TZ:
Overstreet // Nanoru
PRKÝNKA NA MASO JSME UŘÍZLI
Český skateboarding před rokem 1990
„Skejťáci byli speciální partička. To byla naše svoboda. Policajti do nás nerejpali, protože jsme dělali sport. Nebo víceméně nerejpali. Měl jsi svůj klid a měl jsi svůj svět. My nebyli politický, ale bavilo nás to, měli jsme dobrou partu a zažívali jsme věci. Fotbal dělal každej,“ praví hvězda českého předrevolučního skateboardingu Petr Pletánek v nové výpravné knize Prkýnka na maso jsme uřízli.
Bu2R totiž vydává knížku o historii českého skateboardingu. Tým pod vedením Martiny Overstreet a Michala Nanoru, kteří stojí už za legendární knížkou o vizuálním stylu české hudební scény Zde jsou psi, ohledává na základě rozhovorů s průkopníky a předevších nikdy nezveřejněných fotografií často neuvěřitelné počátky české skejtové subkultury. „Snažili jsme se, aby si kniha zachovala přesnost, ale nezůstala v kabinetu. Texty jsme stříhali tak, aby vedle výpovědi o kultuře a době, se taky četly jako příběh. Máte tam milovníka, máte tam rachitika, co si myslí, že ho nikdo nechce… Máte tam 250 nepochopitelně cool fotografií, které rozpláčou každého, kdo se kdy jen ohlédnul za plastovou rybou nebo longboardem. Přemejšlim, že by ta knížka byla dobrá i jako muzikál,“ říká Nanoru.
Prkýnka na maso tak téma otevírají i člověku mimo skejt, a to hlavně, co se týče stylu v době, kdy se vaše Klout skóre měřilo v U-rampě na Strahově. Prkna a značky, skejt jako zárodek urban kultury v českém kontextu, byly důvod proč skejt autory přitahoval. V té době, jak píše v doslovu Nanoru, byly „značky, dneska známka konformity, symbolickým odporem, obžalobou, a jejich používání vyjadřovalo příslušnost ke skupině rebelů”. Skejt se vymezoval „spotřebou spíš než jejím odmítnutím. Svoje DIY bral jako výhodu, ale každej chtěl ‚origo‘. Nenavazoval na folk, na hippies, nevázal se na přírodu, idealismus a minulost, ale na město, konzum, technologii a budoucnost. Zároveň byl dost daleko veksláctví a nejvýraznější sympatická skupina na tuhle stranu od Diskopříběhu. Složitě si vyjednával svoji pozici k institucím i k hardcoru a punku, nevěděl, jestli je cool trénovat. Ale vlastní prkno bylo od začátku jednoznačně designový objekt, fetiš, a později i výjimečný grafický/reklamní nosič. Už tehdy všechno směřovalo k tomu, aby dnešní obchod se skejtem byly jen z desetiny desky, trucky a kolečka a z 90 % oblečení, čepice a boty. Kdo tehdy věděl, že urban a streetwear bude sportovní oblečení neurčené ke sportování?” ptá se Nanoru. Víc než tehdejší hudební alternativa a underground tak skejt předznamenal současné chápání subkultur.
Historici podobná témata zatím spíš přehlíželi a současné české zkoumání subkultur se zaměřuje většinou do oblasti hudby, a tak kniha, které autoři říkají „nespolehlivé dějiny“ nebo „starý zákon“ českého skateboardingu, prezentuje na pěti stech stranách vcelku bezprecedentní anatomii historické subkultury, společně s příběhem vývoje desítky postav ve zvláštní době, vyprávěným jejich vlastním jazykem.
