Petak (Rusko). Americká vláda označila ruské vězení Petak za jedno z nejkrutější ze všech a není se čemu divit. Vězni jsou zavřeni v malé cele 23 hodin denně, mají povolené vycházky jen na jednu hodinu, a to do malé klece. Vězni mezi sebou nemají žádný kontakt, jediný kontakt mají s dozorci přes silnou betonovou zeď. Člověk je tedy sám celý den ve stísněné cele, nejsou povoleny dokonce ani návštěvy, až po pěti letech pobytu ve vězení je možné mít nárok na jednu návštěvu. Společenské místnosti, televize, rádia v tomto vězení nejsou. Nejkratší trest zde je 25 let. Podle výpovědí bývalých dozorců začínají vězni zhruba po třech letech pobytu doslova šílet. Dokážete si představit žít zbytek svého života bez jakéhokoliv kontaktu s člověkem? 23 hodin denně v cele? Petak zlomí i ty největší a nejkrutější vrahy. Z Petaku není absolutně možný únik… Vlastně jedna možnost tu je – rakev.
Bang Kwang (Thajsko). Noční můra každého drogového dealera v Thajsku, za pašování drog můžete dostat v Thajsku klidně i doživotí. Bang Kwang je ráj různých nemocí od tuberkulózy až po AIDS, kterým předchází nesnesitelné hygienické podmínky v přeplněných celách. Denní strava vězňů se skládá z malého přídělu rýže a malého kousku ryby, bohatší vězni, kteří mají dostupné finance, si můžou dovolit o trošku větší ‘‘luxus‘‘ a větší příděly. Nejhorší vězni, kteří jsou odsouzeni na doživotí, musí mít po celou dobu svého pobytu na nohou okovy. Zajímavostí je, že vězni odsouzení na smrt se nedozví, kdy budou popraveni, to se dozví až v den popravy, který může přijít kdykoliv, dle uvážení vedení věznice.
Quezon (Filipíny). Jestli byl Petak nejkrutější vězení, tak Quezon je určitě nejpřeplnější. Původní kapacita vězení je cca 800 vězňů. V Quezonu je přitom více než 4000 vězňů. Určitě si říkáte, kde se vězni pohybují nebo kde spí. Slovo soukromí je v tomto případě nereálné, vězni spí na schodech, chodbách a vlastně všude, kde se dá, dokonce i ve stoje. V některých případech se dokonce musejí vězni střídat, aby se alespoň trochu vyspali, pokud však zaberete cizí místo bez svolení, už se nemusíte nikdy probudit… Vězni si tak trochu žijí vlastním životem, vaří si v malé kuchyni, ale stravu jak v hotelu rozhodně nečekejte, perou a umývají se všichni u jednoho koryta, takže hygiena je v podstatě cizí slovo. Počet dozorců v tomto vězení je jen pár desítek, ale mezi vězni se nepohybují, jen v případech nouze, protože kdyby došlo ke vzpouře, neměli by nejmenší šanci.
La Santé (Francie). Věznice, kde ročně spáchá sebevraždu několik desítek vězňů, nejen kvůli ztrátě svobody. Když přijde do vězení někdo nový, může se obávat přivítání ve formě bití nebo znásilnění. Vězni, kteří jsou ve vězení déle, znásilňují „bažanty“ každý den. Hodně nových vězňů proto nevydrží psychický nápor a spáchá sebevraždu. Za rok 1999 spáchalo ve vězení sebevraždu 124 vězňů. La Santé je taktéž ráj všelijakých různých nemocí včetně HIV, žloutenky a kožních onemocnění. Časté sebevraždy donutily vedení věznice zlepšit podmínky, zejména hygienické, ale o moc ne… O této věznici je také známé to, že až do roku 1973 se zde stále používala gilotina.
