Milion+ představuje bezesporu nejvýraznější a taky jaksi nejortodoxnější kolektiv v současném rapu. Za několik let své existence a dvě desítky vydaných nosičů kluci už dokázali, že mají jasno v tom, kam směřují a co chtějí dokázat.
Jednoduchá rovnice
Rovnice je jednoduchá; blíží se konec roku a jen málokteré album na scéně bylo letos tak zásadní jako Yzomandiasova sólovka Sbohem Roxano nebo 7 od jeho mladšího kolegy Nik Tenda. Všichni tady tak nějak drží pospolu, ale zároveň se umí soustředit na své sólo a člověk ani nemá pocit, že by někdo byl příliš v pozadí, zatímco si jiný zase vychutnává tu příslovečnou záři reflektorů.
A ta už ani v tuzemských poměrech opravdu není jen nějakou metaforou; když si uvědomíte, že Jakubkova tvář v posledním měsíci obývala snad všechny novinové stánky v republice, musíte být na český rap prostě hrdi. A je úplně jedno, jestli je tohle váš šálek čaje (nebo kelímek Sprite).
Prachy jak ropnej vrt
Společná deska labelu byla samozřejmě jen otázkou času. A je fajn, že jsme se jí dočkali ještě letos. Krtek Money Life (KML) je kromě firmy také slogan, který Yzo hlásá už od desky Gudlak.
Prachy jak ropnej vrt.
To je jeho docela tematická hláška pro umělce, kteří si uvědomují, že peníze jsou všechno a zároveň vůbec nic. Jen s pořádným vlastním vřídlem bankovek si totiž hudebníci můžou dovolit nezaprodat se (a přitom vydělat cash a zase ho rozjebat). Nebo ne?
Domácí produkce se světovým potenciálem
Zvuk desky s více než polovinou produkcí silně ovlivnil Konex. Ten je v současnosti aktivní asi jako nikdy předtím a jeho typický zvuk se opět posunul dopředu. Moderní postupy, časté změny nálad a především údernost, která bude fungovat v klubech i při poslechu ve sluchátkách někde na ulici.
Nechybí tu ale samozřejmě ani další dvorní producent M+, Decky. Jeho beaty působí stále propracovaněji a jde poznat, že z pozice beatmakera se propracoval až k něčemu, co bychom se nebáli nazvat sound engineerem. Silnou zvukovou stopu zanechává také Dokkeytino, pro kterého se staly typickými spíše minimalisticky postavené produkce, které odpovídají posledním trendům ve světě.
Pokud jde o hlavní sílu Milion+, tedy vokální schopnosti jednotlivců, všichni už jsou na scéně tak etablovaní, že jeden by si až mohl myslet, že už ho nic nepřekvapí. Ale pozor; na tomhle albu jde zatraceně dobře poznat, že bylo komponováno jako celek, a ne pouze náhodná sbírka singlů. Není to kompilace, ale plnohodnotná deska týmu, který funguje spíše jako rodina a říci si má co nejen za mikrofonem, ale i v osobním životě.
Nový zvuk
Posluchač ocení detaily. Když v intru a outru slyšíme rozkošný dětský hlásek hlásající název labelu a ústřední slogan Krtek Money Life, vzpomeneme si na klasické desky umělců jako Cam’ron (a Dipset všeobecně), kde byl často kladen důraz právě na různé vokální detaily, které sice byly nenápadné, ale perfektně dotvářely celek.
Z rapperů nejvíce zaujme Zmrd alias nově Kamil Hoffmann. Tomu se dostalo opravdu hodně prostoru a jeho značková flow dokáže udělat snad z každého tracku potenciální klubový banger. Na první poslech zaujme taky Konexův part ve skladbě Milion+ Bandana, po kterém by se všichni, kdo tvrdili, že by se měl věnovat jen produkci, měli chytat za hlavu.
Když desku vezmeme jako celek, je jasné, že názory typu „pořád je to jen to samé dokola“ prostě musí být výsledkem nepochopení. Řádky Yzomandiase nebo Karla prostě nemůžou být ničím plytkým, člověk by se možná jen měl víc snažit číst (respektive poslouchat) mezi řádky.
Respekt ke starému
S rozběhlým byznysem je dnes už jasné, že všichni z nich žijí to, o čem rapují. A zábava pro děti? Rozhodně ne účelová. A speciálně musíte ocenit taky respekt ke kořenům rapu, ať už světového nebo československého. Když Yzo na několika řádcích v tracku Kilo stihne shoutoutovat legendu jménem Ghostface Killah a většinu členů slovenské H16, (s původními uměleckými jmény Otise a Majka Spirita), srdce dlouholetého fanouška rapu prostě musí zaplesat.
Celému Milion+ patří dík. I kdyby nic jiného, dokázali, že v Česku se dnes může rapovat o penězích a úspěchu. Masírování ega je základním stavebním kamenem rapu a všichni ti, co před deseti lety říkali, že tohle můžete dělat jen v USA, dnes můžou zaplakat. A za to díky. Globalizace je ve světě trendem číslo jedna a není žádný důvod, proč by rap měl zůstat stranou.
