Teprve dvacetiletý rapper a zpěvák jménem JUICE Wrld se na americké scéně objevil jako blesk z čistého nebe a udělal kolem sebe pěkný humbuk. Jeho debutový projekt Goodbye & Good Riddance s sebou v loňském roce přinesl monstrózní hity jako Lucid Dreams nebo Wasted, které DJs po celém světě s nadšením pouštějí na parties ještě dnes. A Juice svou šanci chytil opravdu za pačesy. Během pár měsíců poslal ven několik dalších tracků, vydal společný projekt s Futurem nebo se alespoň nechával při rádiových rozhovorech nejednou přemluvit k více než hodinovému freestylu. Ukázal, že rap mu opravdu není cizí, i když se momentálně věnuje trošku odlišným vlivům.
Zrodila se hvězda
Za poslední rok se Juiceovi povedlo získat miliony fanoušků po celém světě. Ti všichni se sice těšili na jeho druhou sólovou desku, jeho samotného ale čekal nelehký úkol – obhájit svou nově dobytou pozici. A to samozřejmě nebylo jednoduché.
Deska Death Race for Love přichází s celkem dvaadvaceti novými skladbami a interpret na nás tedy rozhodně nešetřil. Už jsme si pomalu zvykli, že dnes jsou desky s dlouhou stopáží prostě v módě, ale není tohle číslo přece jen trochu moc? Nezačne vás někdo po téměř hodině a čtvrt čistého poslechu prostě zákonitě nudit? Na to si odpovíme později.
Obsah
Desku Death Race for Love uvedl singl Robbery, o jehož produkci se postaral Nick Mira. Tento člověk je jedním z hlavních představitelů hnutí Internet Money, kteří tvoří bezesporu nejkvalitnější videonávody pro mladé aspirující producenty. Přítomnost někoho takového na tak velkém projektu rozhodně není ničím obvyklým. Singl se povedl na výbornou a otevřel dveře celé desce.
Nick Mira se tady objevil celkem čtyřikrát, a to i v přítomnosti o mnoho slavnějších kolegů, jako jsou Hit-Boy, Purps nebo Boi-1da. Produkce jsou plné moderních prvků, zároveň ale pravidelně rafinovaně pracují s těmi nejlepšími tradicemi ze žánrů jako pop, rock nebo punk. Juice WRLD si zkrátka libuje v melodiích á la Blink 182, které jsou všechny tak zatraceně chytlavé nejspíš prostě proto, že čerpají z letité tradice dětských říkanek. A o chytlavosti Juice WRLD určitě poučovat nemusíme. Jeho popěvky se vám prostě zaryjí pod kůži.
Témata jsou tady obvyklá. Láska, zlomené srdce a samozřejmě tu a tam i nějaké ty návykové látky. Jinak by to dnes už dost možná ani nešlo. Juice má ale něco navíc, jakýsi tajemný přesah, který vás prostě nutí číst a hledat obsah i někde mezi řádky. Na celou desku si navíc pozval jen dva hosty, Young Thuga a excelentního zpěváka Brenta Faiyaze, a tak má odstatek prostoru vychutnat si jeho melodické intonace a sofistikovanou hru se slovy.
Je deska moc dlouhá?
Ano, je. Bez okolků. Posluchač se v tom občas až ztrácí a celkový dojem se trochu vytrácí. Na druhou stranu si ale musíme uvědomit, že žijeme v době digitálního streamování a více materiálu se rovná lepšímu byznysu.
Juice se opakovaně chlubil tím, že je ve studiu doslova každý den. A kdyby všechny ty skladby neskončily na tomhle albu, nejspíš by se ven nedostaly už nikdy. A to by zase byla škoda. Juice WRLD je skvělou ukázkou toho, jak se dnes dá pracovat s fúzí různých žánrů a je v tom opravdovým mistrem. Takového ho musíte buď milovat, nebo nenávidět.
