Sounds. Ani jednomu z těchto projektů se však nedostalo tak kladného přijetí, jak Dom čekal. To se však mění s dalším rokem, kdy vydává release From The Westside With Love. Na něm se objevují tracky jako 1997, Locals Only nebo The 4 Heartbeast. Mixtape sklidil velký úspěch a stáhlo si jej více než 100 000 lidí, zároveň se díky tomuto projektu dostává mimo svůj domov a má gigs po celé Americe.
Svým dalším releasem The Original Dom Kennedy na sebe strhl ještě víc pozornosti. Zároveň se k tomotu projektu váže mini beef, jenž měl s DJem Funkmaster Flexem. Do něj se strefoval v tracku The Homies kvůli tomu, že Flex mluvil pohrdavě o Tupacovi. Vše však skončilo jen výměnou několika Tweetů.
V roce 2012 přichází doposud největší Kennedyho úspěch a to Yellow Album. Na něj si taky pozval jména jako Kendrick Lamar, Rick Ross nebo Too $hort. Největším bangerem zde byl track My Type Of Party, který je doposud snad největší hit, jaký Dom udělal. O produkci této bomby, přes kterou nahrála svou sloku velká spousta MCs, se postaral DJ Dahi. S albem se Dom podíval i do Evropy.
Další album Get Home Safely se na světlo světa dostalo na konci roku 2013 a Dom si na něj znovu pozval velká jména. Mezi jinými to byla jména jako Ty Dolla $ign či Nipsey Hussle. Album má skvělé recenze a patří k těm nejlepším, které v roce 2013 vyšly.
Posledním počinem pak je deska By Dom Kennedy, která zůstala tak trochu bez odezvi. Na albu je jen jeden host, kterým je člen Philly’s Most Wanted – Bonic a nejúspěšnějším trackem asi singl 2 Bad, jenž má i videoklip.
Dom Kennedy patří k tomu nejlepšímu, co nám americký rap může nabídnout a je skvělým důkazem toho, že lze dělat rap zaměřený spíš na obsah než na formu. Doporučujeme tohle jméno sledovat.
