V minulém článku jsme se ohlédli za zlomovou deskou českého rapu, Toxic Funkem, a to především z vizuálního hlediska. Po krátkém exkurzu do historie coverů a vizuálů obou hlavních protagonistů – Jamese Colea a Huga Toxxxe, popusťme trochu uzdu fantazii, a podívejme se, kam dále se po české scéně šířil koncept kýčovité koláže s výrazým prvkem ironie, který v roce 2004 působil v našich luzích a hájích jako zjevení.
Hranice trapnosti
Výrazný cover neměl bezprostředně po vydání následovníky a jeho ozvuky rezonují hlavně v dalších coverech samotných Supercroo: České kuře neurofolk i kompilace Dva Nosáči Tankujou Super se nesou v podobné náladě bizarnosti, vulgárnosti a bezohledné absurdity. S tím souvisí i časté variování přezdívek, neologismy a slang, ale třeba i situace, kdy si Superz jako zlatý hřeb show před narvanou Roxy pozvali zhruba šedesátiletou XXL striptérku, která za zvuku německých lidovek předvedla, co mohla.
Motiv kolážovitého, útržkovitého sdělování informací a zároveň povýšení bizáru na umělecký žánr se silněji začal projevovat až po roce 2010 a překvapivě ne na coverech, ale v klipech. V roce 2013 vydává movement kolem YZO empire osmiminutovou hymnu Pretty gadže, jejíž videodoprovod připomínající cirkus dokonale maže hranici mezi ironií, tvrdostí a trapností. Následuje Rap a móda II a od té doby jsou klipy vydávané pod hlavičkou YZO pastvou pro oči – od hitu Oplatky a sušenky, přes HVSHTVG až po labelovou hymnu Milion+ remix.
Yzo empire
Námi sledovaná estetika se na cover desek M+ překvapivě přenáší spíš spoře, nejvýrazněji je vidět na obalu Gudlak (2016), který zdobí koláž střípků podmínek, z nichž deska vznikala. Doplňuje ji plakát z hromady popsaných polaroidových fotek, čímž se (možná intuitivně) vztahuje k důležitému fenoménu v postmoderní vizuální kultuře, jímž je snapshot. Tenhle žánr fotografie, popírající dělení na „vysoké“ a „nízké“ umění, přináší hlavně od 70. let nový přístup k estetice a smýšlení nad zachycováním reality a reaguje na totální dostupnost techniky a vizuální přehlcení obrazy.
Současná vizuální kultura má těžiště v reklamě, sociálních sítích, emotikonech a rozšířené realitě, proto se dá s klidem říct, že stopa Toxic Funku v roce 2019 je smyta příbojem nových vln. Provokace, nahota, bizarnost – to jsou dnes hlavní stavební kameny kampaní značek, stejně jako instagramových profilů mládeže. I tak se podívejme na několik kreací, vyčnívajících svou originalitou nad hladinu všeobecného šumu. Abychom zůstali v labelu Milion+, za zmínku stojí Robin Zoot a jeho hravá arogance, která se do vizuálů i textů bohatě promítá. Jako vyslovené dědictví Superz se pak dá vnímat obal nové desky s DJ Rustym Tvoje máma ví, co je námrd.
Opak dissu a Voodoo808
Dost pozoruhodný úkaz je taky uskupení Opak Dissu, které začínalo jako vysloveně parodická estráda s trashovým, byť zábavným vizuálem postaveným na maskách „alter eg“ jednotlivých členů. Ikonizace vidláctví a ryze českých motivů a jejich aplikování do současného trapového klišé se postupně vypracovalo do komplexního vizuálního stylu, v němž se nesou i všechny dosavadní covery. Na jeho prozatimním vrcholu se skví masterpiece: animovaný videoklip Fabia Trap z dílny umprumáků Mikuláše Suchého a Vojty Kočího.
Na závěr se vraťme k výchozímu bodu – Hugo Toxxxovi a jeho labelu 808. Právě v něm totiž roste jedna z nejvýraznějších mladých postav současného CZ rapu, Voodoo808. Tenhle mladý multitalent kombinuje zvuk, rap, vizuály, klipy i instagramové koláže do jednoho osobitého celku, do nějž zapadá i jeho druhý projekt, elektronické duo Space love. Je na zdejší poměry hyperaktivní a o své věci se většinou stará od bicích až po promo čistě sám.
Ve svých kolážích hojně cituje internetart i vapor wave, používá emotikony i prvky rozšířené reality, stejně jako trapové motivy jako tetování na obličeji, auta nebo třeba prášky. Pravou lahůdkou je druhá polovina klipu Fubu rap s Maratem, kde z gifů vytvořil virtuální prostředí, v němž rapuje. Do svých fantaskních scén sám sebe komponuje často a rozmazává tím tak hranici mezi 3d skutečností a digitálním prostředím, stejně jako se na sociálních sítích stírá hranice mezi osobností či produktem a jejich „reklamním“ obrazem na internetu.
