Umění může mít mnoho podob. Někdy je prvoplánové, jindy před nepozorným okem dokonale skryté. Ale to je na něm to nejkrásnější, nemyslíte? Jestli jste spíše příznivci originálních mistrovských kousků, pak si nenechte ujít návštěvu švýcarské Basileje. Na ulici se tam můžete setkat s něčím, v čem byste na první pohled hledali umění jen těžko. A přece tam je!
Loupež, nebo dílo vandala?
Když půjdete kolem výloh budovy Markthalle Basel, pravděpodobně se pozastavíte nad tím, že vám na jedné z nich něco nesedí. Z dálky totiž vypadá jako rozbitá. Zkuste jít ale trochu blíže. To, co se z dálky může zdát jako prvek vandalismu, se totiž s menší a menší vzdáleností začne pomalu proměňovat v ženskou tvář dívající se na vás přímo z prasklin skleněné výlohy.
Co je to? Jde o nový přístup k umění švýcarského umělce Simona Bergera.
Nový materiál
Mnoho umělců se snaží hledat nové a nové přístupy k tvorbě. Prahnou po tom, aby své publikum oslovili a dokázali se prosadit. Proto neváhají často experimentovat. Sklo není ničím novým a neobjeveným, ale to, jakým způsobem s ním Berger pracuje, je světový unikát.
Simon je vyučeným tesařem a není tak divu, že na počátku své umělecké dráhy tvořil svá díla výhradně ze dřeva. Před třemi lety se mu ale omrzelo a začal to zkoušet s dalšími materiály. Jednou dokonce vytvořil portrét z recyklované kalkulačky, aby tak světu ukázal, jak se z takovéhoto až zanedbatelného odpadu může stát krásné umělecké dílo.
Je to mravenčí práce
Poté to začal zkoušet se zmíněným sklem a u toho také zůstal. Nejprve vyklepával kladivem do bezpečnostních čelních skel od automobilů jen jemné portréty.
„Sklo je materiál, který má v umění velký potenciál. Jeho kontrolované ničení je poměrně snadné, ale výzva přichází ve chvíli, kdy sklo rozdrtíte na malé kousky. Jakmile nějakou část jednou poškodíte, už to nemůžete vrátit zpátky,“ říká Berger. A z této dychtivosti vznikla také díla, která jste mohli letos vidět v galerii Philip Brogli Artstübli v Basileji nebo ve výloze Markthalle. Unikátní portréty z rozbitých kousků skla. Tak propracované, že se zdá až nemožné něco takového rozbíjením skla vytvořit.
Jak takové portréty vznikají?
Práce na takto unikátních portrétech vyžaduje specifický přístup. Simon si nejprve nafotí fotografie modelek, jejichž portréty se chystá na sklo reprodukovat. Pečlivě si je prozkoumá, načrtne si jejich linie na skleněnou desku a označí si části, které mají zůstat nepoškozené. Po několika přesných úderech do skla kladivem se pak začne soustředit na detaily a pokračuje v dalším jemném sekání skla, a to až do chvíle, kdy je tvar perfektní.
„Lidské tváře mě fascinovaly vždy. Na čelních sklech automobilů pak získávají zvláštní, magický dojem, a tím přitahují všechny, kteří se na díla podívají. Funguje to na principu od abstraktního zamlžování k figurativnímu vnímání,“ dodává umělec. Také se už nemůžete dočkat na jeho další počiny? Zatím se můžete podívat do fotogalerie a těšit se, s čím přijde tento originální umělec v příštím roce.
