Ganzoring Gantulga alias Ganti z Mongolska má asijské knedlíčky tak rád, že si je nechal vytetovat. Ve svých třiadvaceti letech je opravdu rád, že se nestal kosmonautem, ale kuchařem v asijské restauraci SIA.
Mluvíš perfektně česky! Jak dlouho žiješ v Čechách?
V Čechách jsem od svých dvou let, takže se cítím být Čechem.
A kdy jsi byl naposled v Mongolsku?
Když mi bylo 16 let, což už je nějakých 7 let. Bylo to poprvé, co jsem navštívil zemi svých rodičů. Táta ale v současné chvíli žije v Pardubicích a mamku mám v Mongolsku.
Víš, čím je specifická mongolská kuchyně?
Mongolská kuchyně je především o mase! Obávám se, že vegetarián by tam nepřežil! Nejvíce si pochutnáte na skopovém a hovězím mase. V každém jídle je maso.
Vždycky jsi chtěl pracovat jako kuchař?
Vlastně jo! Často jsem s kamarádem přemýšlel o tom, co budeme jednou dělat, on pořád plácal o tom, že chce být kosmonautem, zatímco mě to od začátku táhlo do kuchyně. A mé známky tomu taky nasvědčovaly. A když jsem pak přišel po škole do restaurace, neměl jsem ani svůj nůž. Takže mě všechno naučila až praxe, dá se říct.
Jestli to správně chápu, každý kuchař má svůj nůž?
Ano je to tak! Ani já nemám rád, když mi někdo sahá na můj nůž!
Jak ses dostal do restaurace SIA?
Já jsem vyrůstal na Vysočině, kde jsem pracoval v restauraci Tři knížata pod vedením Pavla Mareše, který jednou SIA navštívil a moc se mu líbila. Já si řekl, že bych chtěl taky zkusit vařit asijskou kuchyni, tak jsem si vyhledal více informací o SIA na internetu, a pak už to šlo ruku v ruce. Pan Mareš se navíc zná s majitelem panem Štiftem, tak jsem se ve zkratce dostal do SIA.
Byla to změna?
Nesrovnatelná! V porovnání s Jihlavou je SIA obrovská. Hlavně jsem si musel zvyknout, kolik se tady připravuje jídel. V Jihlavě chodilo na menu maximálně 140 lidí a tady chodí 250 lidí skoro každý den!
A pamatuješ si na svůj první den v SIA?
Ano, bylo to totiž úplně něco jiného. Strašně jsem se těšil, ale taky hrozně bál. Začínal jsem na WOKU, kde musíš jednou rukou míchat a druhou přidáváš omáčky a tak. Nezdá se to, ale je to fakt dřina! Po každém jídle se navíc pánev musí pořádně vydrhnout, aby další omáčka měla svoji chuť.
Měl jsi před tím nějaké zkušenosti s asijskou kuchyní?
S přípravou vůbec a jinak jen z toho, co dělali doma rodiče.
Jak dlouho pracuješ pro SIA?
Za dva měsíce to bude rok, co jsem do SIA nastoupil. Je to tu super, i kolektiv tady. Když jsem přišel, tak jsem začínal na WOKU, o kterém se mi dokonce i zdálo, jak to bylo náročné. Teď už se specializuji na knedlíčky.
V čem spočívá ta specializace a jak ses k tomu dostal?
Já se k tomu dostal vlastně náhodou. Ze začátku jsem nevěděl, jak se připravují. Jasně, člověk je doma jí, ale pak když vidí tu přípravu, tak to je o něčem jiném. Například když jsem začínal s dim sumy Hargau. To těsto, které musíte umět sekáčkem uválet, není žádná legrace. O to víc mě ale baví, že se můžu pořád zlepšovat. To si totiž nedokážete představit, co je to za práci, ale trénink dělá mistry a s každým knedlíčkem to je lepší a lepší.
Máš ohlasy, jak lidem chutnají?
Jo! Lidi si je dávají často. Občas to je fakt randál. Jsme dva na směně, kteří děláme jen knedlíčky, nic jiného. V pátek dokonce tři, abychom byli připraveni na víkend.
Jak vypadá tvůj klasický den?
Ráno přijdu a zaděláme těsto na knedlíčky, pak necháme těsto kynout, přesně řečeno záleží, o jakém těstě se bavíme. Například vaječné lze použít hned, ale kynuté si musí chvilku odpočnout, než s ním začneme pracovat. Po obědě připravujeme náplně do knedlíčků a večer už se připravujeme na další den, tak to je můj klasický den v SIA.
Zajdeš si vůbec někdy na české jídlo?
Já miluju českou kuchyni. Poslední dobou jsem si zamiloval koprovku, ale zajdu také klidně na guláš nebo sekanou.
Najde se naopak něco, co bys v životě nestrčil do pusy?
Nemusím brouky, tak doufám, že je tady nebudeme dělat.
Co je nejčastější jídlo, které si děláš doma?
Když jsem doma, tak zásadně nevařím! Kromě míchaných vajíček. Dojdu si rád na tu českou kuchyni.
Je nějaký pokrm nebo surovina, se kterou rád pracuješ?
Já jsem masový typ. Mám rád maso a ty knedlíčky, jak si s tím musí člověk hrát.
Koukám, že máš knedlíčky dokonce vytetované na ruce.
Jo, já vždycky věděl, že budu kuchař, a vím, že to budu dělat v budoucnu, protože mě to fakt baví. Dnes má každý kuchař vytetovaný nůž, nebo už jsem viděl chobotnici a kuchařskou čepici, tak jsem chtěl něco originálního. No, a když v práci připravuji knedlíčky, tak jsem se pro ně rozhodl. Vtipné je, že jsem obrázek hledal na internetu, ale nic jsem nenašel. Tak jsem si ho prostě vyfotil v práci a donesl ho tatérovi, který mi ho vytetoval. Takže knedlíček, který jsem udělal, mám dnes na ruce a dokonce ho máme tady ve vitríně.
Co si dáš dnes k večeři?
Kolega říkal, že dnes dáme pro změnu kebab.