Všimli jste si někdy, že projekty kolem Idey z Ty Nikdy labelu mají na české poměry hodně nadstandardní a dospělé grafické provedení? Pokud stejně jako my všimli a zajímá vás, kdo za jejich provedením stojí, pohodlně se usaďte: na otázky ohledně nové desky TEMPO i mnoha dalších projektů odpovídá jejich autor Jan Kloss aka Zerwox.
Nejen grafik
Těžko bychom se v jeho případě mohli spokojit s prostým označením grafik. Jan Kloss je tvůrce grafických stylů, obalů hudebních nosičů, knih nebo instalací výstav. Šíři jeho záběru nejlépe popisují jeho slova:
Komplexní kreativní řešení od základní myšlenky až po její nejrůznější výstupy.
Pod to se vejde jak zmrtvýchvstání značky tenisek BOTAS 66, prostorové řešení mnoha výstav, o logách či celých autorských publikacích (naposledy kniha s titulem Kudasai) ani nemluvě. Hlavní důvod ho vyzpovídat bylo geniální řešení obalu Ideovy nové desky, dostali jsme se ale i projektům, jako je značka oblečení Rap, nebo k tomu, jaké bylo ve třech dělat koncepci celého Bienále grafického designu v Brně.
Kromě všech výše zmíněných aktivit stíhá Jan Kloss, sám odchovanec pražské Umprumky, vést ateliér grafického designu na Scholastice. Je také člen kreativní skupiny OKOLO (spolu s Matějem Činčerou a Adamem Štěchem) a navíc už skoro dvacet let hraje a kompiluje jako DJ Zerwox.
Tvůj poslední piece je vizuál Ideovy desky TEMPO, který je dost výjimečný. Byla i práce na něm nějakým způsobem výjimečná pro tebe?
Výjimečná práce to určitě byla. Asi naprostou volností, kterou jsem při tvorbě měl. I když, jak nad tím tak přemýšlím, tak se snažím si ji do určité míry zajistit ve většině projektů, na kterých dělám. Tady to bylo ale přece jen trochu jiné. Výjimečné to bylo i tím, že byla vlastně celá deska původně myšlena trochu jinak, měla jiný název a téměř hotový cover už několik měsíců.
Pracovali jsme s názvem TEAM a hlavní myšlenkou bylo ukázat, že i když se jedná o sólovou desku, podílí se na ní mnoho dalších lidí, kteří svým přístupem značně ovlivňují výsledný dojem celé věci. Šlo o to vzdát hold producentům, hostům, fotografům, ale třeba i lidem, co stojí za kvalitou zvuku a tak dále. Nápad byl takový, že bude u CD do krabičky místo bookletu vloženo několik karet s portréty zmiňovaných lidí, vždy v mikině s nápisem TEAM. Bylo by tedy X verzí obalu a jen na jedné z nich by byl Idea hlavním motivem. Jinde by to byl třeba Gaex, který se stará o kvalitu zvuku, anebo Boy Wonder, který na desku přispěl svou slokou. Vinyl pak měl být řešen jako picturedisk, nikoli klasické černé médium. Všechny zmiňované osobnosti by pak byly vyobrazeny po obvodu, tak trochu jako u kulatého stolu.
Těsně před focením ale několik zásadních lidí účast odmítlo, Pepek vzteky rozmlátil telefon a bylo jasno. Musíme přijít s konceptem novým, a to navíc relativně rychle. Nejdřív mě to dost štvalo, protože mi původní nápad přišel silný, pak jsem si ale řekl kašlu na to, jedeme dál, třeba to celé bude pro dobro věci. Z původního návrhu zůstal akorát vybraný font a chuť udělat zmiňovaný picturedisk. Vše ostatní už byl takový freestyle, jehož výsledek může působit trochu chaoticky a nahodile, ale vše má svůj smysl, vše má nějaký odkaz a z mého pohledu v designu opodstatněné místo.
Koncepční přístup k něčemu, jako je obal na desku, je v českém rapu, zdá se mi, celkem vzácný. Vnímáš to podobně, případně proč to považuješ za důležité?
Určitý koncepční přístup mi připadá důležitý a do jisté míry samozřejmý téměř u všeho, co dělám. Nebo se o to alespoň snažím. Rap nevyjímaje. Někdy je to samozřejmě trochu náročné, jelikož ne vždy na to klient slyší nebo to chápe, v tomhle jsme ale s Ideou zajedno a myslím, že si v těchto věcech nemusíme už po letech vzájemné spolupráce příliš vysvětlovat. Prostě máme na věci podobný pohled a snažíme se to všechno dělat tak, aby to nakonec drželo pohromadě.
Jestli je to v českým rapu vzácné, nevím. Vím ale, že jsou vzácné desky, jako je TEMPO. Nemluvím jen o samotném obsahu, který je samozřejmě tím nejpodstatnějším, ale i o zvuku, projekcích na shows apod. O tom uchopit to jako celek, kde do sebe musí věci zapadat. Nejedná se tedy až tak o obal desky jako takový, ale o vizualitu celého projektu, kde covery pro CD a LP jsou vlastně jen jedním z mnoha výstupů, který z celku do jisté míry vyplynul.
Jak funguje spolupráce s Ideou? Ptám se proto, že on sám má ke grafice blízko.
Spolupráce s Pepkem funguje skvěle. Je otázkou, jak by tomu bylo, kdybychom se již delší dobu neznali, a to jak v pracovním poměru, tak mimo něj. I když práci pro něj, potažmo jeho label, vlastně nikdy neberu jako práci, ale spíš kamarádskou výpomoc a možnost být součástí něčeho, co je mi blízké. Za tu dobu jsme si vybudovali určité postupy a oba to řešíme mnohdy daleko nad rámec běžné spolupráce, jen tak ale může vzniknout něco zajímavého. Pokaždé se snažíme něčím překvapit a snad se to i daří.
Máš pravdu, on sám by si po grafické stránce byl schopen udělat mnoho věcí sám, a bylo by to dobré. Třeba vizualita Boybandu s Wonderem budiž důkazem, nicméně se snaží v mnoha polohách dávat prostor lidem, o kterých si myslí, že mohou být přínosem, a řekl bych, že se mu to vyplácí. U nás už je to navíc za tu dobu ozkoušené a jsme relativně sehraní, může se tak o to víc věnovat jiným věcem a neztrácet čas řešením grafiky. Co se týče těch pravomocí a postupů, tak je to různé. Někdy má jasnější představu a společně hledáme formu, jindy to nechá celé na mně od prvotní myšlenky až po realizaci.
Rozhodně to ale není tak, že je vždy spokojený se vším, co mu přinesu. To by ani nešlo. Umí říct, když se mu něco nezdá, když mu třeba nesedí výběr nějakého fontu nebo tak. To je ale dobře. Možná že sám by to měl vlastně někdy rychleji než se opakovaně potkávat, telefonovat, vymýšlet, řešit, přeposílat, ale asi by nad výsledkem víc pochyboval. Řekl bych, že ho prostě láká předat část zodpovědnosti dál a sledovat, kam se to ubírá. Aspoň máme záminku být víc v kontaktu. Často to ani není jen o grafice, ale bavíme se o všem možném. O dalším vývoji labelu a jeho směřování.
Jak jste přišli na princip cyklů, které se na desce a vinylu objevují?
Máš pravdu, to je klíčový moment. I když se nedá všude využít, tak je tím výsledný styl hodně ovlivněný. Na začátku vymýšlení jsem akorát věděl, že bych rád pokračoval se zmiňovaným picturediskem pro vinyl. Otázkou ale bylo, co by mělo být obsahem. Nechtěl jsem se spokojit pouze s nějakou fotkou nebo grafikou beze smyslu, něčím, co by stejně dobře jako na desce samotné působilo i na jejím papírovém obalu a tím pádem trochu ztrácelo smysl.
Vzpomněl jsem si takové ty jednoduché předchůdce filmu, kdy roztočíte nějaký válec s určitou sérií obrázků a vznikne iluzorní animace. Vlastně něco trochu jako flipbook. V angličtině se to jmenuje zoetrope. A vzpomněl jsem si, že jsem někde kdysi viděl, že se dá podobné řešení použít i za pomoci gramofonu. Začal jsem se tedy o to zajímat víc, našel nějaké podobné řešení, zjišťoval, jak to vlastně celé funguje, a začal dělat testy. Takové papírové imitace vinylové desky, abych zjistil, v jakých místech animace potřebuji, jaký počet políček by měla mít apod.
Pro fungování je navíc důležité dobré nasvícení a něco, čím se z toho stane opravdová animace. Lidské oko to totiž samo nezvládne a je mu potřeba pomoct. U zmiňovaných zoetrope animací to bývala dírka, kterou se člověk na obrázky díval a ty tak byly rozsekaný na jednotlivá políčka, zde může posloužit podívat se na rotující vinyl třeba skrze mobilní telefon v modu nahrávání videa. Snímání určitého počtu snímků za vteřinu udělá požadovanou službu.
Přemýšlel jsem, co by mohl být obsah. Rapující Idea byl jasný, ale bylo nutné najít i jiné motivy. Ideálně takové, aby měly nějaký význam. Nakonec je to točící se mince, květina, která vadne a znovu ožívá, a tak dále. Vše z mého pohledu odkazující určitým způsobem na název a obsah desky. U tohoto řešení bylo jasné, že ale bude fungovat pouze na desce, pro CD a další výstupy byl tento styl animace převeden do určitých sekvencí za sebou řazených fotografií. Myslím ale, že to vůbec nevadí. Princip i výtvarný charakter je stejný.
Je pro tebe zpracování vinylu v něčem jiné, zajímavější, než 12*12 booklet na CD?
No to je otázka. Asi bych měl říct, že ne. Vždy je důležité dělat věci naplno, nehledě na to, o co se jedná. Nicméně ruku na srdce, vinyl je vinyl. Možná je to trochu ovlivněno i tím, že k tomuto médiu mám blízko i skrze DJing, jelikož stále hraju striktně z desek. Myslím ale, že i čistě z pohledu grafického designéra není lepšího hudebního nosiče. I po tolika obalech, které jsem měl možnost dělat, si stále vážím každého, který je určený právě pro vinyl. Vždy jde ale o ten konkrétní výstup, u určité hudby, potažmo jeho obalu, je formát vinylové desky žádoucí, jindy ale může obdobnou radost přinést práce na CD. Někdy je určitá skromnost na místě a celé věci může naopak menší formát a určitá pokora pomoct.
Nedávno jsem například dělal cover pro FBF mixtape od Tubse, který je hodně minimál. Černobílý tisk v plastové krabičce a úplně to stačí. Prostě taková lowbudget striktní záležitost. Pro tu věc je to adekvátní, má to potřebný výraz a hotovo. Mám radost, když forma sedí k obsahu. Ale zpět k otázce. U obou zmiňovaných nosičů je vhodný trochu jiný přístup. Nejsem velkým zastáncem toho, když je obal desky jen zvětšeninou obalu pro CD. Proporce by měly být jiné, písmo uzpůsobené formátu apod. Na druhou stranu někdy je dobré pravidla porušit, i ta svoje. Práce u obou, alespoň z mého pohledu, vždy trochu jiná je.
Co říkáš na TEMPO po hudební stránce?
Je to určitě hodně silná a osobitá deska se současným (nikoli trendy) zvukem. Tím, že mi Pepek věci postupně posílá už poměrně dlouho, a to včetně různých workverzí, mě to asi nepřekvapilo tak jako možná některé posluchače. Vnímám to jako přirozený vývoj jeho tvorby, za který jsem určitě rád. Je dobře, že neopakuje funkční ozkoušené postupy, ale snaží se někam posouvat. Nejde posluchačům na ruku, čímž může být trochu sám proti sobě, pak by ale asi z jeho pohledu nemělo smysl se tomu dál věnovat. Nebo alespoň tak to vnímám a tak tomu i rozumím.
Má čich na lidi a nebojí se jim dát prostor promluvit, pokud mu to zapadá do celku. Kolik lidí by asi na otázku, kdo bude produkovat většinu desky, odpovědělo před jejím vydáním FVLCRVM? Kdo by odhadl, že jedním ze dvou hostů bude Pain? Nemyslím, že by byla deska jiná, protože se na ní podílí tito lidé, ale že jsou tito lidé vědomě vybráni, aby naplnili jeho vizi. A to, že je zvuk zase o kus dál od klasického boombapu je u mě v pořádku. To už jsme ale asi trochu jinde.
Máš nějakého „vysněného interpreta“, pro nějž bys rád udělal cover? Nebo konkrétní desku, klidně i z minulosti?
To jsem mohl tušit, že přijde. I když nad tím přemýšlím vlastně relativně často, připravenou odpověď stejně nemám. Samozřejmě takového interpreta mám a ne jednoho. V průběhu let se to docela proměňuje. Musím říct, že mnoho z těch mých all-time-favorite by si zasloužilo lepší grafiku. Občas si až říkám, jak je možné, že to nevidí. V průběhu let mě i párkrát napadalo, že se některým z „hrdinů“ ozvu, nikdy na to ale nedošlo. Nemám rád se někam cpát. Vše má svůj čas. Občas co má, stane se. I tak nějak samo…
Když jsem třeba jezdil ještě na gymnáziu do Německa a kupoval cédéčka třeba lidí z Boot Camp Clik, ani ve snu by mě tenkrát nenapadlo, že budu někdy dělat desku pro někoho z nich. Nicméně svět je malý a když se mi ozval Radimo, který jel s kapelou tour se Smif-N-Wessun, jestli bych se jim nepostaral o obal a že to půjde ven s požehnáním Duck Down Records, tak jsem nemohl říct ne.
Lidí, pro které bych chtěl dělat, je mnoho. Samo by bylo hezké mít na kontě třeba Tylera, Rockyho, Westa, nebo nějaké takové zvíře, ale ti si umí většinou kvalitní grafiku obstarat z vlastních zdrojů. Nebo někoho z ostrovní scény, kde často až kroutím hlavou, s jakým vizuálem se nebojí jít ven. Pokud bych ale měl říct jedno jméno, byla by to teď asi 070 Shake, Of Porcelain (side project producenta Ooah z The Glitch Mob) nebo třeba new yorkský sígr Wiki.
Kromě hudební grafiky děláš i knížky, katalogy, obaly, vizuální styly, instalace výstav… Je něco z toho tvoje oblíbená disciplína?
Spíš to je projekt od projektu. Musí zafungovat víc faktorů najednou, aby byla práce radostná a výsledek smysluplný. I náročná věc, jako je kniha, může jít relativně snadno, a naopak zdánlivá banalita, jako třeba vizitka, se může vinou špatné komunikace obrátit v noční můru. Nicméně já mám rád především tu rozmanitost. Každý projekt vyžaduje trochu jiný přístup, a to je zajímavé. Navíc na dost věcech s někým spolupracuji. Nejbližším parťákem v tomto ohledu je v posledních letech určitě Matěj Činčera, díky jehož chuti expandovat i do 3D si občas troufáme na projekty, které bych sám zřejmě odmítl.
Takto ve dvojici nebo určitém týmu je navíc možné současně dělat na více věcech najednou. Jinak by to asi ani nešlo. A někdy je to tak, že si člověk od jedné zakázky odpočívá u zakázky jiné. V tom mám rád třeba právě tvorbu obalů hudebních nosičů. Ten rozsah je akorát a člověku je jasné, co a proč dělá. Radost mám ale z jakékoli realizace, u které mám pocit, že se to povedlo. Ať už se jedná o knihu, výstavu či něco jiného.
Máš nějaký hardcore inspirační zdroj nebo dokonce vzor? Člověka, školu nebo třeba zahraniční periodikum.
Hardcore inspirační zdroj asi ani ne. Ale určitě velkou inspirací i oporou pro mě byla vždy rodina. V ní jsem viděl, že není nutné chodit do práce na osmou a naplňovat vize jiných lidí, ale že mohu být pánem svého času, i když je to často možná náročnější, než jsem si dřív představoval. Můj děda s babičkou (René a Miluše Roubíčkovi) byli sklářští výtvarníci. Zdánlivá lehkost, s jakou tvořili, mě ovlivňuje dodnes. Čím byli starší, tím mladší věci mi připadalo, že dělají. Někdy mi přišlo, že se nerozlišovalo mezi prací a tím ostatním, bylo to jako jedno. Oboje radostné.
Možná to byl ale jen můj klukovský, značně zidealizovaný pohled. Můj otec, který je také grafik, byl pak mou nejbližší spojkou s tímto oborem. Tam už jsem ten proces vnímal i s různými úskalími, i když mě tou dobou ani nenapadlo, že se tomu jednou budu také věnovat. Kdybych ho ale jako malý nepozoroval a nehrál si s grafickými programy radši než počítačovými hrami, možná by mé kroky vedly úplně jinam.
Jednou z největších osobností, která mě ale kromě rodiny ovlivnila (a určitě i mnoho lidí v mém okolí), byl profesor Rostislav Vaněk, pod jehož vedením jsem absolvoval UMPRUM. Člověk s až neuvěřitelným elánem a zápalem pro věc, který pro obor doslova žije a očekává totéž od lidí, se kterými přichází do styku. Dovolím si tvrdit, že jeho pohled na věc je i nyní mnohdy mladší než u mých studentů ze Scholastiky. V kombinaci s neskutečným rozhledem a léty nasbíranými znalostmi je každé setkání s ním zážitkem.
Pak je to samozřejmě množství lidí, které jsem mohl jak díky práci, tak mimo ni, za tu dobu potkat. Jak u nás, tak v zahraničí. Co se inspiračních zdrojů týče, je to nyní s masovým rozšířením internetu (Instagramu a dalších) až nebezpečně snadné. Snažím se tedy spíš než věci z oboru sledovat zdroje jiné. Hudbu, módu, produktový design, architekturu… Jinak je až příliš snadné sklouzávat k přejímání určitých postupů a stylů. Tomu se snažím vyvarovat a jít jakousi vlastní cestou alespoň do té míry, do jaké jsem schopen. Mít přehled je ale určitě dobré.
Je některý z projektů, na nichž ses podílel, BOTAS 66, Rap, poslední Brněnský Bienále, tvůj zásadně srdcový?
Asi téměř každej z těch jmenovaných a k tomu mnoho dalších. Třeba u BOTAS 66 je to hodně silný, letos to je deset let, co se tomu věnujeme, a ta vazba je dost silná. Nejde tam jen o barevné kombinace a design samotných bot, ale celkovou myšlenku oživení značky, její balení, propagaci a v neposlední řadě i prodej. Ten v posledních několika letech zajišťujeme, společně s mojí drahou polovičkou Darinou Zavadilovou, skrze naše vlastní kanály, jak online, tak offline. Na začátku, když jsme s nápadem šli za výrobcem, tehdy (diplomaticky řečeno) značně unavené značky, ani nás nenapadlo, kam se to povede dotáhnout. A to víme, že bychom mohli být mnohem a mnohem dál. Je to jako naše dítě, akorát nám nepatří.
BOTAS 66 totiž spadá pod tradiční sportovní značku Botas, jehož současné vedení se, z našeho pohledu a z námi nepochopitelných důvodů, snaží dělat vše možné, aby se naše vzájemná spolupráce ukončila. Pokud se nestane něco zásadního, jako třeba změna majitele, potažmo vedení, tak je to zřejmě otázkou relativně krátké doby, než bude se vším konec. To by ale bylo na samostatné povídání, nebo spíš knihu. O tom tedy zas až někdy příště.
Brněnské bienále je taky určitě projekt, který bych nikdy nečekal, že budu mít v takovém rozsahu na starost. Ještě nedávno by mě ani nenapadlo, že budeme mít na krku připravit třeba jen jeho vizuální stránku. Vždyť se jedná o jednu z nejstarších akcí svého druhu na světě, která je kromě laické veřejnosti značně orientovaná i na grafickou scénu samotnou. Je to prestiž.
Najednou jsme stáli s klukama z OKOLO před úkolem sestavit kromě její propagace i celkovou koncepci, postarat se o mezinárodní soutěžní přehlídku, veškeré doprovodné výstavy i několikadenní cyklus přednášek s účastí zahraničních hostů, včetně jejich výběru. Grafika byla najednou to poslední, na co byl čas. Šlo ale o jednorázovou akci, a tak v porovnání třeba s naší kreativní skupinou OKOLO, se kterou toho máme za sebou již mnoho, šlo přece jen „pouze“ o zakázku, i když svým rozsahem a dopadem značně velkou.
No a Rap? To je takovej koníček, záminka se s Ideou potkávat i nad jinak pracovníma věcma, než jsou obaly hudebních nosičů, a společně realizovat něco, co nám tu chybí. Celé je to vlastně trochu legrace. S úsměvem někdy říkám, že propagujeme „nedoceněný hudební žánr“, ale jinak to myslíme vážně. Žerty stranou!
Snažím se ale, aby každý z projektů, které se mi dostanou na stůl, mohl být tím zásadním. Samozřejmě ne vždy se tak nakonec stane, ale je potřeba k tomu alespoň tak přistupovat. Pokud vše dobře půjde, jeden z dalších takových by měl spatřit světlo světa ještě do konce roku. Zatím ale ani nenaznačuji.
