Sejít se na rozhovor s někym jako Anet Antošová, to prostě chceš. Nejenže ta holka je krásná, ale zároveň ví přesně o čem mluví. A když se jí na něco zeptáš, tak ti odpoví. A když říkám odpoví, tak tim myslim, že nekončí u jedný hlásky. Ne, ona se totiž umí rozpovídat a to je pro zpovídajícího jak dárek k Vánocům. Tahle tanečnice je kmenovou lektorkou taneční školy Stage Praha, která sídlí v Budečský 35 v Praze na Vinohradech, hned vedle tržnice. Tam vyučuje dancehall a taky twerk, kterej je teď ve slušnym hypu a díky kterýmu byla pozvaná například i do Show Jana Krause. Jenže tím její aktivity nekončí. Nebudu všechno prozrazovat v úvodu, od toho je tu rozhovor. Čti to pozorně!
Ty si proběhlej víkend strávila v Londýně, ale nešlo o dovolenou. O co tam šlo?
Byla jsem oslovená promotérem Milanem Lorencem, co v Londýně krom jiných akcí organizuje i československý hip hopový akce. Pozval mě, abych tančila na koncertě SuperCrooo. Mimo nich tam byli Momo a Zverina ze Slovenska.
Koukal jsem, že tam i vznikly fotky, na kterejch sem tě nejdřív skoro nepoznal.
Milan je mimo jiné i fotograf. Nakonec mu ale pracovní povinnosti nedovolili, aby sem se postavila před objektiv jemu, tak mě doporučil kolegyni, která se specializuje na pin-up styl. Fotografka Veronika Verve sama žije pin-up lifestyle s Marilyn Monroe vytetovanou na jednom stehni a Adinou Mandlovou na druhým. Její kolegyně make-up a hair stylist Alex si jede stejný look. Pin-up po celém studiu, všechno dokonale sladěné do tohoto specifického stylu. Celý jsem si to užila. Profesionální přístup, úžasný. Veronika žije v Londýně jedenáct let a má to tam zmáknutý, bylo o čem si povídat. Do toho to bylo fakt sexy.
Ty z Londýna na tenhle víkend přivážíš i hosty do tanečního studia, kde dáváš lekce twerku a dancehallu. Povíš nám o nich něco?
Nepřivážím je ani tak já, jako spíš taneční centrum Stage Praha na Vinohradech, kde budou tento víkend (pátek, sobota a neděle, 20., 21. a 22. června) probíhat twerk a dancehall workshopy. Přijedou tanečnice z UK Brooklyn a Valerie, holky černošky, a budou vyučovat twerk v jejich podání. Máte tak možnost přijít na tři různý workshopy zaměřený na twerk a dancehall, protože kromě nich povede lekce i má maličkost. V neděli mám pak povinnosti jinde, ale holky v Praze zůstanou a na svých seminářích se zaměří víc na dancehall. Chtějí se dostat víc ke kořenům, ze kterých twerk vychází. Více na www.stagepraha.cz.
Tim se dostáváme k twerku. Novej hype, kterej se dočkal obrovský popularity. Jak bys ho ty charakterizovala? Jak moc se liší všeobecnej pohled na něj s tim, jakej reálně je?
Co pro mě twerk je? Je to tanec, tanec jako každej jinej. A jako takovej má svoji kulturu, svoji charakteristiku, svoji náladu. Vyšel z dancehallu, což je tanec, kterej mě moc baví. Je to moje srdcovka. Vlastně twerk je takový miminko toho, co nějakou dobu dělám. Baví mě to, ale nepovažuju to za něco novýho, boom, kterej najednou všichni objevili. Zároveň si ale nemyslím, že to musí bejt předváděný a performovaný tak, jak lidi většinou znaj z videoklipů. Všichni známe Beyoncé, víme jak tančí a obdivujeme ji za to. Všechny ženský by to chtěly, neříkejte mi, že ne. On je to twerk, jen tomu tak nikdo předtím neříkal. Spousta lidí si myslí, že twerk je jen to, co si vygooglili, takový ty vulgárnější věci. Pak to některý kvůli tomu odsouděj. Jenže ono to tak neni. Ano, je to tancování zadečkem. Je to hejbání bokama, je to hodně práce s ženskejma partiema. Je to hodně o sex appealu a musim říct, že to ženský strašně baví. Lekce sou plný a hrozně si to užívaj. Některý, co přijdou nový, jsou takový stydlivější. Nevědí co očekávat. Na konci lekce po tý hodině, hodině a půl, z těch ženskejch teče pot, vedle toho ve vzduchu cejtíš již zmíněnej sex appeal. Uvolněné endorfiny způsobují uvolněnou atmosféru a máme se prostě fajn. Takže to není tanec jen pro vystupování na veřejnosti. Jasně, můžou to aplikovat doma na mužskýho, ale hlavně vidíš, že tam choděj si to užít samy pro sebe. A jak se každej ptá na partnerský vztahy, tak právě to, jak si zařáděj, jim zvedne sebevědomí a přijdou si víc sexy, to podle mě hodně napomáhá společnému soužití.
Ty tu vlastně celou dobu mluvíš o ženskejch. Ale navštěvujou tvoje lekce i chlapi?
Ano. Sem tam, když učím mimo Prahu na workshopech, tak se tam vždycky aspoň jeden objeví. Posledně v Mostě přišel takovej hezounek, co dělá lektora zumby. Svlíknul se do půl těla a jak twerkoval tak nějak mužsky, tak to bylo strašně sexy. Víš, já třeba miluju, když dancehall tančej chlapi. On tam náznaky měl, což vypadalo fakt dobře. Sem tam se nějací objeví i na open classech, ale to nemám moc ráda, neb se ženský pak víc styděj. Lekce máme tak trochu jako dámskou jízdu, kde děláme zakázaný věci, respektive nejsou určený nikomu jinýmu než nám. A když se tam objeví vetřelec, tak z holek cejtím, že se necejtěj moc dobře, když je tam někdo okukuje. Takže proto nechci, abyste tam chodili kluci!
Jak ty ses k twerku vlastně dostala?
No když se kouknu na video, kde jsem jako pětiletá vyhrála soutěž “Miss Baby” s Dádou Patrasovou, tak tam všichny ostatní dětí na volnou disciplínu “tanec” poskakujou a tleskaj, ale Anetka se tam vlní a kroutí bokama (smích). Takovou lambádu sem dělala, já milovala ten klip. Pak když jsem koukala na videa ze soutěží v hip hopu – Evropa, Svět a na různé battly, tak už tam jsem to aplikovala. Provází mě to pořád, vlastně všechny tanečníky, jen se tomu neříkalo twerk. Bylo to vždycky součástí street stylu, hip hopu. Patří to k urban kultuře. Když jsem se začala víc zajímat o dancehall, tak jsem zjistila, že jeho součást je twerk. Později jsem i zjistila, že se to vlastně oddělilo, vyučuje se to a pořádají se v tom soutěže jako v samostatným stylu. Ale víc jsem se o to začala zajímat, až když mi majitel studia, Stage Praha kde v současnosti vyučuji, jednou poslal video a řekl, že to od příštího semestru toto začnu učit. A já na to nestihla říct ne. (smích)
Jak takový lekce vypadaj a za jak dlouho se to dá naučit?
Já mám lekci na techniku a na choreografii. Na technice se snažím vysvětlovat, že stejně jako u ostatních tanců i tady musíš technicky zvládat jednotlivé aspekty daného pohybu. Takže musíš vědět jaký svaly pro jakej pohyb použít. Děláme posilovací cvičení na posílení svalů, kterýma ovládáš zadeček a pak na posílení zadečku samotného. Patří mezi ně trup, záda, bříško, nohy. Je to zkrátka posilovací průprava na ten tanec samotnej. A je to teda pěknej záhul.
Při lekcích choreografie zapojuju víc prvků z dancehallu. Prvky od ženských tvůrkyň jamajského tance, což je víc o bocích a zadečku. Třeba kroky jako Trap setta nebo China Whine. Beru to tak, že po oddělení twerku od dancehallu se z toho stal takovej všeobecně “zadečkovej tanec”. Tím, že do toho víc míchám dancehall, se to stává tanečnější, neni to jen že ze strany na stranu pohupuješ bokama, dopředu a dozadu, či kroutíš zadečkem. Zkrátka chci, aby to bylo pro lidi zábavný, koukatelný, sexy i zajímavý. Tím je to ale taky náročnější a začátečníkům doporučuju nejdřív chodit na techniku a pak až zkusit choreografii.
Paradoxně to ale jde rychleji klukům, oni jak chodí do posilovny, tak vědí jaké svaly mají použít. Každopádně, při pravidelném docházení, to půjde rychle všem. Zvládnutí samotný je hodně individuální. Jako u každýho sportu nebo tance. Pokud máš zájem, tak se vždy nějakej základ naučíš. Během lekcí se k lidem, klientům, snažim přistupovat individuálně, chodim mezi nima, ptám se, prohazuju je v řadách apod.
Co ty teda doma? Používáš to?
Já doma moc nejsem. Doma stejně nejvíc twerkuje můj pes Maddox. Když má radost tak hodně vrtí.
A jaký byly tvoje začátky? Kdy sis řekla, že tanec je to, co chceš dělat?
Já jsem si to vlastně nikdy takhle neřekla. Ono se to postupně vyvrbilo. Prostě se sešly možnosti a situace. Já jsem člověk, co je pro každou blbost, a jak je něco novýho, šílenýho, jdu do toho naplno. No a nakonec je to něco, čim se živím. Dřív jsem dělala spoustu sportů přes gymnastiku, tenis, aerobic, až po jízdu na koních. Prostě spoustu aktivit. Aerobic jsem dělala dýl a intenzivněji, ale z důvodu vážných zdravotních problémů, jsem s tím skoro ze dne na den musela skončit. Ale jak jsem od přírody hodně hyperaktivní, tak jsem se nakonec přihlásila do jedný liberecký taneční školy a začala za ně soutěžit. Oni v té době na soutěže ani nechodili, ale já jsem si to tam vlastně vymínila a začala se jich zúčastňovat. To mě myslim hodně naučilo. Pozorovala jsem lidi kolem sebe, ať už u nás nebo pak ve světě, kam jsem taky jezdila na mezinárodní soutěže a začala to aplikovat sama na sobě.
Máš vůbec nějaký vzory?
Všeobecně vzory moc nemám. Jsem spíš člověk, kterej respektuje a ctí lidi, co jsou dříči, jdou za svým a stojej si za tím, co je baví. Dotahujou věci do konce a makaj na nich. Jedna taková je dancehall tanečnice Laure z Francie. A není to jen tím, co dělá, ale taky jak to dělá. Můžu úplně stejným způsobem respektovat člověka z jiný branže. Lidi, co dělaj, kreativně vymejšlej nový postupy a jsou schopný je aplikovat na naši kulturu, ve který tu žijem. Tak se to snažím dělat i já. Takže to jsou moje vzory.
Přes Laure se dostáváme k dancehallu. Jak ses dostala ke stylu, kterej tady ještě pořád neni obvyklej?
To není. Ale snažím se, aby byl. Bylo to na Street Dance Kempu před lety, což je velkej taneční kemp, kterej se koná v Jedovnicích u Brna, ale sjíždí se tam lidi z celý Evropy a světa. Spousta známejch choreografů tam má workshopy, konají se tam battly, showcases. Je to skvělá podívaná, především ta závěrečná show. Nicméně jsem tam takhle jednou viděla učit černošku Nikki, co dělala nějakej, tehdy pro mě neznámej, dancehall. Tak jsem se rozhodla to zkusit, protože mi vždycky byli černoši blízký svým tancem, veškerý ty bubínky a vášeň, kterou pro tanec maj. Nikki tam dávala úplný základy, úplně jednoduchý jiggy krok učila skoro celou hodinu. A já se přistihla, jak si říkám, že to je přesně to, co mě baví. Možná komerčnější, ale pořád kvalitní dancehall vyučovala na kempu i Laure Courtellemont. A já si uvědomila, že tohle chci i já lidem předávat tady u nás. Přihlásila jsem se na všechny její lekce, byl mi jedno jakej level to je, všechny jsem sjela. Kde se objevila, tam jsem jela a hodně jsem od ní čerpala. Pak už mi stačila jen hudba, sál a zrcadlo, před kterým jsem dané kroky zdokonalovala.
Co tě na tom teda hudebně chytlo? Protože přeci jen, to neni u nás úplně typickej rytmus.
No přeci tum-ta-tum-ta-tum tum-ta-tum-ta-tum tum-ta-tum-ta-tum tydytydydydydydy. Co víc ti na to říct? Buď to miluješ nebo to v sobě nemáš.
Jak vůbec stíháš sledovat všechny ty nový kroky a trendy? V dancehallu jich do tejdne vychází několik.
Sleduju super stránku www.danceja.com. Tam jsou abecedně srovnaný veškerý kroky, pohyby, jejich tvůrci, tanečníci, videa, kde ti popíšou novej krok a najednou ho všichni tančej. To je můj hlavní zdroj, z kterýho čerpám.
Takže pak předáváš ty originální kroky dál…
… a nebo je zapojuju do svých choreografií a dělám tak lekce zábavnější.
Čehož důkazem je, že tvoje taneční hodiny, ať dancehall nebo twerk jsou narvaný. Což mě přivádí k paradoxu, že tak tomu na dancehall mejdanejch zas tak úplně neni. Co to podle tebe způsobuje?
Potřebuje to víc propagace, víc propojení mejdanů a lekcí, ty lidi o tom musej slyšet. Věř mi, že lidi, co choděj na moje lekce rádi přijdou. Je to o dobrym marketingu. Ta hudba sama o sobě dobrá je a lidi baví, kroky znaj, základy maj. Nemusej se bát, že přijdou na mejdan a nebudou vědět, co dělat.
To mě napadá. Co ty vlastně posloucháš doma po práci?
Ticho. Občas mi něco vypráví pejsek, protože je často dost ukecanej. Vedle toho si ráda pustim jazz, klidný poslechovky, klasiku. Fakt mám ráda úplnej opak toho, na co tančim. Prostě radši nějakej relax. Jinak mě teď hodně baví nový album Pharella. A nakonec i nějaký český klucí, písničkáři. Uši prostě dostávaj za ten den hodně zabrat, tak se jim snažim dávat odpočinek, něčim to vyvážit. To je pro mě nějaká melodická příjemná hudba a ten jazz mě baví moc.
Foto: Dereck Hard pro Classic Steps (Reebok Classic LookBook)
Vedle lekcí, co dáváš, se taky tanci věnuješ i, řekněme, jako zdroji obživy. Točíš klipy, podílíš se na muzikálech, objevila ses na množství komerčních akcí. Co v tomhle ohledu teď aktuálně děláš?
Teď o prázdninách budeme připravovat Addams Family v Hudebním divadle Karlín. Premiéra se plánuje na listopad tohoto roku, takže o náplň léta mám z velké části postaráno. Muzikály taky stavím. V Plzni to byli Prodavači snů, Gypsy, Footloose aneb tanec není zločin. V několika jsem účinkovala, ale pravda, radši se podílím na jejich tvorbě. Jasně, jsem performerka, trochu exibicionistka, ale vedle toho ráda tvořím. Práce na nějakym díle a pak to překvapení jak to dopadne, ten smutek nebo radost, co to přináší mě baví. Jsem zkrátka taky i kreativec.
O těch se říká, že jsou z části blázni. Co je tvoje šílenství?
To ti neřeknu! (smích)
Jinak si se ptal na klipy. To je jedna z části toho, co dělám. Lekce jsou jedna věc, tam lidem předávám nějaký vědomosti. Ale pak dělám i spoustu showcases, kde si klient řekne, co by chtěl. Ať už jde o hudbu nebo nápad. Zkrátka věci ušitý na míru. Záleží na tom, co klient chce a vyžaduje, já se mu snažím vyhovět. Hodně je to i o práci se scénou a světlama, aby vizuální výsledek byl co nejlepší, není to jen o tanci. To z toho taky dělá adrenalin.
Adrenalin musela bejt i evropská tour Kanye Westa.
To byla sranda, to byla velká sranda. Super zkušenost. Dostala jsem se mezi dvacet tanečnic, kde byly holky z Ameriky, Japonska, holky ze Slovenska a z Česka. Projeli jsme ani nevím kolik evropských měst, jezdili jsme asi čtrnáct dní v kuse, každý den koncert či dva. Obrovský jeviště, davy lidí, řvoucí publikum žíznící po Westovi. Perfekcionalista West, kterej musel mít všechno tip ťop a perfektní. Velká zkušenost v tom, že toho člověka poznáš blíž, jakej opravdu je…
Jakej opravdu je?
Jak říkám – perfekcionalista. Působí arogantně, ale pak poznáš, že to tak neni. Měli sme třeba před vystoupením a deset minut než sme měli jít na pódium přišel a řekl, že se máme oblíct do něčeho jinýho. Takže sme se museli všechny převléct, přeličit a přečesat. Až z několikáté varianty si vybral, co mu vyhovovalo. Ale to nebylo, že bysme něco pokazili. On to prostě ten den cejtil jinak, tohle mu přišlo jako nedokonalost jeho show. Dělal to i v souvislosti s hudbou a vlastně se snažil být u všeho a ke všemu měl dost připomínek. Takže bylo dost těžký s nim spolupracovat, ale povahou mi vlastně připomínal mě samotnou, protože je zároveň i náročnej sám na sebe. Ale mimo práci se ukázal jako hodně citlivej a vnímavej člověk.
Na posledním koncertě za mnou přišel a řekl mi, že si mě vybral na svoje připravovaný americký turné s Jay Z. To pro mě byla obrovská pocta.
Ještě se vrátim ke klipům. Ty teď budeš účinkovat v jednom beatmakera Konexe.
Jak to víš? Já to ještě neviděla, čekám pořád na pracovní verzi ke shlídnutí. Je to klip ke společný věci Igora a Marata.
A v jakejch jinejch klipech tě ještě můžeme vidět?
Třeba v poslední době sem byla v klipu Vladimíra , Separa a Refew. Tam twerkuju na takový polorozpadlý buňce, v rukou mám světlice, takže při natáčení všude smrděla síra, bylo to vtipný. Jmenuje se to “Tady vládnu já”.A další věc je z úplně jinýho soudku, vytvořila jsem choreografii a vystupovala jsem v klipu Adama Mišíka, což je takovej českej Bieber. Je to klip “Já nechci víc”, kde sme za takový retro tanečnice s modrejma parukama a legínkama vytaženýma až pod prsa.
Mimojiné budu v létě natáčet film s režisérem Milanem Cieslarem “Život je život”, což je nová česká komedie. Já si tam jak zatančim, tak postavím choreografii. Do toho tam bude i, jak pan režisér říká, “prdelkový tanec” tedy twerk. Řekla bych, že to bude poprvé v historii českého filmu.
Předtim si mluvila o Reeboku. Ty si jednou z jejich tváří v Česku. Jak k tomuhle došlo?
Celkem náhodou. Oslovil mě fotograf Dereck Hard, že bude fotit něco pro Reebok. Věc zvanou Look Book. Ukazoval mi vlastně svoji předchozí věc Streetkids, abych měla nějakou představu a já byla jednoznačně pro. Pro tuhle věc chtěl člověka, co by reprezentoval tanec a předal to do Reeboku. Reebok mě tedy oslovil ke spolupráci, kde kromě nafocení Look Booku by mě chtěli na svý Live With Fire tour, která se koná o prázdninách různě po Praze. Rozbalí se velký auto s pódiem, okolo budou rozházený wegety, bude se prodávat oblečení, vedle pódia je obrovskej plac, kde se bude vyučovat cross fit, jóga až po různé styly tance. A zde můžete navštívit i moje lekce dancehallu, twerku či streetu.
Na jakejch místech tuhle tour v Praze najdem?
Jedno místo je Port 62 v Modřanech a další část proběhne v Tróji.
Co ta spolupráce ještě dál obnáší? Tys pro ně tančila ve výloze.
Hrdě prezentuju jejich oblečení. Tohle byla akce ve výloze obchoďáku “My” na Národní třídě, kdy výloha byla hezky upravená do Reebok looku na cca čtrnáct dní, po celou dobu se tam jednotlivý aktivity střídaly. Ať už se tam cvičila jóga nebo cross fit. K taneční kolekci jsem ve výloze tančila já. Ven byly vyvedený bedničky a lidi mohli slyšet hudbu, zatančit si, vyfotit si mě a tak. Fajn strávené odpoledne.
Díky moc za tenhle rozhovor, byla fakt radost ho s tebou dělat. Máš něco na závěr, co chceš vzkázat?
Přijďte si zatančit! Celý léto budu učit v tanečním centru Stage. A pro mimopražské dopročuju sledovat moji stránku www.anetantosova.com. Tam najdete data a místa, kde mě najdete. Neustále tam přibejvaj vystoupení, lekce a workshopy, tak si jen vyberte to, co k vám bude nejblíž a brzy naviděnou.
Foto Veronika Verve Kotková Hair and make-up Alex Rainbow úvodní foto: Dereck Hard
