Co nám prozradil boxer Pavel Polakovič, který se stal třikrát mistrem České republiky v tomto drsném sportu? Přečtěte si náš rozhovor.
Co pro tebe znamená box?
Je to sport, který strašně moc miluju. Kvůli tomu, že jsem Rom, jsem byl spíš v ústraní. Samozřejmě si nechci stěžovat, ale ne vždycky to bylo lehké, a když byla možnost zvětšit sám sebe před okolím, využil jsem ji a jsem za to moc rád. Taky mě na tom baví sláva boxu jako takového, chtěl bych jednoduše po sobě zanechat nějaké jméno nebo nějaký odkaz.
Měl jsi někdy problémy, protože si Rom? Myslím na tréninku nebo na zápase.
Jako malý jsem se samozřejmě nevyhnul posměškům a urážkám, ale když to vezmu celkově, tak lidi, co se jim z jakéhokoliv důvodu nelíbilo, že jsem Rom, to na tréninku nedali znát, upřímně je mi jedno, co se dělo po nebo před tréninkem, důležitý byl pro mě ten trénink, kde mě respektovali. Když jsem poprvé stál na stupních vítězů, slyšel jsem potlesk a uznání právě od lidí, co mě dřív uráželi, a to mi dalo strašně moc.
Jak dlouho se boxu věnuješ a kdo tě k němu přivedl?
Boxu se věnuju aktivně od svých dvanácti let, takže zhruba nějakých třináct let. K boxu mě přivedl můj táta, který byl ve své době reprezentant České republice na různých mistrovstvích, ať už se jednalo o Mistrovství Evropy, nebo světa. Tátu k tomu zase přivedl děda, takže se dá říct, že jsme taková boxerská rodina.
Jaké jsou tvoje další úspěchy, kromě toho, že jsi trojnásobný mistr České republiky?
Kromě toho, že jsem dlouhodobý reprezentant České republiky, jsem taky vítěz a medailista na několika mezinárodních turnajích, ale mezi moje největší skalpy patří určitě výhra nad pětinásobným mistrem Kuby.
Piješ alkohol nebo kouříš?
Nekouřím. Nějakou dobu jsem kouřil, ale to už je hodně dávno. Alkohol jsem vždycky pil jen zřídka a příležitostně, ale dnes už jsem abstinent.
Myslíš si, že máš na to, aby tě box uživil?
Každý dobrý boxer by si podle mě měl hodně věřit a já si věřím dost na to, abych dokázal velké věci. Ale bohužel tady v Česku je trošku náročnější se prosadit a vydělávat tím. Taky je to hodně o sponzorech samozřejmě, ale myslím si, že když člověk udělá kus práce a má dobré výsledky i na mezinárodním poli, nabídky ze zahraničí určitě dostane a to už je něco jiného.
Na tvém Instagramu jsem viděl, že občas trénuješ mladší boxery. Bavilo by tě třeba někdy v budoucnu být trenérem?
Dobrá otázka. V téhle chvíli už máme s kamarádem skoro hotový program pro mládež a dokonce mám už i prostory, takže zakládáme boxerský klub. Jinak nějaký tři roky dělám soukromé tréninky pro lidi a musím říct, že mě to hodně baví. Po mojí boxerské kariéře bych se určitě jako trenér chtěl živit a navíc mám syna, ze kterého bych moc rád vytrénoval dobrého boxera, když bude chtít.
Máš nějaký vzor nebo inspiraci?
Od malička sem měl rád Roye Jonese Jr., to byl pro mě prvotní vzor, strašně mě zajímaly jeho triky a moc se mi líbí jeho box. Určitě jsem se inspiroval i Muhammadem Alim, což si myslím, že je pro každého boxera velký vzor. A v dnešní době beru jako svůj vzor Floyda Maywaethera a Vasyla Lomachenka.
Kdo nebo co je pro tebe největší oporou?
Určitě mojí největší oporou a podporou je moje přítelkyně a můj syn, dál samozřejmě máma a táta.
Co se vlastně vám boxerům honí hlavou, když jdete to ringu?
Myslím si, že tohle je asi individuální. Pokud má člověk málo zkušeností a pár zápasů za sebou, tak to bude určitě nervozita a napětí. Já to tak měl ze začátku stejně. Ale postupem času u mě nastal bod zlomu, po prvních sto zápasech už jsem cítil, že si mnohem víc věřím. Pokud zápasím na českém poli, je to většinou bez problémů, ale na mezinárodním poli je to něco jiného, tam ty emoce hrají hodně a někdy můžou ovlivnit celý zápas. Vždycky jsem se snažil boxovat chytře a považuju se za chytrého boxera. Když jdu do ringu, honí se mi hlavou čistá strategie, myslím jen na kroky dopředu, nikdy ne zpět.
Mluvil jsi o počtu svých zápasů. Kolik jich máš na kontě momentálně?
Bude to něco málo přes dvě stě.
Vzpomeneš si na soupeře, ze kterého jsi měl fakt strach?
Bylo jich určitě víc než dost, ale když jsem byl poprvé na mezinárodním turnaji, dostal jsem boxera z Anglie, který vypadal jako hodně dobrý boxer a taky byl. Zápas jsem sice prohrál, ale po zápase za mnou přišel trenér a řekl mi, že jsem zápasil s Mistrem Evropy a olympijským vítězem v Londýně. Kdybych tohle věděl před zápasem, asi bych byl hodně hodně nervózní.
Jaká je tvoje motivace nebo cíl?
Můj aktuální nejvyšší cíl jsou Olympijské hry, chci být olympijský vítěz. Ale můj cíl jako takový je kariéra profesionálního boxera a získat titul Mistra světa.
Co bys poradil začínajícím boxerům?
Nejdůležitější je u boxu vytrvat, tak jako v každém sportu. Dřina a velká vůle jsou to nejdůležitější. Nesnažit se boxera urvat úderem, ale hlavou, úder přijde sám s rychlostí. Ale nejdůležitější je podle mě mít cíle a sny, bez nich to nejde.
Díváš se i na box nebo jakýkoliv jiný bojový sport? Co třeba říkáš na nedávný souboj Khabiba s McGregorem?
Ano, občas to sleduju. Co se týče toho zápasu, tak musím říct, že McGregora mám rád, ale zároveň se mi líbila pokora Khabiba, ať už se po zápase stalo, co se stalo. Upřímně jsem fandil právě spíš Khabibovi, drzost McGregora už mi přišla přes čáru a tak nějak jsem doufal, že mu už konečně sklapne. Ale na druhou stranu musím třeba říct, že McGregor má moc krásný box, líbí se mi jeho styl.
Máš nějaký vzkaz pro fanoušky boxu nebo čtenáře Banger.cz?
Muhammad Ali kdysi řekl, že vůle musí být silnější než schopnosti. To je podle mě u každého sportu strašně důležité. Pokud máš talent, neznamená to, že nemusíš makat, právě naopak – musíš makat dvakrát tolik.
