Sny se začínají plnit, a to nejen o Vánocích. Jeden takový z období dospívání se právě stává skutečností pro Martina Brnu, autora ručně šitých originálních sneakers UNBROKEN ADDICTION. Jak se Martin k šití bot na zakázku dostal, jaká cesta k vlastní značce vedla a v čem jsou jeho boty tak unikátní?
Nemohu se nepozastavit nad tvým příjmením. Jmenuješ se Brna, ale jsi z Olomouce, je to tak? To je hezký paradox.
A vlastně ani to s tím městem není pravda. Původně jsem z Přerova, ale spousta lidí si z toho příjmení dělá srandu. Už jsem si zvykl.
Asi jako většina mých kamarádů a spolužáků ze základky jsi vyrostl se skejtem v ruce, je to tak?
Přesně tak, začalo to někdy v roce 1998 na základní škole. Skateboarding mě hodně ovlivnil snad ve všech směrech, ať je to hudba, oblékání nebo umění. Občas se na skejtu projedu i teď.
Tenkrát to bylo něco našetřit si na nějaké super boty, které neměl každý druhý. Jak jsi tuhle dobu vnímal ty?
Byla to super doba. Rok 2000 byla zlatá éra skateboardingu, vše bylo nové a firmy se předháněly v inovacích. Skate boty měly vždy takový specifický a funkční design, aby fungovaly na skejtu co nejlíp a byly co nejpohodlnější. Například, když se skáče ze schodů, tak se na ochranu paty hodně používaly air systémy a různé gely v patní části boty pro absorbování nárazů. Nebo se na špičku používala guma, aby bota lépe odolala gripu (vrchní část skejtu – něco jak šmirgl). To mě hodně bavilo. Kamarád v té době vlastnil skateshop a měl jsem možnost si prohlížet nové katalogy s botama, které teprve vyjdou. Ale ty ceny byly šílené v porovnání s platem rodičů v té době. Vždy jsem míval jedny na skate a dvoje na chození.
Začalo to už tenkrát, že tě kromě toho skejtu braly i ty boty?
Pro mě boty byly vždy co se týče oblečení na prvním místě. Trička nebo kalhoty jsem neřešil. Měl jsem přístup ke katalogům tehdy populárních značek DC, éS, Axion, Emerica, DVS atd. Ty mívaly takový hodně propracovaný design a každá bota byla jedinečná. Chtěl jsem je mít všechny.
Snil jsi tehdy o tom, že bys jednou vyráběl vlastní boty nebo měl vlastní značku bot?
Ano byl to můj sen, který si pomalu plním, designovat vlastní boty pod svou značkou nebo také pro různé značky ve světě. Pořád mám všechny staré návrhy schované.
Co jsi studoval?
Zkoušel jsem přihlášku na uměleckou školu zaměřenou na design v Uherském Hradišti, ale nevyšlo to. Navíc děda měl stavební firmu, tak jsem následoval jeho kroky a jsem vystudovaný stavební inženýr. Bohužel tak nemám žádné vzdělaní v oboru design nebo výroba obuvi, takže to doháním až teď formou pokus omyl a sledováním výroby na Instagramu a YouTube.
S výrobou vlastních bot jsi začal po speciálním workshopu. Jaká to byla od té doby cesta k vlastní značce?
Po workshopu jsem hned koupil šicí stroj a všechny potřebné nástroje, nitě, lepidla a kůže a tablet na skicování. Nedokázal jsem myslet na nic jiného, než na designování a vyrábění tenisek a zdokonalování výroby. Mně se o tom zdá i teď a vždy, když mě napadne nějaký design, okamžitě si ho načrtnu.
Jak jsi přišel na název Unbroken addiction?
Název jsem řešil dlouho. Chtěl jsem něco, co mě vystihuje. Pro boty mám opravdu slabost a snad pokaždé, když se „omylem“ podívám na e-shop s teniskami a některé se mi libí, tak se mi „omylem“ přidají do košíku a „omylem“ je objednám. Je to taková moje vnitřní „nepřetržitá závislost“. Stačilo pak „nepřetržitá závislost“ přeložit do angličtiny a byl název na světě.
Smyslem tvé práce je vyrábět pouze boty na zakázku nebo chystáš i nějaké kolekce?
Moje představa je mít dva až tři modely bot a na klientovi pak bude zvolit si barvu jednotlivých dílů, případně doplní své logo, texty nebo mu na přání vytvořím nějaký speciální díl. Například Přemek Forejt (Masterchef/Entrée) je fascinován motýly a chtěl je mít na zadní části. Poslal mi fotku motýla, který se mu libí, a podle něj jsem dva vyrobil. Dále bych chtěl vyrábět boty pro reklamy nebo videoklipy. Nebráním se i nějaké spolupráci, kde by se vyrobila limitovaná série bot. Dále bych chtěl dělat tzv. DECONSTRUCT X RECONSTRUCT. Je to hodně populární v USA, dělá to Dominic Ciambrone, říká si The Shoe Surgeon. V ČR to, co vím, nikdo nedělá. Jde v podstatě o rozdělání boty na jednotlivé díly – na podrážku například našiju svršek dle přání zákazníka. Už jsem to zkoušel a jde to.
Jsou boty, které vyrábíš, určené na skejtování nebo na běžné nošení?
Primárně pro běžné chození, na skate by jich byl škoda, přece jen je to ruční výroba a zdlouhavá práce, ale třeba se nejde i někdo, kdo to zkusí.
Odkud odebíráš materiály pro svou tvorbu? A jaké používáš?
Materiály na svršky kupuji na internetu nebo v Otrokovicích u Zlína, jsou tam dodavatelé jak pravých kůží, tak i umělých (vegan) kůží, ale ne všechny materiály, které bych chtěl, se dají u nás sehnat a dodání je někdy bohužel zdlouhavé a v malém množství mi je jen tak někdo neprodá, každý dodavatel nabízí třeba padesáti až stometrové role, a to je pro mě nevyužitelné. Chci používat prémiové materiály. Sehnat dobré podrážky je u nás ale bohužel dost složité. Nikdo je tady nevyrábí. Našel jsem firmu z Portugalska, ale narazil jsem na problém s množstvím, protože s každým číslem boty musí ve výrobně měnit formy, do kterých jsou podrážky vstřikovány, a je pro ně výhodnější udělat naráz v jednom čísle např sto párů. Ale já potřeboval na začátek třeba jen pět od každého čísla. Nakonec se mi to nějak podařilo, ale je to dost složité. Snad se mi podaří najít výrobce, co umí udělat menší množství a bude mít hezké designové podrážky. Nebo si je začnu vyrábět sám.
Jak složité je vyrábět boty a začít je prodávat? Je na to potřeba mít nějaký certifikát, patent? Co všechno jsi musel udělat před tím, než jsi boty začal prodávat?
Věděl jsem, že to bude náročné, ale že až tak, to jsem netušil. Hlavně časově. Návrh tenisky s výrobou šablon zabere kolem dvou až třech dnů (šablony se pak musí vyrobit pro všechna velikostní čísla). Na přesnosti šablon to celé stojí. Jak se udělají blbě, tak na sebe jednotlivé díly nenavazují a je to celé špatně. Člověk musí mít při výrobě šablon opravdu dobrou představivost, aby neudělal přesahy dílů příliš malé nebo naopak velké a tím nepoužil zbytečně moc materiálu. Samotná ruční výroba tenisky (řezání kůže, lepení, kosení a šití) trvá v průměru týden až deset dní, pokud vyrábím jen jedny tenisky. V jedněch teniskách je tak pětatřicet až pětačtyřicet hodin ruční práce. Od toho se pak odvíjí i cena. Zatím mám pouze živnost. Teď jsem v režimu příprav na prodej. Musím nechat vyrobit krabice, nálepky, dust bagy, koupit nějaké další stroje pro urychlení výroby. Vše chci dotáhnout teď přes zimu a postupně nabírat zakázky na jaro 2020. Doufám, že vše klapne.
Cílíš hlavně na Čechy nebo se chceš posunout časem i do zahraničí?
Vlastně je mi to jedno, ale určitě bych do budoucna chtěl mít i zahraniční zákazníky.
Plánuješ spolupracovat s nějakými concept story nebo se vydat třeba na Czech Design Week nebo je na to ještě brzy?
Rád bych spolupracoval s hudebníky, umělci a českými lovebrandy, ale kdy to bude, na to teď nedokážu odpovědět. Třeba se někdo ozve sám od sebe.
Než jsme se potkali, říkal jsi, že se teď soustředíš na zdokonalování výroby. V čem to spočívá? Hledáš nové materiály nebo spíše techniky?
Stále objevuji nové techniky výroby, například jak udělat skryté švy, jak udělat vnitřek boty tak, aby nikde nic netlačilo. Teď budu zkoušet použití průhledných materiálů nebo latexu pro lepší komfort v botě. Pořád je co objevovat a je to nekonečný příběh.
