Umělecké zásahy do veřejného prostoru je vždy značně konfliktní téma – tím spíš, jedná-li se o tak exponovaná místa, jako jsou interiéry stanice metra. Obří labyrint tokijského tepajícího srdce dopravy, jakým je stanice Tokio Shibuya, se dočkal právě takové realizace, a to v rozměru odpovídajícím monumentálnosti celého prostoru. Jednu z mnoha spojovacích chodeb zdobí od těchto dnů olbřímí malba, která vznikla pod společnou kuratelou dvou hegemonů manga průmyslu, jehož je Japonsko kolébkou. Nakladatelství Shueisha Inc. a Kodansha Ltd. spojily síly a své komiksové světy, aby daly vzniknout unikátnímu panoramatickému výjevu.
Propojení vesmírů
Na nástěnném obraze dlouhém 30 metrů se setkává v prostředí high school učeben, tělocvičny a školního dvora na 120 charakterů ze sérií vydávaných těmito dvěma nakladatelstvími. Fanoušci mangy si tak mohou dopřát pocit propojení různých komiksových univerz, kterému se s takovou slastí oddávají skalní přívrženci amerických vydavatelství DC nebo Marvel.
Interakce mezi různými postavami na velkoformátovém díle je umocněna tím, že se setkávají právě ve středoškolském prostředí a vytváří dojem, že v jakémsi snovém učilišti mangy právě začala nadpřirozená přestávka. V nastalém chaosu divák rozpoznává více či méně známé tváře ze sérií jako Attack on Titan’s nebo Heroic Legend of Arslan, na něž ze střechy neshlíží nikdo jiný než Naruto a Sasuke, které má šanci poznat i konzument mangou jinak zcela nedotčený.
Školní tělocvična zase hostí mnohé charaktery populárních seriálů z prostředí středoškolského sportu jako je Days nebo Haykiuu!!. Jak si vtipně všiml web Soranews24.com, v této škole snů nefunguje žádní stejnokroj – studenti si ho vybírají na základě své „současné úrovně monstróznosti“.
Tvořeno s nadhledem
Celý výjev je zpracován poněkud netradiční kombinací fotky (nebo fotorealistické malby), která vytváří kulisy a prostředí pro postavy, které se v ní naopak objevují v úsporné, černobílé kresbě, jak je pro nekonečné príběhy mangy typické, vzhledem k tomu, že jde prakticky o spotřební zboží. Tvůrci projevili i jistý smysl pro ironii, protože je na postavách viditelný i tiskový rastr a drobné nedoknalosti, který též odpovídá nízkonákladovému zpracování a na takhle obří práci by se mu snadno šlo vyhnout.
Ať už tedy patříme mezi fanoušky japonského tradičního komiksového slohu, nebo ne, musíme uznale pokývat hlavou nad velkorysostí a zábavném zpracování celé zdi. A příležitostně sklopit hlavu, až budeme procházet tunelem na jedné z pražských přestupních stanic, které zdobí jen panoramata tří střídajících se photoshopových krásek s posledními kolekcemi nadnárodních módních domů. Je ale potřeba si uvědomit, jakou tradici manga v Japonsku má – ony vydavatelské domy jsou staré bezmála 100 let, což je s naší divokou historií 20. století těžko představitelná kontinuita, která ústí v tak výsadní postavení v japonské kultuře jako celku.
