Začínat text o komiksu konstatováním, že dávno není jen žánrem pro děti a brak, už je klišé i v Česku. Jen za posledních pár let se tuzemským čtenářům dostalo širokého spektra komiksové tvorby pro dospělé, ať už v letošním opusu Svatá Barbora, zpracovávajícím příběh kuřimské kauzy, nebo v historické sérii Češi, kde se pod taktovkou historika Pavla Kosatíka vystřídalo devět silných autorů mladších generací.
Právě formu sborníku má i knížka Komiksodějky, která spatří světlo světa v půli příštího roku. Jejím hybatelem je pražská buňka feministicko-komiksové organizace Laydeez do comics, duo Štěpánka Jislová a Tereza Drahoňovská. Během posledních tří let zorganizovaly každé prázdniny letní sympozium, kam pozvaly autorky nejmladší komiksové generace, od osvědčených matadorek (Lenka Šimečková nebo sestry Čupovy) po zatím málo známá jména studující komiks na výtvarných školách. Každá ze seancí se nesla v určitém tématu týkajícím se feminismu – Gender: Redefined, Princezny šťastně až na věky a Žena 2.0.
Ikony
Během těchto tří výletů vzniklo na dvacet krátkých komiksů v rozmanité plejádě technik od tradičních až po vyšívání nebo monotyp a strůjkyně se rozhodly přistoupit k publikování prvního manifestu českého feministického komiksu. Neomezily se jen na prostou reprodukci vzniklých prací, ale podložily svůj výstup i teoretickou sekcí, kde o historii a souvislostech žen v komiksu píší například populární kreslířka Toy_Box nebo ikona ženského komiksu Lucie Lomová.
Publikace komiksu ve fyzické podobě vlastním nákladem je vždy důvod ke gratulaci, v tomto případě i všem předplatitelům, kteří kromě knížky získali i další odměny – originální kresby nebo komiksové portréty. To, že obsah sborníku bude stát za to, potvrdila už například loňská výstava ze sympozia 2017, na níž v prostorách Holešovické šachty prezentovalo své komiksy deset autorek.
Tady si můžete se Štěpánkou a Terezou přečíst rozhovor:
Kdo jste a co přesně děláte?
Štěpánka: Jedna z nás je publicistka, druhá kreslířka a společně jsme Laydeez do Comics Praha (LDC). Organizace, co si klade za cíl podporovat hlavně české autorky. Děláme to tak, že o nich píšeme články, děláme s nimi rozhovory a zveme je na naše letní komiksová sympozia, ze kterých je vždycky na podzim výstava. Teď se nám to konečně podařilo díky crowdfundingu dotáhnout i na tištěný sborník, kde budou nejen komiksy ze všech tří sympozií, ale i rozhovory s, řekněme, průkopnickou generací, články o historii aj. Mimo to na festivalech čas od času přednášíme a v menší míře pořádáme komiksová setkání.
Kdy jste se rozhodly založit českou pobočku LDC a co vás k tomu vedlo?
Tereza: Na začátku stál můj rozhovor s komiksovým publicistou Paulem Gravettem, který mi LDC představil. Hodně jsme mluvili o poměru autorek a autorů v českém komiksu a jak se tato situace mění nebo má šanci měnit. Sama jsem v té době tuto oblast teprve objevovala a myšlenka LDC mě nadchla. Kontaktovala jsem zakladatelky Sarah Lightman a Nicolu Streeten se záměrem založit pražskou odnož. Odpověď byla jasná: jdi do toho, ale ne sama. Při psaní článku o mladé komiksové generaci jsem se potkala se Štěpánkou a pak už to šlo rychle, LDC Praha vznikly v září 2015.
Máte pocit, že ženy na české komiksové scéně jsou znevýhodňovány? Případně jakým způsobem?
Štěpánka: Nemyslím si, že je to nějaké záměrné znevýhodňování. Je vidět, že často vznikají samostatná komiksová alba jako výsledek práce (klučičího) týmu, který se zná a kamarádí už leta. Podobu tuzemské produkce to do jisté míry udává, což je vidět na počtu autorek v publikacích jako Generace 2. 0 nebo série Češi. Kde vidím hodně prostoru ke zlepšení, nejsou ani tak komiksové autorky jako spíš komiksové postavy. V drtivé většině českých komiksů jsou buď milenkami nebo matkami a mají jen minimum vlastní motivace nebo charakteru. To je myslím něco, na čem by stálo za to pracovat.
Tereza: Tahle otázka je hodně těžká a souhlasím se Štěpánkou. Také osobně vidím mnohem výrazněji boj se stereotypy a tím “jak to většinou vypadá a má vypadat”, kde je cílem spíše nabourat automatizované myšlenkové procesy. V tom je skvělý třeba Bechdel test, který lze aplikovat na jakoukoli fikci, tedy i komiks. Podmínkou je, aby v příběhu byly minimálně dvě ženské postavy, které se spolu baví o něčem jiném než muži. Jen máloco projde! Není to smutné? Co se autorek týče, vidím obrovský potenciál ve zvyšování sebevědomí a důvěry ve vlastní tvorbu, seznamování a vzájemnou podporu. To se nám na našich sympoziích daří a máme na to velmi pozitivní ohlasy.
Vydáváte teď svou první publikaci. Až bude na světě, co dalšího máte v plánu?
Tereza: Až bude na světě, tak máme v plánu pár měsíců spát! Zcela vážně, samotný crowdfunding je náročná záležitost a ač máme knížku už z velké části hotovou, chceme ji náležitě vyšperkovat. Ať nikdo nelituje, že nás podpořil!
Štěpánka: Tak jako tak nás zas v létě čeká sympozium, už čtvrté. Tentokrát už víme téma dopředu, bude se kreslit na téma ‘sex’ a těší nás, že právě díky crowdfundingu se nám ozvala řada skvělých autorek. Vybírání jmen budeme mít letos obzvlášť těžké!
Co vás momentálně (v komiksu) nejvíc motivuje, ať už pozitivně, nebo negativně?
Štěpánka: Z autorského pohledu mě nejvíc motivuje, co dělají moji kamarádi-kolegové. Ať už je to Karel Osoha, Viktor Svoboda nebo sestry Čupovy a Kristýna Plíhalová, ostatně právě LDC funguje jako inspiromat. Je tu určitě i nějaká negativní motivace, která pramení především z toho, jak se velká část komunity staví ke každému komiksu, kde není realisticky kreslený superhrdina. Poslední dobou se v komunitě strhla výměna názorů, které spíše než o komiksu jsou o politickém přesvědčení a hodnotách, a mě to utvrdilo v tom, že je lepší svůj čas a energii věnovat kreslení.
Tereza: Mě osobně neustále fascinuje šíře komiksového média, jeho univerzálnost a zároveň chytrá flexibilita. Baví mě objevování stále nových stylů a způsobů, jak vizuálně vyprávět příběh, v tom se dle mého názoru komiksu nemůže rovnat ani film. Zároveň si hrozně užívám pocit, když komiksovému začátečníkovi doporučím knihu, která v něm vyburcuje podobnou fascinaci. To je jako droga!
Plánujete do budoucna nějak jako LDC rozšířit svoje zaměření?
Tereza: Cílem LDC Praha je ukazovat tvorbu autorek, seznamovat je mezi sebou a poukazovat na zajímavá díla, která se věnují společenským tématům spojeným s genderem, nebo nějakým způsobem bourají stereotypy. Společně s pravidelnými sympozii je to nakonec docela výživný balík, ze kterého neustále vychází spoustu dalších nápadů a inspirace. Sborník je pro nás skvělý způsob, jak zaobalit to, co se nám za ty tři roky povedlo. Neustále ale také řešíme, jak široký je náš záběr a kudy se přesně ubírat dál, aby nám to dávalo smysl.
Štěpánka: My si samozřejmě velmi dobře uvědomujeme ironii našeho počínání. Na jednu stranu chceme dávat prostor autorkám, aby bylo vidět, že ženské toho dělají hodně a dělají to dobře. Na druhou stranu se tím dostáváme do pasti, kdy podporujeme jakýsi žánr „ženského“ komiksu. Přemýšlíme, zda-li jednou za čas letní sympozium neotevřít i autorům, témata ovšem zůstanou podobného ražení. V nejbližších týdnech se na našem webu můžete např. těšit na komiks od Jana Parolka, který se umístil v soutěži společnosti Adra. Pomocí trashové osmdesátkové šablony fantasy filmu probírá otázky ženské a mužské rovnoprávnosti.
