Kuchař „výdejář“, třiatřicetiletý Pavel Šaroun z restaurace Vinohradský Parlament miluje vikingské tetování, které se mu líbilo od malička. A gastronomii taky.
Jak ses dostal k dráze kuchaře? Byl to plán nebo náhoda?
Rozhodně to byl plán, vždy se mi líbila gastronomie, a tak jsem ji šel studovat.
Vyvíjí se ti kariéra podle představ?
Tak nějak ano.
Posloucháš při vaření hudbu?
Tady v Parlamentu se hudba neposlouchá, nemůžeme ji poslouchat, ale nevadí mi to, naopak. Doma si ale při vaření hudbu pustím, když vařím.
Podle čeho sestavuješ menu, když vaříš doma?
Moc doma nevařím, ale když už ano, tak sestavuju menu tak, aby lidem chutnalo, a také podle ročního období a sezóny. Rád překvapuju něčím novým, co lidi neznají.
Musí umět vařit tvoje partnerka?
Já jsem momentálně sám, ale nepotřebuji, aby partnerka uměla vařit. Když tak ji to naučím.
Kdy sis nechal udělat první kérku a proč?
První tetování jsem si nechal udělat v osmnácti. Vždy se mi to líbilo. První bylo sice nedomyšlené, ale dnes už ho mám předělané.
Dívají se zaměstnavatelé na potetované kuchaře tak trochu mezi prsty?
Myslím, že v dnešní době ne.
Je pravda, že v některých zemích existují kuchyně, kam potetovaný kuchař nesmí?
Tak to já nevím, ale myslím, že asi jo, že třeba v Japonsku se na potetované kuchaře koukají jinak.
Jsou tvé kérky nějak spojené s tvojí prací?
Nejsou. Mám kompletně vikingské téma.
Je nějaká věc, kterou si s sebou vozíš, když jedeš na stáž?
Nože.
Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo, které rád vaříš a jíš? A prozradíš nám ještě nějaký kuchařský fígl?
Baví mě minutková kuchyně, hlavně steaky, ty rád jím i vařím. A také rád tvořím nové věci. Fígl neprozradím, ale prozradím, že hladový číšník je rychlý číšník, a když je horký talíř, tak je také rychlý číšník a rychlý číšník je důležitý.
